Zaslepenie
Elias Canetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431636/mid_zaslepenie-COt-431636.jpg
4
53
53
Elias Canetti sa narodil v roku 1905 v bulharskom meste Ruse na brehu Dunaja, kde sa usadila židovská komunita vyhnaná zo stredovekého Španielska. Jeho rodičia sa neskôr presťahovali do Viedne, kde si vybral aj literárny jazyk, v ktorom napísal všetky svoje opusy, hoci nemčina nebola jeho materinským jazykom.Vo Viedni študoval prírodné vedy a dosiahol titul doktora. Zároveň pracoval na svojom prvom a jedinom románe, ktorý nazval Zaslepenie (Die Blendung) a ktorý prvýkrát vyšiel v roku 1935 po rôznych peripetiách. Popularitu v intelektuálnych kruhoch získala kniha až po 2. svetovej vojne, keď sa unisono interpretovala ako závažné podobenstvo o modernom svete. Vlastne za túto knihu dostal E. Canetti Nobelovu cenu za literatúru (1981). Vytvoril aj ďalšie svetoznáme diela, z ktorých vynikajú jeho trojdielne memoáre Zachránený jazyk, Fakľa v uchu a Hra očí. E. Canetti zomrel v roku 1994. Protagonista románu Zaslepenie Peter Kien je odborník na čínsky jazyk a kultúru. Vlastní obrovskú súkromnú knižnicu, ktorá sa v románe variuje v rôznych reálnych aj surreálnych súvislostiach. Stretáva sa s viacerými čudákmi vo viac či menej absurdných situáciách, pričom autor využíva aj motívy z iných literárnych diel od Homérovej Odysey až po Danteho Božskú komédiu a Cervantesovho Dona Quijota. Pre román sú príznačné alúzie, dvojzmysly, predbiehania deja, paródie, vedomé používanie klišé a iné. Voľne sa pohybuje v čase a neguje aj logické súvislosti. To všetko vytvára z textu originálny konglomerát odrážajúci náš svet. Hlavným motívom je zaslepenie a slepota v rôznych podobách ako skutočnosť aj ako metafora.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Zaslepení (Die Blendung, 1935), jediný román Eliase Canettiho (1905–1994), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1981), jsem četl poprvé v roce 1997 a velmi se mi tenkrát líbil, ostatně Canetti se zařadil mezi mé oblíbené spisovatele. Teď jsem se k románu po 25 letech vrátil a bohužel podobně jako v případě nedávného návratu k Hesseho Stepnímu vlkovi to bylo zklamání...
Canetti se narodil v židovsko-španělské rodině v bulharském Ruse, vyrůstal a žil ve Vídni, psal německy, před Hitlerem utekl do Anglie a od 70. let žil v Curychu; měl britské občanství. Kromě Zaslepení a několika divadelních her psal především eseje, např. rozsáhlý výtečný esej Masa a moc, esej o Kafkovi Druhý proces nebo soubor esejů Svědomí slov, dále zápisky a aforismy. Vydal také skvělou autobiografickou trilogii Zachráněný jazyk, Pochodeň v uchu a Hra očí.
Zaslepení je románem o zániku "knižního člověka", slepého vůči reálnému světu. Význačný sinolog a soukromý učenec Petr Kien vlastní obrovskou knihovnu ve čtyřech pokojích bez oken (ty jsou jen ve stropě), aby na knihy bylo více místa. Žije z dědictví a vnější svět pro něj znamená jen vyrušení z vědecké práce a četby. Nicméně tento nepraktický učenec ve své zaslepenosti podlehne postupně třem individuím, které do jeho hlavy pronikají jako symbol agresivního světa venku. S chamtivou a chlípnou hospodyní Terezou se ožení v domnění, že bude pečovat o jeho knihy. Když opustí svůj byt, dostane se do spárů velikášského hrbatého trpaslíka Fischerleho. A brutální domovník Pfaff je jen zdánlivě Kienovým spojencem... (POZOR, SPOILER) Ani bratr, psychiatr Georges Kien, žijící v Paříži, Petrovi nepomůže v jeho bludech a masochismu; učenec nakonec založí požár a upálí se ve své knihovně.
S nadšením jsem přečetl I. díl Hlava bez světa, kdy se Kien ožení s Terezou a brzy se v ní zklame. Dlouhým II. dílem Bezhlavý svět, v němž Kien přenáší s trpaslíkem z hotelu do hotelu imaginární knihovnu a do děje zasahují opět Tereza a domovník, jsem se ale už prokousával, té grotesknosti a absurdity na mě bylo moc a Kien mi přišel nesmírně hloupý a naivní, což vyvrcholilo ve III. díle Svět v hlavě. Trápil jsem se s knihou skoro dva týdny.
Román je však bezesporu důležitým varováním, aby se člověk neuzavíral před světem ve věži ze slonoviny, protože o to agresivněji pak mohou vnější síly zaútočit a takového člověka zničit; a v knihách opravdu není vše – život je jinde.
Profesor Kien miluje nadevše své knihy,svou knihovnu a síla této vášně mu brání
vytvořit normální lidské vztahy a vazby/o které ani nestojí/.Tato bublina samolibé
a vlastně egoistické izolované učenosti nemůže ale trvat věčně-je brutálně zničena
omezenou,ordinérní,ale jakousi pudovou vychytralostí vybavenou Theresou.
