Zaskočen Radostí
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183999/zaskocen-radosti-183999.jpg
4
64
64
Moje cesta od ateismu ke křesťanství. „Autobiografickou knihu C. S. Lewise Zaskočen radostí považuji za jedno z jeho nejlepších děl. Lewis píše o své životní cestě s pokorou, s humorem a s nenapodobitelným uměním vypravěče. Je to napínavý příběh jednoho z nejvzdělanějších lidí dvacátého století, příběh, který si hned v první kapitole získá čtenáře svým neodolatelným kouzlem. Četl jsem jen velmi málo podobně inspirujících a lidsky přesvědčivých životopisů.“ (Pavel Hošek, ThD) Tuto knihu jsem napsal jednak proto, abych vyhověl těm, kdo se mě ptali, proč jsem se z ateisty stal křesťanem, jednak proto, abych vyvrátil několik mylných představ, které se zřejmě rozšířily. Do jaké míry bude tento příběh zajímat i jiné lidi než mě, závisí na tom, nakolik rovněž zakusili to, čemu říkám „radost“. Jde-li o něco běžného, pak se snad bude hodit snaha popsat ji podrobněji, než se zatím (jak mám za to) dálo. K psaní mě povzbudilo i následující pozorování: Mnohdy člověk zmíní něco, co považuje za zcela jedinečný osobní pocit, a k jeho překvapení přinejmenším jeden (a často více) z přítomných odpoví: „Cože? Ty jsi to také zažil? Já si vždy myslel, že jsem to zakusil jen já.“... celý text
Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2006 , Návrat domůOriginální název:
Surprised by Joy, 1955
více info...
Přidat komentář
Mám to v pořadí: Tolkien - Chesterton - Lewis. Tahle trojice jsou moji určující muži na cestě literárního hledání otisků Nevysvětlitelného ve světě kolem nás :o)
Děkuji.
5/5
Našel jsem v knize několik silných momentů, kterým jsem rozuměl, ale trochu jsem se v ní i ztrácel. Od autora jsem četl knihy, které mě chytly víc. Počítám do nich i fantazy-sérii Narnie a Kosmická trilogie.
Četla jsem podruhé a ani tentokrát mě Lewisovy vzpomínky (ač ho mám jinak velice ráda) nijak zvlášť nevtáhly. Mimo jiné pro nedostatek vztahu k reáliím a anglické literatuře. Co mě ovšem oslovilo silně, to je autorův bystrý sebepopis, v rámci nějž vyzdvihuje svůj kategorický imperativ "nebýt rušen". Nesmírně aktuální v dnešní individualistické době, a to nejen u lidí agresivně sobeckých či zcela lhostejných, ale třeba i u těch, kteří si klid vykupují povrchní povolností všemu a všem. Zřejmě je to snaha obecně lidská. A proto spiritualita všeho druhu nekontrolovaně bují na blozích i pultech knihkupectví, ale akceptovat Osobu, která si na nás dělá absolutní nárok...
Konverze se skutečně líčí krátce, všechno předtím je jen příprava, někdy tak vzdálená, že souvislost není jasně vidět. Pro mě je kouzlo té knihy v tom, jak z ní nenápadně dýchá láska k obyčejným věcem, jakou máme obvykle spojenou spíš s Chestertonem nebo Čapkem.
PS: Nový (Drápalův) překlad je myslím lepší.
Tato kniha je všechno možné, jen zrovna ne, ten v anotaci zmíněný, příběh konverze, proto jsem byl docela zklamán. Příběhy z Lewisova života rozhodně zajímavé, ale Mertonova Sedmistupňová hora mě bavila mnohem víc.
Prvá kniha, ktorú som čítal od Lewisa. Žiaľ po tretine prečítanej knihy som to musel zabaliť. Kniha je taký jeho životopis, ktorý ma nejako nechytil. Možno by bolo zaujímavejšie si prečítať iné jeho diela a až potom Zaskočený radosťou.
