Zázraky v malém ráji

Zajímavá obálka, útlá knížka, akorát do vlaku, kratší prózy... to se bude dobře číst, myslela jsem si, když jsem si tuto knížku vybírala z nádražní knihovny v Českých Budějovicích. Protože jsem měla rozečtenou jinou knihu a na červnové cestě z Budějovic na "Zázraky" řada nedošla, vzala jsem si je na delší cestu vlakem minulý týden.

Dočetla jsem do půlky, proto neboduji. Na zpáteční cestě jsem knížku v nádražní knihovně v České Třebové vyměnila za jinou knihu – a nelituji. Měla jsem totiž představu, že "Zázraky" budou sbírkou próz laskavých a moudrých. Možná, že v druhé polovině knihy, v té, kterou jsem nepřečetla, takové povídky byly. V první polovině knížky se mi však líbila pouze povídka o cestě křesťana po smrti. Ty ostatní – ať šlo o jakoukoli dobu, v níž se odehrávaly – se točily hlavně kolem manželské nevěry. Řeknete si, že tak to už v životě chodí. Z příběhů však čiší jakási pachuť, neboť za nevěrou vesměs nestála láska, ale touha po pomstě, touha pobavit se a uniknout nudě nebo něco podobného. Samozřejmě za to mohou především ženy! Všechny jsou stejné, tak alespoň promlouvají mužští hrdinové příběhů, kteří vysedávají v hospodě, pokuřují, anebo jsou to naopak pěkní podpantofláci. Není mi jasné, nakolik autor pouze zachytil syrovou realitu a nakolik se s myšlením svých hrdinů ztotožnil. Čekala bych aspoň něco trochu pozitivního, nějakou naději, když má jít o pohled křesťana. Ale zázrak se nekonal, alespoň v první půlce knihy ne.

V příbězích jsem nenašla snad ani jednu postavu, která by mi byla sympatická. Příliš se mi nelíbil ani styl psaní – přímá řeč je fajn, ale pokud je jí tolik, že těžko identifikujete, komu které věty patří a musíte se kvůli tomu v textu vracet, není to ono. Každopádně ale bych to skousla, kdyby to byl jen jediný problém...