Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453325/bmid_zapisnik-alkoholicky-I2n-453325.jpg
4
968
968
Posledný pohárik... dnes už piaty raz. Michaela Duffková je mladá matka, ktorá sa rozhodla otvorene prehovoriť o svojej závislosti od alkoholu aj o zložitej liečbe. Chcete vedieť, prečo je také ťažké priznať si svoj problém s pitím? Prečo nie je prekážkou závislosti ani malé dieťa? Čo bolo pre autorku motiváciou, aby začala s liečbou a ako vyzeral prvý rok po nej? Všetky odpovede prináša otvorená a priama spoveď abstinujúcej alkoholičky. Úprimne zdieľaná skúsenosť o páde doslova na dno, ktorá vzbudila veľký záujem verejnosti.... celý text
Přidat komentář
Při čtení zdejších komentářů nevím, co si myslet. Není možné se zavděčit všem, ale spousta lidí si nedokáže představit, čím si člověk závislý prochází, v tomto případě, čím si procházela autorka. Už jen to, že to popisovala, muselo pro ní být těžké, takže je fajn, že vůbec něco takového vzniklo. Pro mě to bylo docela frustrující čtení. Osvěta v tomto moc není, takže každý takovýhle počin je k dobru. Děkuji autorce i za to, do čeho se pustila potom.
Deník vyléčené alkoholičky nabízí vhled do duše ženy, která se pomalu ale jistě propadá do závislosti na alkoholu. Michaela Dufková nabízí otevřenou zpověď, která nešetří ani sebe ani své nejbližší. Nejde o knihu vysokých literárních kvalit, je zde dost zbytných repetic, což nejspíš vyplývá z jednotvárnosti života alkoholičky. Za mě by bylo by lepší takový úsek života stáhnout do kratšího textového úseku. Taky mi není blízká povaha Michaely, která poté, co v žalobní lamentaci usvědčí svého manžela z doslova psychického týrání prostřednictvím SMS zpráv, když jej ona sama 2x zapudí, tak ve chvíli další životní zkoušky - rozhodně to holka neměla snadné - neusiluje o nic jiného, než aby se k ní vrátil. Takové vztahy mi jsou cizí, vlastně nepochopitelné. Nechtěla bych ani být na místě jejího manžela, kdybych si o sobě ve zveřejněné knize přečetla, jak nestydatě a neurvale se ke své partnerce chovám... Hotová reality show. V principu je však kniha velmi přínosná pro poměrně široký okruh čtenářů. Nejen lidí, kteří s alkoholem bojují, nebo třeba již dobojovali, protože to vzdali, ale uvítají ji i přátelé, kolegové a blízcí těchto jedinců. Pro mě to byla možnost nahlédnout do té části lidské duše, která mi není moc blízká, osvěta v tomto směru je proto vždycky dobrá.
Problém ženského alkoholismu se trochu upozaďoval. Navíc ženy často pijí samy a tajně. Autorka tohle téma otevírá na svých vlastních zážitcích. Píše otevřeně, nebojí se popsat události nejspíš tak, jak se skutečně staly. Bez patosu, bez zatajování skutečností. Například manžel z vyprávění nevychází moc dobře, o to bylo pro mě překvapivější, že autorka vztah udržela do dnes, a vypadá že funguje. Zároveň je kniha napsaná velice čtivě.
Alarmující je také to, z jaké situace se autorka stala alkoholičkou. Rozhodně nečekejte postarší matku samoživitelku, zhrzenou životem, v dluhové pasti apod.
Příběhy závislostí jsou silné již ze své podstaty a je důležité oceňovat odvahu každého autora. Ale já se vám musím přiznat, čekala mnohem větší emocionální přesah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Míša v něčem mnohem více rozepsala, ale vlastně místy naopak ubrala. Kniha je čtivá,ačkoliv v závěru už mě trochu vyčerpávala. No nevím, nedokážu říct s určitostí co mi v knize schází. Každopádně paní Duffková je sympatická a silná paní a já ji mohu jen poděkovat, že šla na světlo s tímhle tématem, se svou kůží na trh a apelovala tím tak na širokou veřejnost, na menší komunitu i na každého jedice, co po knize sáhl. No nic, já jdu na další díl!
Dávám pět hvězdiček za odvahu, sílu a především otevřenost a naprostou upřímnost autorky. Míša je silná žena, která nejenže si přiznala, že je alkoholička, navíc dokázala i přes všechny ostatní problémy ten démon porazit, mluvit o něm, pomáhat dalším....Obdivuji Vás, Míšo a přeju Vám i celé rodině, která za Vámi stála, ať vydržíte.
Moje teta tak silná nebyla...
"Neznamená, že ten kdo bloudí, je ztracen"
Po přečtení této knížky mám rozporuplné pocity.
Měla bych před autorkou smeknout před tím, co všechno dokázala.
To vím rozumově.
Ale pocitově to ve mně příběh nevyvolal.
Rozumově chápu, že muselo být těžké jít s kůží na trh, ale toto zpracování je značně polovičaté.
Celou dobu jsem fandila manželovi.
Čím si prošel. Co s ní musel všechno zažít a přežít.
Jeho slova na závěr knížky byla citlivá, i když si prožil(i) své.
Klobouk dolů za tu odvahu veřejně se přiznat k této závislosti. Dobře se četlo. K zamyšlení..
