Zapomeň na mě
Andrew Ewart
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458292/bmid_zapomen-na-me-E9s-458292.png
3
44
44
Osm měsíců poté, co se její manžel Euan rozhodne zastavit auto na železničním přejezdu – přímo v cestě projíždějícímu vlaku – žije Hana Stornowayová s mužem, který sice navenek vypadá jako dřív, ale na jejich předchozí společný život si vůbec nepamatuje. Svou poslední naději vidí v kontroverzní skupině lékařských průkopníků, vedené charismatickým doktorem Calem, který slibuje, že jí milovaného muže vrátí zpátky. Existuje šance, že manželovy vzpomínky nadobro nezmizely – doktor jí proto nabízí příležitost ponořit se do filmového zprostředkování jejich společných okamžiků, ve kterých prožije to nejkrásnější období svého vztahu znovu od začátku. Jak ale léčba pokračuje, ubírá se najednou podivným směrem. Když se Euanovy temnotou zahalené vzpomínky začnou bortit, zdá se, že jí doktor Cal něco zatajil. Jak se jejich společné vzpomínky pozvolna hroutí a Euanovy skutečné důvody k sebevraždě vyplouvají na povrch, začne se Hana ptát, nakolik svého manžela opravdu znala. Kolik toho vůbec můžeme s jistotou vědět o těch, na kterých nám záleží nejvíc?... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2021 , VendetaOriginální název:
Forget Me, 2020
více info...
Přidat komentář
Pořád jsem očekávala nějaký zvrat, ale nic příběh se nevyvíjel nijak překvapivě a konec byl očekávaný.
Kniha má velmi nízké hodnocení oprávněně. Nedokázala jsem se do ní začíst a nezorientovala jsem se v ději, přišlo mi to dost zmatené. Odložila jsem.
Po knížce jsem sáhla náhodou v knihovně, protože mě zaujala obálka a anotace.
Knížka byla zvláštní. V příběhu jsem se místy ztrácela, místy jsem i pár stran přeskočila. Přesto autorovu prvotinu nehodnotím úplně nejhůř, jen tohle téma sci-fi asi není zrovna můj šálek kávy.
Příběh dvou bolavých duší a jedné ztráty paměti... Kniha se četla dobře, čekala jsem, co se bude dít, i když se konec dal předvídat. Přecházení mezi vzpomínkami a skutečnou minulostí bylo někdy zmatečné, byť jsou kapitoly označené. Doporučuji těm, kterým nevadí trochu fantazy a řešení zapeklitosti vztahů. Rozhodně však nejde o thriller ani román pro ženy, spíš psychologické/ vztahové drama.
Nejsem úplně příznivec sci-fi, takže pro mě bylo téma alternativní léčby trošku mimo můj záběr, nicméně v kombinaci se vztahovým tématem to působilo zajímavě a konec nebyl vůbec špatný...
Mám naprosto stejné pocity jako Alden888, tak budu stručná.
Na prvotinu to není vůbec špatné, i když jsem se občas trochu ztrácela. Možná i to byl autorův záměr a pokud někoho upoutá obálka, stejně jako mne, třeba se nechá taky zlákat...
Tohle že má být thriller? Možná nějaké psychologické sci-fi, ale příšerně nezáživné. Základní myšlenka snad poměrně originální, jenže to provedení ji úplně zabilo. Slibný prolog, ovšem pak už jen nesmírná změť nejasných a nudných pasáží. Teprve někde v půlce mi došlo že… (SPOILER!!!: to nejsou reálné vzpomínky, ale vzpomínky vnucené terapií… KONEC SPOILERU!!!) a zaradovala jsem se, že teď si čtení konečně užiji, když už znám podstatu vyprávění, jenže opak byl pravdou. Kromě toho, že to bylo nezáživné, byla zde i spousta náznaků a celý příběh byl vyprávěn tak nějak nepřímo, nesouvisle, zaobalen do spousty myšlenek, domněnek a nejasností, nad kterými se mi vůbec nechtělo hloubat, co asi mají znamenat, protože mě to samotné čtení vůbec netěšilo. Skutečnost se každou chvíli jevila jinak, takže jsem až do konce byla úplně zmatená, co má být vlastně pravda. Občas bych při čtení potřebovala panu autorovi vidět do hlavy, abych pochopila, o čem to vlastně píše.
Z knížky mám poněkud smíšené pocity. Ve výsledku se mi líbila, to říkám rovnou. Ale pokud bych to měla rozebrat (elektronickou tužkou :)), pak bych jako největší minusy shrnula toto - ze začátku jsem se do knížky vůbec nedokázala začíst. Bylo to psané tak prazvláštně, oba hlavní hrdinové působili odtažitě, studeně, nesympaticky, čtenář neví, co si o nich myslet. Některé kapitoly mi navíc vůbec nedávaly smysl. Pokud tedy čekáte thriller, který vás okamžitě vtáhne a sednete si z něj na zadek, tenhle to není, a mnoho čtenářů může zpočátku odradit. Když dojde na TO hlavní, o čem je celá knížka, tedy na léčbu, začne děj nabírat na obrátkách. Je to čtivé a napínavé. Nicméně i tak poměrně brzy odhadnete, co se mezi hlavními hrdiny stalo a co oba tají. Pak už se to jenom zvláštně vleče, vzpomínky se prolínají s přítomností, takže občas nevíte, kde se právě nacházíte a co je pravda, a co lež. Konec je takový nemastný neslaný, čekala bych větší bombu. Ale budiž, jako oddechovka to není špatné, jen už si to asi znovu nepřečtu :)
Samotná zápletka není vůbec špatná, ale způsob vyprávění mi neseděl. Hlavní hrdinové trpěli prapodivnou odtažitostí ke všem ostatním (a to nejen kvůli ztrátě paměti), příběhu chyběla hloubka, popisované emoce nepůsobily důvěryhodně, chování postav nedávalo smysl, a to ani po závěrečném odhalení.
Zapomeň na mě
Zajímavé. Zmatené. Dočetla jsem i přes to, že jsem se místy ztrácela. Chvíli jsem myslela, že jsem pochopila děj a na další straně jsem zjistila, že nepochopila. Pokud nebudete knihu číst na jeden zátach, je pravděpodobné, že budete také ztraceni. Spáchat sebevraždu? Ok.. Důvod se v knize dozvíme. Ale rozuzlení toho všeho se za mě tedy nedostalo. Ač pro mě tahle kniha byla čtivá a zůstala ve mě ještě hodně dlouho, znovu bych si ji nepřečetla. Jsem vlastně na autora docela naštvaná, že ten konec byl jaký byl. Nedotažený, skoro jako by sám pan autor nevědel jak a proč. Možná se v knize ztratil jako my všichni?