Zapomenuté šaty
Riikka Pulkkinen
Annina babička Elsa, uznávaná vědkyně v oboru dětské psychologie, smrtelně onemocní rakovinou. Pro celou rodinu je to velká rána, ale Elsa se rozhodne naplno si užít každou chvíli, která jí ještě zbývá: vychutnává si paprsky slunce, koupání v ledovém jezeře, pár sklenek vína na pikniku s vnučkou Annou, blízkost manžela Marttiho, úspěšného výtvarníka, se kterým strávila padesát let svého života. Anna objeví u babičky ve skříni staré šaty. Když se v nich babičce ukáže, nevědomky poodkryje dávné tajemství. Šaty patřily mladičké Eevě, která v šedesátých pomáhala vytíženým manželům Else a Marttimu s domácností a výchovou dcerky Elly, Anniny matky. Jakmile si Anna šaty obleče, není už možné před utajovaným Eeviným příběhem zavírat oči. Anna se vydává hledat pravdu do minulosti a postupně odhaluje, že za zdánlivě bezmračným manželstvím jejích prarodičů se ukrývá drama vášnivé a tragické lásky, které ovlivnilo celou rodinu včetně jí samé víc, než by si uměla představit.... celý text
Přidat komentář
Příběh byl moc pěkný. I nápad, že celé to vyprávění začaly zapomenuté šaty ve skříni. Ale mám k tomu i výhrady. Hodně mi vadilo, že autorka předbíhala děj. U postav napsala, co se bude dít a pak k tomu připsala, že to postava ještě neví. A také mi vadilo, že autorka nenapsala víc o finské krajině a celkově více o Finsku, musí tam být krásně. Proto 4 hvězdy.
Nejvíce mě zaujaly dialogy postav - např. vztah mezi dědečkem Marttiim a vnučkou Annou. Zpracované téma bylo výjimečné a jsem ráda, že se i o takových životních etapách píše.
V knížce se neustále prolínají příběhy různých generací, až to je někdy nepřehledné. Trošku jsem se ztrácela v tom množství ženských postav a musela jsem si pořád opakovat, kdo je čí dcera a která je vnučka k té babičce. Ale příběh je dojemný a krásný, o lásce, smíření a snad i odpuštění.
Trošku mě zklamal závěr knihy. Čekala jsem větší dramatičnost a třeba i zlobu, ale vše proběhlo tak nějak v poklidu a tichosti. Což mě trošku zklamalo, ale jinak se knížka čte moc dobře.
Orientace v postavách mi problém nedělala, ale kde bylo to drama vášnivé a tragické lásky? Čekala jsem popsání pocitů viny, vnitřního boje a rozhodování u Marttiho a taky Eevy, pocit zrady u Elsy, když přišla na jejich vztah, ale nic z toho jsem tam nenašla. Občas se objevila pěkná myšlenka, tak jsem se natěšila, že teď už TO teda přijde a zase nic. Taky mi vadilo, jak byla jejich dcera Eleoonora stále nazývaná holčičkou a dcerkou, tak přece nikdo nemluví.
Krásná obálka, zajímavé téma. Sem tam se mi líbila nějaká myšlenka, tak jsem knížku přečetla do konce. Ale jinak obtížná orientace v postavách, děj mě nevtáhnul. Pořád jsem byla v očekávání odhalení velkého tajemství, ten příslib tam byl, ale nakonec se vůbec nic nestalo.
Kdyby se knihou netáhl přesmutný leitmotiv smrti a umírání, dala bych o hvězdu víc...nicméně, kdo má optimismu na rozdávání,vyplatí se přečíst.
Hluboký a silný příběh o lásce a lidské osamělosti, který se dotýká nedořešených vztahových záležitostí, jež se opakují v celém rodu karmicky. Složitý příběh, který potěší náročné čtenáře. Příběh je nahlížen z mnoha úhlů a pokud čtenář neztratí ze zřetele drobné detaily, dokáže rozeznat jejich nikoli náhodné opakování a prolínání - Skvělé čtení, které míří pod povrch.
Kniha mě vůbec neoslovila, čekala jsem od toho víc. Děj mi přišel přeházený a pletly se mi postavy
Moc pěkný příběh. Je fakt, že to zprvu vypadá, že se dočkáme nějakého velkého tajemství a ono to nakonec dopadne tak nějak v klidu a bez překvapení. Ale právě spíš takhle to v životě chodí. Prozrazování děje se mi líbilo, dává to čtenáři pocit privilegia nad postavami v knize, že už víme něco, co oni ještě ne. Celkově se mi knížka moc líbila a četla se mi dobře.