Zase se shledáme
Madeleine Goldstein
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468880/bmid_zase-se-shledame-VEZ-468880.jpg
4
65
65
Kniha životních vzpomínek pozoruhodné ženy, která přežila koncentrační tábor, je vlastně kronikou židovské Paříže 20. století. Autorka v něm líčí osobitou atmosféru židovské menšiny žijící před válkou na Montmartru, své seznámení s budoucím manželem i jejich odchod do ilegality a účast na odboji. Těžištěm knihy je vylíčení osudu jich obou v koncentračním táboře, působivé svědectví o krutosti a nelidskosti nacismu. Příběh pokračuje i v poválečných letech a je doveden až do první dekády 21. století. Kniha je mementem i pro dnešní dobu, a ačkoliv většina přímých svědků tehdejších událostí už není mezi námi, jejich vzpomínky nám stále mají co říci.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , KontrastOriginální název:
On Se Retrouvera, 2006
více info...
Přidat komentář
Kniha se čte velmi dobře a rychle. Dojal mě celý příběh a zakončení této knihy. Celou dobu čtení jsem si říkala, jak je možné, že takové věci člověk přežije, a to jsem četla už několik knih s takovou tématikou a neustále se tomu nepřestávám udivovat.
Rozhodně doporučuji si přečíst, jelikož každá kniha z druhé světové války přináší nový vhled do tehdejší hrůzné doby.
Tvůj život se může změnit během jediné minuty. To si zapamatuj. Mezi dvěma nadechy se může píseň zastavit.
Kniha o polských židech přistěhovaných se do francie , kniha je plná dojmů začátků 30. let a nástupu Hitlera k moci . Nicméně je psaná velice stroze , to však nebrání na údernosti prožívaných muk (ať už autorky samé nebo jejich nejbližších). Rozhodně jedna z lepších holocaustových.
Nedovolím si ke knize o holokaustu psát negativní komentář, jen pouze to, že kniha je psaná velmi stroze, věcně, žádné obkecávání okolo. Kniha mě nezasáhla tolik jako jiné knihy o 2. SV, přesto zde hraje roli spousta náhod. Kniha se čte dobře.
Pokud vás tato tematika zajímá, můžu za sebe knížku určitě doporučit. Rozhodně pro mě nebyla zklamáním a i když už jsem podobně laděných knih přečetla spoustu, zase jsem se dozvěděla něco nového.
Příběh Madeleine a Jacquese v Paříži za 2.SV. patří mezi autobiografii,za níž jsem ráda,že je součástí mé knihovny.To,co jako Židé museli prožít,je pro mne , i po přečtení mnoha knížek s touto tématikou, stále nepředstavitelné! Oba dva-již jako manželský pár s malou dcerkou,se stali součástí odboje.Bohužel padli do léčky a byli transportováni do Osvětimi a na rampě odděleni.Přežít nelidské podmínky (Madeleine navíc s vědomím,že manžel "šel rovnou do plynu"),přizpůsobit se táborovému přežívání,vidět a vnímat lidské utrpení,každodenní smrt,nevědět nic o své dcerce,najít sílu každý den přežít a pak,po konci války,se jako zázrakem potkat v hotelu Lutetia...To může opravdu "napsat" jen život.Oba dva již nejsou mezi námi,ale třebaže je osobně neznáme,díky této knize víme o jejich životě hodně.
Knih o holokaustu jsem četla mnoho. Přesto mě vždy znovu něčím překvapí. Některé pasáže musím číst i několikrát, přesto nechápu, jak se něco takového mohlo vlastně stát. Tato se svým příběhem vymyká. Polsko – Francie – Polsko – Německo – Francie. Cesta dvou lidí, kteří si slíbili, že se zase shledají … Při jejich opětovném náhodném setkání mi běhal mráz po zádech. Autorka vše popisuje jednoduchým jazykem, bez příkras. Je to kniha složená ze vzpomínek. Čtivě vykresluje (před i po) válečnou Francii. Navíc jako jedna z mála (pro mě první) ukazuje, jak lidé pohlíželi na ty, kteří přežili, a že antisemitismus s koncem války nevymizel.
Škoda, že kniha nemá více stran, že není obsáhlejší. Protože je velmi dobře napsána a paní autorka má rozhodně co říci. Jsem opravdu moc ráda, že taková kniha, takové svědectví, vyšla.
Kniha mě překvapila tím, že není psaná jako román, ale spíš životopis, vzpomínky, vyprávění. Každá výpověď o této tématice je neskutečne cenná a tato kniha mě velmi oslovila tím, že je vyprávěna strašně citlivě, jemně, přístupně. Není žádným detailním popisem táborů, ale spíš celkovým ohlédnutím, shrnutím celé životní cesty - a v tom je jiná. Jak se píše na obálce: příběh, který známé z filmů, ale tady se opravdu stal. Rozhodně doporučuji všem.
Už jsem asi přečetla moc knížek o druhé světové válce. Takže mě už nic nedojímá. Což je hrozné. Dám si od této tématiky pohov a uvidím, jestli to pomůže.
Kniha byla zajímavá, protože to byly reálné vzpomínky někoho, kdo válku opravdu zažil. Je to z Francie, což je zajímavý pohled. Ale zase musím říct, že se mi asi líbil více Pařížský architekt, kniha z války, ale ne z pohledu Žida.
Smutné čtení, ale přiznám, že mě kniha až tolik nezasáhla jako jiné knihy z období holokaustu. Možná za to může styl psaní, který je strohý, úsporný. Kniha má jen 175 stran. I tak v jsem některých scénách měla na krajíčku. A jako pokaždé si říkám- Proč tohle lidé dopustili?
Jedna z dalších knih o životních osudech jedné rodiny během 2. sv. války a po ní. Velmi poutavé čtení.
Zase se shledáme
Příběh Madelein a Jacquese. Silný příběh, spoustu síly, odvahy, naděje... Knizka se četla dobré, jen mě mrzelo, že byla dost stručná. Ale díky za každé takové svědectví, aby lidstvo nezapomnělo na ty hrůzy, co se odehrály.