Zbojníkova dcéra Ronja
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277100/bmid_zbojnikova-dcera-ronja-sJI-277100.jpg
5
813
813
Je to dobrodružný príbeh odvážnej zbojníckej dcéry Ronje a jej kamaráta Birka z nepriateľského borkovského rodu. Zbojnícke rodiny bojujú proti sebe tvrdo a neľútostne, svorne však okrádajú pocestných. Ronja s Birkom sa prekvapujúco skamarátia a rozhodnú sa všetko zmeniť...
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1989 , Mladé letáOriginální název:
Ronja rovardotter, 1981
více info...
Přidat komentář
Manžel se o téhle knížce několikrát zmínil a nakonec mě nalákal k tomu, že jsem si ji přečetla. Je ostuda, že jsem ji poprvé četla až v dospělosti, ale lepší pozdě než nikdy. Vzhledem k tomu, že jsem neznala děj, mě Ronja nečekaně překvapila. Je to dílo neskutečně krásně napsané. V knížce je totiž všechno - narození, smrt, láska, drama, vzrušení, dobré i špatné lidské vlastnosti. I když mám třicet, tak jsem vše prožívala s Ronjou a s Birkem. Obdivuji úžasně popsané lidské povahy. Je vidět, že se i loupežníci mají srdce, tedy aspoň když neloupí.
Doporučuji ji všemi deseti a před paní Lindgren hluboko smekám.
Krásný pohádkový příběh od úžasné autorky, která dala světu Děti z Bullerbynu nebo Pipi dlouhou punčochu. Ronja je další v řadě úžasných dětských příběhů, které vás vezmou jako dítě za srdce a už nikdy nepustí.
Ronja, dcera loupežníka byla snad první kniha od Astrid, kterou jsem synkovi na dobrou noc dopřála. A pak jsme pokračovali dál, přeskakovali jsme snad jen ty smutné. Skvělý příběh, můžeme jen doporučit.
Krásné, sice méně slavné než děti z Bullerynu, ale je to fakt skvělá knížka. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem jako malá přečetla.
Mě se kniha moc líbila a doporučovala bych všem, co mají rádi pani Lindgrenovou :)
Tuhle knížku mi naši kdysi koupili cestou na dovolenou - tehdy u nás vyšla poprvé. Vzpomínám si, jak mě zaujalo zpracování - poměrně úzký sloupec textu a kresbičky po stranách. Přečetla jsem ji tehdy během několika dní a dodnes je to asi můj nejmilejší příběh od Astrid Lindgrenové. Je to ta správná směs fantazie, tajemna, pevného přátelství a hledání svého místa na světě.
Když jsem pak asi o patnáct let později byla jednoho mlhavého rána v polských Stolových horách, vzpomněla jsem si na tuhle knihu a připadala jsem si, jako bych vstoupila do Ronjina světa (přestože je to úplně jiný kout Evropy). Užuž jsem čekala, za kterým kmenem nebo kamenem vykoukne nějaký čumbrk nebo šedivík, ale asi se zrovna všichni schovávali...
Miestami príliš opisné a akoby dej zastal, čo u detí spôsobuje "nudenie sa", avšak pointa a celý príbeh bol krásny a netradičný.
Stejně tak jako Pipi i Ronju vyloženě miluju..... Knihy Astrid Lindgren jsou prostě úžasnou součástí dětství a já je mohu jen doporučit.... A těm, co se zdají anti-výchovné bych chtěla napsat, že vše je nutné brát s nadhledem. Co je v dnešní době plné facebooků a počítačových her plných stříleček výchovné ???
Po řemeslné stránce je to geniální kniha, leč po stránce obsahové je spíše antivýchovná. (Což platí o mnoha knihách Astrid Lindgrenové...) A jelikož výchovná stránka je u dětských knih extrémně důležitá, těžko ji doporučit...
Opravdu překrásná kniha, ráda si ji přečtu i dnes.
Moc se mi líbila část, kde bydlí sami v lese.
Doporučuji všem mladším čtenářům :)
Další z mých oblíbených dětských knih. Byla pro mě plná loupežnického dobrodružství, napětí, chvílemi i strachu a touhy po svobodě. Prostě nádherná kniha, která se dočkala i velmi zdařilého filmového zpracování.
A hláška: "Co-co-co-pak to-to-to děláš, po-po-potvůrko podivná...", je prostě nepřekonatelná..
Byly to jedny super narozeniny v únoru 1989 - některé věci fakt utkví. Nevím, jak je to možné, ale Birk a Ronja mi byli oba kamarády - dokonce jsem nejlepšího kamaráda z domu odvedle (chudák malý) nutila, že si na ně budeme hrát.
Jen z domu se utíká fakt blbě:-D
Velký dík téhle úžasné spisovatelce, že si našla čas a to, co měla v hlavě, dokázala vtělit na papír.
A povzdech o Nobelovce jsem už napsala jinde...http://www.databazeknih.cz/knihy/deti-z-bullerbynu-64445
Knížku mi rodiče koupili kdysi dávno na zemědělské výstavě v Českých Budějovicích. Celou jsem jí jedním dechem přečetla v autobuse cestou domů a maminka lamentovala, že už mi žádnou knihu nekoupí, protože mi dlouho nevydrží :-)
Nejdříve jsem viděla filmové zpracování, které mě zaujalo a proto jsem si půjčila knížku. Jedno lepší než druhé.
Jak jinak, když jí napsala jedna z nejlepších dětských autorek.
Štítky knihy
zfilmováno švédská literatura pro děti od 8 let
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Knížka je pěkná, ale už tady mě zarazilo něco, co mi v jiných knihách Astrid Lindgrenové začalo vadit natolik, že jsem je dětem přestal vypůjčovat a číst. Nemohu to vyjádřit jinak, než že tato autorka měla zvláštní patologickou zálibu probouzet v dětech smutné, trýznivé pocity. Způsob, jakým se tu Ronja trápí strachem a úzkostí ze smrti, je toho typickým příkladem. V jiných knihách to autorka žene do ještě krutějších extrémů. Nemoc, smrt, opuštěnost... Někdo argumentuje tím, že na temnější stránky života je třeba děti připravit. Já myslím, že děti tyhle věci vnímají úplně jinak, přirozeněji a méně bolestně než my dospělí, takže infikovat je svými dospěláckými úzkostmi znamená zkracovat jim dětství. Úniky do světa fantazie nejsou řešením. Proti knihám Astrid Lindgrenové stavím knihy našeho Eduarda Petišky. Tam je dětství takové, jaké je, jaké by mělo být a jaké nám v pozdějších životních těžkostech stále dává sílu.