Zcestymluv
Josef Mlejnek
Básnická sbírka, uspořádaná do tří oddílů: Zářijové noci, Podélný řez a Zcestymluv. Kdo zná Mlejnkovy básně z jeho předchozích knih, ten ví, že jde o poezii nekonečného tázání, nezodpovězených otázek, přesně vykonturovaných děsů z nicoty a z prázdna a ostrých záseků nezvratitelných konstatování, přecházejících tu a tam do ironického štípavého šlehu. Jako by právě o těchto končinách jeho poetiky platila známá slova francouzského filozofa Gabriela Marcela: „Dalo by se říci, že život mi najednou ukázal děsivou tvář medúzy, a zdá se, že tato fascinující moc přinutila mou vůli k přímočarosti, tedy k tomu, abych si nedal nic nalhávat.“ Miloš Doležal... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2010 | Mýty o socialistických časech |
2015 | Volyň tam v dáli |
2005 | Nelegendy o malých inkvizitorech |
2007 | Zcestymluv |
2011 | Brána naděje |
Vzhledem k tomu, že jde o značně nesourodou sbírku nejen básní, ale i básnických úvah nebo jisté poezie v próze, navíc z několika oddílů, těžko hodnotit jako celek. Pár věcí mi přišlo vyloženě slabých, jindy nutících k zamyšlení, něco málo stálo za to. Nejvíce se mi líbila tato báseň:
Josef Mlejnek: Mea culpa /mým nepřátelům/
V nejhlubších snách
z čeho se viním?
Na stěnu hrách.
Perly sviním.