Zázraky

06.12.2022 5 z 5

Luigi1

Tak tohle bylo počteníčko

15.08.2019 4 z 5

Hanka_Bohmova

Autor hned v úvodu připomíná, že naše ochota přijmout existenci zázraku není dána silou zkušenosti, očividným důkazem. Naopak, naše "předporozumění" interpretuje zkušenost a stanovuje (ne)přijatelnost argumentů. Proslulé vyprávění o E. Zolovi v Lurdech (obsažené zkráceně například v Hlouchově Minutěnce) to ilustruje znamenitě. A nemusíme se omezovat na vztah k nadpřirozenému: i obyčejná žárlivost ovlivňuje kritéria věrohodnosti partnerových vysvětlení natolik silně, že ani zde není řešením podat další, ještě neprůstřelnější důkaz.

Proto se C. S. Lewis soustředí právě na naše předporozumění a zkoumá teoretickou ospravedlnitelnost, přijatelnost zázraku, vnějšího zásahu do běhu přírody. Nejsou to stránky, které by se "četly samy" - je potřeba zapojit šedou kůru mozkovou. A obávám se, že současnému čtenáři může být Lewisův důraz na zcela speciální postavení lidského intelektu (autorovými slovy: faktu, že lidská mysl dokáže dospět k nezvratnému přesvědčení o nutné existenci další planety za Uranem) trochu cizí, protože současná společnost ztrácí pro racionalitu tu citlivost, která převažovala v minulosti.

Jsou Lewisovy Zázraky k něčemu i člověku, v němž existence nadpřirozeného žádný kognitivní rozpor nevyvolává? Podle mě zcela jistě. Autor není esoterik utržený ze řetězu, jeho pohled je očišťující, pořádající (pro leckoho jistě až moc). A pokud jde konkrétně o křesťany - Lewisovy úvahy o hlubší povaze biblických zázraků mohou být inspirativní i pro ně.

2