Krásně napsaná kniha o životě jednoho, pro mě, z nejlepších autorů. Je zde krásně popisován jak jeho život, tak jeho cesta ke křesťanství. Jeho svědectví o obrácení je velmi zajímavé a zároveň krásné. Pro fanoušky Letopisů Narnie je zde i krásně popsané, jak si již v dětství představoval tento krásný svět. Prostě nádhera! :)
C. S. Lewis je úžasný. Jeho popisy krajiny jsou snové. Např. Downská planina: "Vezměte několik středně velikých brambor a položte je (pouze v jedné vrstvě) na plochou cínovou pánev. Zasypejte je hlínou, ale jen tak, aby zmizely brambory, ne jejich obrysy; štěrbiny mezi nimi budou proláklinami země. Nyní vše zvětšujte tak dlouho, až budou trhliny tak velké, že pojmou potok a změť stromů. A teď, kvůli zbarvení, zaměňte hnědou hlínu za kostkovaný vzorek políček, malých políček (každé má jen pár akrů) s jejich obvyklou různorodostí obilí, trávy a zorané půdy. Teď máte obrázek Downské "planiny" ..."
Svou cestu k víře zde popisuje velmi obsažně a hodně niterně. Sice je mi blízké to jeho filozofování a detailní rozebírání všeho, já jsem také taková, že všechno "pitvám", rozebírám ze všech stran, ale místy mi toho v knize přišlo trošku moc. Možná kdybych s ním o tom mluvila osobně, by to bylo lepší... Myslím, že bychom si rozuměli :-)
Psáno pokorně (až roztomile), lidsky, chytlavě, prostě skvělé. Moc ráda jsem nahlédla "pod pokličku" tomu velikému mysliteli a maličko ho poznala. A pak jsem ho měla ještě radši než kdy dřív. =)
C.S. Lewis mi ukázal Radost v rozměrech o jakých jsem možná nějaké ponětí měla, ale v žádném případě bych to tak dobře nedokázala popsat. Jeho jeden odkaz za druhým na autory a knihy, které ho ovlivňovaly, vám jen dokazoval, jak sečtělý a nad sebou přemýšlející to byl člověk. Kniha kterou řadím mezi ty své oblíbené a srdci milé .)
Název napovídá o hlubším duchovním rozboru celého složitého vývoje, který se podařilo zachytit C.S. Lewisovi na sobě samém na cestě ke křesťanství. Pravda, jde o mistrně komentovanou autobiografii, ale nedočkal jsem se úplně toho, co jsem zprvu čekal. Nicméně na Lewisův důvtip a moudrou pokoru, která kane z jeho slov se nemůžete zlobit. Popisuje svůj život už od raného dětství. Píše o rodinách své matky i otce a jaký vliv na něj oba klany měli. Píše o svých více, či méně důvěrných vztazích v blízké i široké rodině. Píše o svém studiu, které mnohdy velice detailně vykresluje. Nejvíce jsem ocenil Lewisův přístup k sobě samému - jde o člověka, který se snaží vyvarovat jakýchkoli lží sobě samému - o všem uvažuje, neustále zpytuje své nitro a objevuje nové a nové ukazatele na své "cestě k Radosti". Pokud se chcete dozvědět více o tomto úžasném spisovateli je toto "Ten životopis", který hledáte....
Autorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Poprvé jsem četl snad před patnácti lety. Pak ještě víckrát. Ale teď... O'Connorová mě až v loni naučila číst pomalu a očima nepřeskakovat a tak jsem to teď četl vlastně poprvé.
"Milí agnostici budou vesele žvatlat o tom, jak ,,člověk hledá Boha". Já byl v takovém stavu, že by klidně mohli mluvit o tom, kterak myš hledá kočku."
Jako u bolesti potřeboval dvě knihy, tak i tady u popisu své cesty. Alegorie o poutníkovi (Poutníkův návrat) a tenhle šíleně upřímný ponor do myšlení dítěte/ mladíka/a ranné dospělosti. Tak upřímný, že pokud masturbace hrála roli v téhle cestě, tak ji zmíní. Pokud je smrt otce v hledání pravdy o Radosti jen nepodstatná záležitost, nebude předstírat opak.
Je to k neuvěření silné. Pokud znáte Lewise z jeho beletrie, jistě jste se setkali s jeho náhledem na lidskou slabost. Poznal ji u sebe jako málokdo. Já se vidět takhle v pravdě, jen Milost by mě zachránila.