Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami
Richard Weiner
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453385/mid_zatisi-s-kulichem-herbarem-a-kostka-UlV-453385.jpg
5
6
6
Weinerovo "Zátiší... " je silně ovlivněno autorovým obdivem k francouzské umělecké skupině "Vysoká hra", s níž se pokusil i spolupracovat. Některé jeho básně (především ty v prozodickém tvaru) jsou proto ovlivněny Weinerovým pařížským pobytem, kde se s několika tvůrci z uvedeného hnutí, sdruženého kolem stejnojmenného literárního almanachu, setkal. Významnou roli hrají ve sbírce i motivy smrti, vnitřní rozervanost, odrazy vesmíru a snu v lidském bytí či neschopnost udržet vztahové kontakty. Ve formálních strukturách je patrná i snaha po spontánním výrazu umocněná zjitřenou obrazností.... celý text
Přidat komentář
Musím se s úsměvem přiznat, že jsem si výběrem knihy pěkně naběhla: název oprášený po 25 letech coby zapomenutá gymnaziální znalost mě zaujal. A tak jsem četla. Přiznám se, že je velké sousto číst si Weinerovy básně před spaním, když už trochu klimbáte, najednou vám v hlavě vyskočí slova Bídná rzi bolestně přemítající nad jízlivým hrobem, kde tančí střepy úzkosti, to vás probere, protože jste se právě ztratili z básně do expresionistického snu. Upřímně, tato četba byla nad mé síly: v textu básně jsem se ztrácela, kde jsem se chytila na metaforu či jiný obraz, básník mi ho dalším veršem podkopal, ne-li rozkopal úplně, některá slova jsem ani neznala. Zajímavý pocit, že čtete text v cizím jazyce a chytáte z něj pár slovních spojení, která vám ale dohromady nedávají žádný smysl. Prózy v této sbírce byly pro mě mnohem srozumitelnější.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1993 | Škleb |
| 1928 |  Lítice |
| 1996 | Netečný divák a jiné prózy. Lítice. Škleb |
| 1998 | Lazebník / Hra doopravdy |
kolika studentům jsem už vtloukal do hlavy, že ten "kulich" v názvu sbírky není čepice, ale sýček!
mnohokrát se tu variuje symptomatické téma ptáků (mj. první Weinerova básnická sbírka = Pták, první vydaná povídka = Let vrány) a pak téma náhody jako rozhodující moment lidského osudu („vrh kostek“), weinerovský protiklad člověka a snu, člověka a kosmických záhad existuje dál, ale verš je melodičtější
Kosmologie
Jizva srážky, záměrná jak rozum, dí:
- Jsem ranou, tedy poutem, mnou snoubíte se, samotářští blázni. -
Ale kosmické planiny tonoucí v povodni čísel
a natáčené na hřídele, jejichž chod neznám, ni smysl,
ale dráhy, kde se jako neštěstí válejí planety s vlajícími vlasy,
v odveť: - Jsi jen, že jsme se střetly. –