Žasnoucí voják
Fráňa Šrámek
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91741/bmid_zasnouci-vojak-4kO-91741.jpg
4
7
7
Málokdo vykřikl účinněji svůj protest proti krutosti, nesymslnosti válečného vraždění než Fráňa Šrámek v těchto svch lyrických prózách napojených krví vlastních zážitků na ruské a italské frontě za první světové války, málokdo zaútočil otřesnějším kontrastem na lidské srdce ve vášnivém, poplašném zvonení na obranu proti válce. I když se to zdá podivné, je tato Šrámkova kniha o válce jednou z nejhoroucnějších a nejčistších oslav života, družné a citlivé lidskosti. S hlubokým psychologickým smyslem vystopovává nejjemnější záchvěvy vojákovy duše v okamžicích před bitvou i po ní, v útoku i na ústupu, jeho temný, mlčenlivý vzdor, dobývající se k poznání příčin, zrající ke vzpouře, ale v poslední chvíli strhovaný vojenskou mašinérií do obvyklých nuceně poslušných a zotročených kolejí, kreslí své pravdivé lyrické portréty českých vojáků na rakouské frontě, překrásnou češtinou plnou barevné, překvapující, plastické obraznosti, ale i zdravé nesentimentální drzosti a dobrého humoru.... celý text
Přidat komentář
První povídka, která zabírá půlku knížky, se mi zdála nebývale rozvláčná. Druhá půle knihy byla mnohem lepší.
Jsem rozpouštěn ve slovech básníka prozaika. Při samotném čtení o sobě často nevím a v niterných pocitech znovu prožívám okamžik, který před sto lety mohl trvat pouhou vteřinu a prožíval jej neznámý voják v neznámé zemi. Jsem uhranut Šrámkovou schopností zachytit detail prožitku, který je tak složité sdělit někomu, kdo žije ve zcela jiné době a o koho se megera válka ani pohledem neotřela. Chtěl bych, aby se Žasnoucí voják dostal do rukou Terrenci Malickovi. Chtěl bych, aby Šrámek mnohem více rezonoval současnou českou společností. Ale to bych toho chtěl asi moc.
"...Ona věc, již trapně očekáváš, podobá se tmě, jež do tebe vnikne kdesi otvorem těla a rozprostře se všade. Obáváš se, aby tma nepostupovala příliš rychle; chtěl bys míti na cosi ještě trochu času, ač nyní ještě dobře nevíš, na co; nepochybně si chce člověk v takovém okamžiku ještě na něco vzpomenout, snad i zašeptat dvě tři slova, a snad ta slova doletí a budou slyšána; snad v tomto okamžiku vstoupíš ještě jednou do svého domu, žena pocítí, že ji někdo drží za ruku, a nikoho nevidí..."
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) čeští vojáci v 1. světové válce
Část díla
Cesta do hor
1920
Dovolená Jana Tetivy
1920
Mobilisační příkaz
1924
Pomocná síla
1920
Popová
1920
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stříbrný vítr |
| 1911 | Modrý a rudý |
| 1967 | Splav |
| 2006 | Měsíc nad řekou |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
Mé vydání je z roku 1955 a já jen žasnu: uplynulo o něco málo více než 60 let a čeština je úplně někde jinde. Tady v jednom odstavci narazím na tři přenádherné přechodníky - slovesný tvar, který dnes už téměř nikdo nepoužívá (a neumí použít).
Teprve v druhém plánu se dostávám k obsahu a žasnu podruhé. F. Šrámek je pro mne neživá a nikdy nečtená klasika, jenže ten zážitek je tak plný, silný a především neuvěřitelným způsobem vyjádřený! Naprosto se nehodí do dnešní uspěchané doby, kdy se naše slovní zásoba smrskává na mizivý počet slov, nejlépe v jednoduchých větách. Anebo naopak - brala bych Žasnoucího vojáka jako audioknihu, namluvenou třeba panem Preisem (kdysi pány Cupákem či Adamírou), a poslouchala bych ji po večerech, za svitu svíček, vychutnávajíc (a jsme u toho - je to správně?) si to nádherné vyjadřování věcí tak hrůzných . . .