Zářivé hlubiny
Karel Čapek , Josef Čapek
Jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem. (Červená povídka, L'évantail, Skandál a žurnalistika, Mezi dvěma polibky, Ostrov, Živý plamen, Zářivé hlubiny).
Přidat komentář
Téhle knížce nedávám nižší hodnocení kvůli kvalitě, ale kvůli až nemístné tísnivosti díla. Takové jakou byste od Čapků nečekali.
Náš český Titanic. Na pár stránkách se oddáte lesku plavby a hned potom zmrznete v hluboké nicotě.
Tak řka bard českého humanismu: "... má duše se probudila, nic není tak hodno života jako život slabosti potřebný ochrany a slitování, není čistší než pohled bezbranných."
Niektoré poviedky sa mi páčili, iné zasa nie, každému sadne niečo iné a mám pocit, že v tejto knižke bola taká všehochuť.
Poněkud pomalejší rozjezd a první dvě povídky pro mě dějově slabší, tříhvězdičkové, ale následné příběhy už byly někde jinde. Znovu velice silné, s hlavním motivem láska. Líbila se mi hra s jazykem, kdy v těch ve větší minulosti posazených povídkách byl i ten jazyk jaksi archaičtější. Ostrov a Živý plamen pro mě nejlepší povídky ze souboru.
Chvilku mi trvalo, než jsem si přivykl způsobu vyprávění. Na rozdíl od Čapkovy faktografické tvorby mi jazyk povídek přišel dosti archaický, ale po chvíli jsem se i přes to dokázal do povídek ponořit. Paradoxně samotná povídka "Zářivé hlubiny" mi přišla nejslabší.
A víte co? Člověk by si řekl, že to bude nudná klasika, když otevřete bratry Čapky, ale když se ponoříte do jejich světa zjistíte, že může být zábavný, překvapivý a lehce dráždivý. ;-)
Začínali psát společně s Karlem, potom si šel každý svou cestou, ale tyhle povídky není špatné si pročíst ani dneska, třebaže jsou značně dobové.
Loni jsem se rozhodla, že přečtu celého Čapka.
Tyhle povídky byly pro mě hodně těžké a nepochopitelné. Kniha se mi četla špatně, ale jak říkám, některé jeho knihy se musí číst vícekrát, aby je čtenář opravdu pochopil a užil si ji.