Zapomeňte, že jste byli lidmi
Roman Cílek , Miloslav Moulis
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135403/zapomente-ze-jste-byli-lidmi-135403.jpg
5
58
58
Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž druhé vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto se oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami již dlouho zabývají a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), rozhodli zpracovat dílo, jež by přehlednou a čtivou formou nabídlo mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi - ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát - tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii. -... celý text
Přidat komentář
Velice pěkně napsána knížka s podrobným popisem většiny koncentračních táborů v Evropě
Velice silné čtení. A překvapivě vůbec ne kýčovité. O holocaustu už jsem toho přečetla fůru, ale tahle kniha byla dost odlišná. Vlastně totiž nebyla jen o holocaustu. Protože ač si to možná neuvědomujeme, v koncentračních táborech zemřelo také strašně moc politických vězňů. Na ty autoři publikace vzpomínají. Připomínají také osudy pohlavárů, kteří byli vypátráni v šedesátých letech a s nimiž se dodatečně konaly soudní procesy. Publikace obsahuje také asi padesát stran fotografií, které jsou opravdu strašné, ale chápu, že musely být pořízeny. Jen se bojím, že nic z toho, co kdo vypoví, napíše, vyfotí a zažije, nezabrání tomu, aby se zapomnělo a aby se podobná zvěrstva jednou někde opakovala... :/
Lidstvo zapomíná....??? Proč se na školách učíme o Řecku, o filozofech tam tvořících, k čemu nám bude znalost krásného umění, když zapomínáme na dobu nedávno minulou, kdy člověk vraždil - a to zcela legálně - člověka. Kde byl tehdy Vatikán se svými zástupci, co dělal tehdy Červený kříž, pokud tedy zrovna laxně nebyl na návštěvě v uklizeném Terezíně????A hlavně, co bychom, jako lidstvo dělali teď , kdyby se někdo takový jako Adolf Hitler zase narodil? A slíbil nám prosperitu a práci a plné žaludky a blaho ....kdo z nás by za ním šel? Já vím, teď se všichni budeme dušovat, že nikdo.... ale to si odpovězme každý sám pro sebe, ve své vlastní dušičce.
Dejme tyhle knihy číst dětem již na druhém stupni základní školy. Přesvědčme je, že tohle se opravdu stalo, ať si uvědomí, jaké to muselo být, když na jedné jediné rampě se odvinul osud člověka, když ukázal jeden člověk kam jít a to třeba v noci, bez mámy, bez kamarádů, bez jídla, bez šatů....děsí nás ještě vůbec tahle nedávná historie????Tak jak je možné, že mladí lidé se zdviženou rukou hajlují a ještě se k tomu na svých sociálních profilech hrdě hlásí. A jejich dědové třeba prošli koncentráky, mučením a úděsnou smrtí z rukou těch, které teď jejich vnuci a potomci uznávají. Opravdu lidstvo nezapomíná???
Velmi emotivní kniha.. Člověk si neumí představit, co všichni ti lidé zažili.. :-( Krásně napsaná..
5* to nejde jinak. Kniha je plná zajimavých infomací. Tohle by měla být povinná četba na všech školách! Tohle by se mělo neustále připomínat. To co ty lidé zažili, to by v dnešní době málo který jedinec dal. Velká čest všem těm, co tímto museli projít.
Degradace člověka, bytosti myslící a cítící, na " pouhé" dobytče. Giottův obraz Peklo je nedokonalý, netřeba fantaskních stvoření, netvory byli sami lidé.
Výborná kniha, napsaná čtivě, dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Je to místy docela děsivé čtení, občas jsem musela přestat, ale tohle by si měl přečíst každý.
Velmi dobrá kniha. Autoři popisují život v koncentračních táborech tak poutavě, že si člověk dovede představit, že tam sám je. Kniha je velmi dobře sestavená a propracovaná. Pro mě osobně tam bylo hodně věcí, o kterých jsem nikdy před tím neslyšela a bylo zajímavé se je dozvědět. Doporučuji přečíst!
Po přečtení skvělé knihy "Dokonáno jest" od stejných autorů, jsem se těšil na jejich další dílo a jsem mírně zklamán. Ano, jen málokterá kniha tak věrně popisuje útrapy koncentračních táborů jako tato kniha, ale stylem, grafickým zpracováním a místy i obsahem to chvilkami pokulhává. Předně je zde použito spousty obecných frází, které se mnohdy opakují - i když je mi jasné, že autoři chtěli zdůraznit o jaké hrůzy se jednalo. Někdy mi to připadalo jako učebnice dějepisu ze školní docházky.
Co mi asi nejvíce vadilo, je slohová stránka - neustálé přeskakování z jednoho koncentračního tábora do druhého, jednou jsme v roce 1942, pak v roce 1945, abychom opět skočili do roku 1943.
Grafika je kapitola sama pro sebe. V knize jsou vyobrazeny schemata koncentračních táborů, ale ty jsou tak nepřehledné a špatně popsané, ruku na srdce, jejich uvedení ztrácí tímto vyobrazením smysl. Myslím, že by si ta kniha zasloužila pečlivější úpravu - zvýraznění různých kapitol třeba jiným nebo tučným písmem, více nadpisů a lepší seřazení jednotlivých událostí. Ale i přes tyto moje možná až přehnané připomínky, kniha jako jedna z mála ukazuje hrůzy koncentračních táborů a o to tady jde především.