Dvě hvězdy = za literární úroveň; za to, co autorka udělala pro boj proti alkoholismu dávám pět hvězd
(SPOILER)
Za mě celkem zklamání. Čekala jsem vyprávění víc do hloubky, když už autorka říká, že se toto téma moc neřeší.
Čekala jsem, že bude konkrétnější, popíše situace... ale doba jejiho pití byla v knize poměrně krátká.
Z popisu mi její manžel byl dost nesympatický a sobecký. A vyhrožovat dítětem může jen ubožák. S tím bych už pak nechtěla nic mít.
A konec...no, autorka má můj obdiv, že se s pitím zvládla vypořádat, zároveň mě ale překvapuje, že to zvládla na první dobrou.
Zvědavost jsem ukojila a vím, že se ke knize nevrátím, škoda peněz.
Vlastně i její pokračování Zápisník abstinentky je takové vyprávění letem světem.
Knihu jsem přečetla jedním dechem za jedno odpoledne/večer. Velmi čtivě napsáno. Budí emoce, kladné i záporné. Je to zajímavý vhled do problematiky alkoholismu.
První polovinu knihy se neustále opakuje, že někde vytuhla a cítí se hrozně. Druhou polovinu zase, že vázne komunikace s manželem a cítí se hrozně. Za celou dobu se neobjeví žádná konkrétní situace nebo následek. V podstatě jako by se pár let neviděla s kámoškou a teď ji narychlo shrnula co se dělo. Syrové a bez cenzury? Fakt ne, když ani nejdeme pod povrch. O závislosti také nic nového (to, že je svině asi ví každý). Prostě o nicem - jsou lepší zdroje.
O závislosti na alkoholu jsem nikdy žádnou knihu nečetla. Tato byla první a je skvělá. Míša je skvělá. O této problematice málokdo mluví, přitom lidi trpící závislostí na alkoholu je hodně. Sama mám v rodině vyléčeného alkoholika..., bohužel to zanechá jizvy. Kniha se četla sama, nemohla jsem přestat. Chvíli mi bylo do place, na konci už jsem se usmívala. Klobouk dolů a autorce držím palce
Před přečtením knihy jsem měla trošku mylně nastavené očekávání. Myslela jsem, že zápisník bude detailněji popisovat jednotlivá stádia. Kniha se i tak četla jedním dechem, právě pro svoji autenticitu. Velmi obdivuji, že šla autorka s kůží na trh a svoji zkušenost se závislostí přeměnila na poslání.
Zajímavý vhled do zivota alkoholika a s alkoholikem. Mám obrovské štěstí, ze toto nemusím v rodině řešit, ale bohuzel vim o někom ze svého okolí, kdo je přesně na té špatné cestě. Bohužel si to (zatím?) není schopna přiznat. Míše přeji ať se drží a daří se jí v tom co dělá.
První čast šla hned k věci, to bylo dobré. Syrové.
Dál je to těžké, přestože jde o popis skutečného života, vůbec jsem s hlavní postavou nesoucítil, protože to byly akorát stížnosti na manžela a jak jim nefunguje vztah, jak se musí rozvést a pak...se zas dají dohromady...a zase...a zase. Pak mnoho stránek o tom s kým kdy mluvila a jak jí kdo chválil a co všechno udělala. Zmínka o tom, že při psaní knihy nečetla jiné knihy aby to neovlivnilo její styl...jaký styl? Byl to jenom popis. Žádné nastínění charakterů ostatních, motivací, ničeho.
Naproti tomu část s pohledy ostatních zůčastněných osob byla velmi zajímavá a odvážná. A na několika místech autorka ukázala, že je schopná dost hluboké introspekce.
Mám z toho rozporuplné pocity. Když to porovnám třeba s dětmi ze stanice zoo tak tohle je o několik úrovní níže.
Zklamání, jinak se to nazvat nedá. Čekal jsem osvětu co se děje v mysli alkoholika když má nutkání se napít, co prožívá pro pohledu na alkohol, jak k tomu dospěje, jaké má pocity při detoxu, při odvykání....tady to bylo psáno příliš povrchně a spíš jako soužití s alkoholikem. Druhá polovina knihy je ve stylu "já jsem nejlepší, tak koukejte, zachráním svět ". Udělám ze sebe celebritu a budu všem radit co dělají špatně, nakydam špínu na všechny okolo a spalím mosty.
To že dokážu umíchat maltu ze mě zedníka neudela.
Gratuluji že se z toho autorka dostala, ale takovýto počin v podobě knihy v tomto stylu si mohla odpustit.
Tuto knihu jsem četla ze zvědavosti. Alkoholu neholduju...
Nicméně Paní Michala má můj obdiv
Člověk, který nemá zkušenosti s alkoholismem, tak snadno druhého odsoudí, kor když jde o alkoholismus ženy a matky, ale z každé závislosti je těžké se dostat. Některá závislost ubližuje jen samotnému jedinci, ale u alkoholu je to horší, že ubližuje i spoustě lidem žijícím s tou osobou. Držím palce všem, kdo se z tohoto pekla dostanou a je vidět, že to opravdu jde, ale jednoduché to není.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Začátek byl zajímavý, druhá půlka knihy se číst nedá. Pokud za tohle autorka dostala cenu magnesia litera, je to ostuda. Doba je zvrácená. Čím větší ubožák, tím větší celebrita.