Zázemí
Jana Šrámková
Druhá kniha autorky románu Hruškadóttir (2008), jednoho z nejúspěšnějších prozaických debutů posledních let, oceněného Cenou Jiřího Ortena. Ani deník, ani vzpomínky, ani obrázky ze života. Drásavá elegie o ztrátě města, domu, pokoje; babičky, s níž člověk sdílí tvář. Román dosud nenarozených dětí a už narozených dětí a první zpovědi a tetování na ruce. Příběh malé holčičky, která se bojí, i když už to je dávno žena.... celý text
Přidat komentář
Hezká zpověď dívky, která ve svém životě postrádá milovanou babičku. Spousta věcí jí ji připomíná a vždy se objevují situace, kdy přesně víme, jak by babička jednala nebo co by řekla. Je to hezky napsaný, čtivý deníkový záznam. Autorce jsem velmi rozuměla, také ve svém životě postrádám tuto milovanou ženu, mám na ní tolik krásných vzpomínek.
Stejně jako Hruškadóttir je kniha výtečně napsaná, narozdíl od prvotiny mě ale tak úplně nezasáhla. Je to více "výběr obrázků z mého života a vzpomínek na babičku" než psychologické drama jako v Hruškadóttir. Ale každopádně velmi kvalitní.
Autorovy další knížky
2008 | Hruškadóttir |
2013 | Zázemí |
2017 | Dům číslo 226 |
2017 | Bratři v poli |
2022 | Fánek Hvězdoplavec |
To není literatura, to jsou vzpomínky - nebo spíš fragmenty vzpomínek, nádherné jako barevná sklíčka proti slunci. Miluji Šrámkovou. Je tolik něžná...