Zbabělec a jiné povídky
Guy de Maupassant
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57332/bmid_zbabelec-a-jine-povidky-pfS-57332.jpg
4
34
34
Soubor povídek zachycujících na lidech devatenáctého století temné stránky lidské duše. Hrdinové povídek jsou vrazi, sebevrazi, zbabělci, lidé vnitřně rozvrácení, nespokojení sami se sebou, trpící křivdou, životním osudem nebo odporem k životu. Je zde např. dívka vraždící nápadníka své sestry, kterého sama milovala, syn mstící se svým rodičům za neradostné mládí, rodiče vraždící děti, které se narodily nevítaně, otrlá matka, odmítající umírajícímu dítěti pohlazení ze strachu, aby se nenakazila, apod.... celý text
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou a musím říct, že jsem za ni ráda. Spousta povídek mě vzalo za srdce a né u jedné jsem měla slzu na krajíčku. Určitě si přečtu i jiná díla od Maupassanta
Jednou jsem knihu omylem otevřela a pak už od ní neodtrhla.
Je dobrou sondou do depresivní duše, kdy čtenář má naprosté pochopení pro zoufalé činy hrdinů, pro zoufalé myšlenky suicidálního autora...
Jeden z největších čtenářských zážitků. Mistrovsky napsané povídky, miniatury, s velkou láskou k postavám, soucitem a pochopením. Dokonalost formy je u Maupassanta samozřejmostí.
Hned první povídka (Zbabělec) je velmi silným lákadlem tohoto povídkového souboru, tematicky pro Maupassanta spíše netypického. Vraždy, sebevraždy deprese, v takovém duchu se pokračuje i dále a autorův lehký čtivý styl kombinovaný s výbornou vypointovaností nepřestává bavit. Velmi zajímavé jsou i povídky s tématem viny a neviny, ve kterých M. prozrazuje své názory na různé společenské i čistě lidské morální otázky. Od poloviny svazku však začínají být styl a téma poněkud ohrané a čtenář si začne všímat, že ani originalita není taková, jak mohla působit na začátku (už jen to, že v polovině příběhů je tématem nemanželský potomek). Deprese se navíc pomalu mění v jednohubky o lásce šťastné i nešťastné. Možná to jen není kniha na čtení v jednom zátahu.
Většina by asi souhlasila, že mistr hororu a odkrývání hrůz lidské psychiky je z pozice 19. století Edgar Allan Poe. Osobně se ale přikláním na stranu Maupassanta. Problém bohužel často je, že si Mauppassanta většina čtenářů spojí s Miláčkem nebo ještě tak Kuličkou, což jsou díla všeobecně nejznámější, nejdostupnější a všeobecně doporučovaná, ale taky to patří k tomu slabšímu, co Maupassant napsal. Proto asi mnohé překvapí, že sebrané spisy Guy de Maupassanta a přesněji svazky Yvetta a jiné povídky a pak svazek Zbabělec a jiné povídky jsou věnovány z velké části hororovým a hruzostrašným povídkám, které pro mě osobně patří k tomu nejlepšímu v daném žánru. Jako by se tu již projevovala nastupující Maupassantova duševní nemoc, způsobená údajně syfilisem. Vše působí jako zlý sen, postavy jako zjevení a přízraky. U některých povídek jsem měl opravdu nahnáno a to se mi bohužel - i přes nespornou kvalitu většiny povídek - u Poea nikdy nestalo. Naneštěstí oba tyto svazky vyšli jen v omezeném nákladu a poměrně špatně se shánějí. Je to škoda, protože i dnes má tato odvrácená strana Maupassantova díla, stále co nabídnout. Doporučuji.
Povídky od Guy de Maupassanta mám rád. V řadě z nich je háček, na který se jako čtenář rád chytím.
Část díla
Babiččiny rady / Kdysi
1880
Berta
1884
Boitelle / Stokař / Mouřenínka / Moc černá
1889
Coco / Koko / Šiml
1884
Dítě
1882
Autorovy další knížky
| 1972 | Miláček |
| 1968 | Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
"Musím také připomenout, že my Francouzi zbožňujeme cizinky. Jakmile potkáme trochu hezkou Rusku, Italku, Švédku, Španělku nebo Angličanku, okamžitě se do ní zamilujeme. Všecko, co pochází z ciziny, nás nadchne, látky na kalhoty, klobouky, rukavice, pušky a ženy."
Velice čtivé povídky, v kterých vždy nějaká postava vypráví krátký příběh asi na 3-4 stránky.
Přesto, že jsou povídky kratičké, tak vás jazyk a styl jakým jsou napsané, přesně přenese do atmosféry Francie 19. století.