Zdálo se, že Bůh je lhostejný
Adam Drda
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167032/zdalo-se-ze-buh-je-lhostejny-167032.jpg
5
23
23
Publikace zachycuje osudy několika pamětníků-českých Židů především v období nacismu. Setkáte se v ní s lidmi, kteří se v českých zemích buď narodili, nebo k nim měli či mají zvláštní vztah. Všichni zakusili antisemitskou persekuci, všichni jen zázrakem přežili nacistické „konečné řešení židovské otázky“, všichni v letech 1938-1945 ztratili své blízké. Kniha, zaznamenávající například vzpomínky Miloše Dobrého, Alexandry Gutinové-Slačálkové, Richarda Glazara, Helgy Hoškové-Weisové, Heleny Maršíkové a dalších, vychází z úspěšného dokumentárního cyklu Příběhy 20. století (Český rozhlas Plus, Radiožurnál, ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum). Navazuje na předchozí publikace „Kruté století“ (titul již vyprodán) a „V komunismu jsme žít nechtěli“. ... celý text
Přidat komentář
Další knížka o konkrétních lidech a jejich životních osudech. Pro ty, které zajímají osudy židovských lidí, určitě stojí za přečtení. Daleko věrohodnější příběhy než Tatér z Osvětimi.
Příběhy, které napsalo 20. století bychom spisovateli snad ani neuvěřili... Stručné, hutné, syrové, skutečné.
Krásná knížka s mnoha zajímavými osudy o kterých jsem třeba ještě neslyšela, jako například o Treblince a jejích přeživších, přivedlo mne to na další příběh, který mne zajímá a o kterém si hledám další informace. V knížce najdete i odkazy na další zajímavé knihy. Moc hezká knížka a čte se jedním dechem.
Pohnuté osudy československých židů. Kniha je komplexní a dobře dokumentuje dobu z různých úhlů pohledu. Z knihy si odnáším hlavně nepochopení. Nepochopení co a proč proti židům měli... Těžko uvěřitelné, že antisemitismus takhle procházel, že se nikdo nevzepřel a utiskovaných se nezastal. (A ještě horší je uvědomění, že obdobná trýzeň je ve světě stále běžná...)
Na můj vkus to bylo trochu moc stručné, ale to se dá pochopit. Jde jen o rozhovory. Ale vzhledem k tomu, že několik oslovených vydalo i vlastní knihu, nemělo by cenu uvádět celý jejich příběh podrobně znovu.
Určitě neuškodilo přečíst si i o dalších přeživšísh a jejich osudech, o kterých jsem do té doby ještě neslyšela. Oceňuji, že si dokázali znovu připomenout to čím prošli, aby o tom podali svědectví ostatním. Mnozí tu odvahu neměli.
Literatura faktu. A rozhodně dost smutného. Nešla přečíst najednou, ty příběhy ve vás žádné dobré pocity nezanechají. A je dobře, že podobné knihy donutí lidi nezapomenout.
Nelze napsat "báječné". Osudy českých Židů jsou tak strašlivé a je třeba více takových knih a rozhlasových osvětových pořadů - event. dokumentárních filmů a seriálů, které tuto evropskou kapitolu dostatečně pokryjí. Je to třeba, protože ve světě stále existují "pracovní nápravné lágry" (v Severní Koreji Google objevil pracovní tábor 10x větší, než byla Osvětim). Důležitá je statistika na začátku knihy. Hrozné je, že Židé, kterým se podařilo přežít "konečné řešení židovské otázky", museli v 50. letech čelit nové antisemitské perzekuci, kterou nám diktovala Moskva v době, kdy SSSR neměl dobré vztahy s Izraelem. Hrozné je, jak obyčejní lidé udávali, jak podlehli propagandistické ideologii a najednou se se Židy přestali stýkat. Hrozné je, že Židům, navrátivším se z koncentráků, zapírali schovaný majetek, nepouštěli je do jejich bytů .... jak novodobé dějiny a politická kultura stále ještě ignorují holocaust. Připomínáme si Lidice, ale vybíjení celých židovských rodin nebo vesnic na Podkarpatské Rusi nebo ve Volyni, zplynování celého zářijového transportu z Terezína do Osvětimi (skoro 4 000 lidí během dvou dnů) nám nestojí za to, abychom vzpomněli. Živí svědci nejhorších hrůz odcházejí podlomeni na zdraví a nikdo jim nechce naslouchat. To se nestydíme? To jsme lidi?
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století |
| 2010 |  Mýty o socialistických časech |
| 2008 | Kruté století |
| 2017 | Normalizované životy |
| 2013 | Zdálo se, že Bůh je lhostejný |
Poslední kniha od Drdy a Kroupy, kterou jsem měla k dispozici. A jak jinak, příběhy rozhodně stojí za přečtení. Dějepis, jak jám ho nutili ve škole, jsem nenáviděla, ale takhle psanou historii hltám a látám své mezery ve vzdělání, protože tohle jsme se neučili ani v tom nenáviděném dějepise.