Román dopsaný v roce 1931 a vydaný v roce 1935 tak umělecky předznamenává
drtivý nástup nového historického zla,umožněného i kienovským sebezahleděním
a zaslepením okolního světa.Některé filozofující úseky se čtou sice obtížněji,nicméně
nejvyšší hodnocení si tento jediný Canettiho román určitě zaslouží.
Číst tuto knihu bolí. A člověk si říká, kam až se dá zajít při domýšlení toho, kdo jsou ti lidé, kteří volí Hitlery. Knižní profesoři nemají proti nim šanci.
Kniha o tom kam může vést izolovanost jednotlivce přesvědčeném o své vyjímečnosti.A který narazí na ještě horší existence.Román s velkým poselstvím.Určitě jedna s přelomových knih 20.století.
Musím priznať, že toto je pravdepodobne prvá kniha, ktorá bola evidentne kvalitná so zaujímavou témou aj posolstvom, ale bohužiaľ bola nad moje sily. Do čítania som sa väčšinou skôr nútil a aj keď niektoré pasáže boli výborne, striedalo ich viac častí, pri ktorých som mal problém udržať pozornosť.
Plánujem sa k "Zaslepení" v budúcnosti ešte vrátiť, momentálne som však plnohodnotne docenil aspoň doslov, ktorý podtrhol vysokú aktuálnosť Canettiho výpovede o mase a moci:
SPOILER
"Pro pochopení románu je ovšem třeba si uvědomit, že pojmů masa a moc používa autor ve velmi osobitém smyslu. "Masou" nerozumí primárně velkou skupinu lidí, nýbrž - zhruba - mimoracionální mentální stav, projevujíci se jak u skupin tak u jednotlivců, popř. latentní, převážně destruktívně zaměřenou energii, která sa uvolňuje zrušením individuality. Hybnou silou tohoto "stavu masovosti" je pud k moci: v mase jedinec participuje (nebo se domníva, že participuje) na moc, jíž by sám nedosáhl. Úměrně s ponořením do masy se vyřazuje rozumová a mravní kontrola a současně i pocit a potřeba svobody. Kdybychom to chtěli shrnout v aforistické zkratce, pak je masa v tomto pojetí chaotickou energií s touhou po vůdci, který by jí rozkazem dal řád a směr."
*Čitateľská výzva 2017 - kniha, ktorej prvá veta je otázkou
Bizarní koláž předsudků, klišé a snů. Okázalost ega a očekávání automatického pochopení, respektování až nadšení pro " mé" působí jako infekční vyrážka na přítomné.
Přiznám se, že mi teprve doslov plně objasnil, co chtěl Canetti svým groteskním panoptikem vyjádřit. Tak by to být samozřejmě nemělo, ale autorova myšlenková konstrukce je podle mě natolik rafinovaná, že se snad nemám za co stydět. Ale i když jsem při čtení tak úplně neviděl les, i stromy samotné byly hodně zajímavé. Trochu zdlouhavá, intelektuálně náročná, ale zdaleka ne nudná a hlavně naprosto originální kniha.
Znepokojující román, kde každá postava realitu překrucuje podle svých snů a představ, čímž jen ubližuje svému okolí, způsobuje zlo, aniž by si toho byla vědoma. V takovém světě žít...
S pohledu anotace nesmírně zajímavá kniha, ovšem velmi zdlouhavá a místy opravdu velmi nudná, že se jen tak tak prokoušete ke konci. Kniha je rozdělena na 3 části a jak už to tak bývá, třetí část je nejlepší. Ne že bych knihu nepochopila, ale opravdu mě nebavila. Ale uznávám, že některé pasáže (většinou s Fischerlem) byly opravdu skvělé. Jen ten osud :(
Naprosto úchvatná knížka, obzvlášť působivá pro zaryté milovníky knih. Ačkoli už je to dávno, co jsem ji četla, spousta věcí se mnou zůstává, Fischerle, špehýrka, modrá sukně, a skladiště knih v jedné hlavě. Je málo tak skvělých románů na světě. Anglický překlad byl nesmyslně přejmenován, to mě opravdu zvedlo ze židle.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Zaslepení |
| 1994 | Masa a moc |
| 1999 | Zachráněný jazyk |
| 1998 | Hra očí |
| 1992 |  Svědomí slov |
Jedna z nejzvláštnějších knih, které se mi dostaly do rukou. Zásluhu na tom nesou hlavně svérázné až obskurní postavy. Zaslepení je velmi příhodný název – každá postava si žije ve svém světě, svých představách, ostatní lidi a celkově okolní realitu vnímá jen okrajově a chápe obvykle nesprávně, což vede k řadě absurdních situací až komediálního charakteru. Přesto jsem knihu jako komedii vnímat nedokázal – možná proto, že každá z těch postaviček, především pak sám hlavní hrdina, je vlastně postava tragická, která žije svůj ubohý, chudý život, jehož směr určuje nějaká obsese – v jednom případě knihami, v jiných penězi, ženami, jiným člověkem a podobně. Nebylo to jednoduché čtení, možná i proto, že kromě Georga Kiena, bratra hlavního hrdiny, který je jakýmsi alter egem autora samotného, jehož ústy vyslovuje své myšlenky a názory, nelze v podstatě k žádné postavě „navázat vztah“, což třeba pro mě je při četbě docela důležité.