Zdraví zabíjí

14.02.2021

(SPOILER) "Život je nepřetržitý proces tvoření. Evoluce neskončila, je všude kolem nás a mění nás za pochodu. Za druhé, nic na světě neexistuje odděleně, samo o sobě. My všichni - lidé a zvířata a rostliny a mikrobi a všechno ostatní - se vyvíjíme společně. A za třetí, náš vztah k chorobám je často složitější, než jsme si dříve mysleli."

Autor ve své velmi zajímavé knížce nabízí poněkud odlišný pohled na choroby jako takové.
Co můžeme udělat s myšlenkou, že hemochromatóza kdysi chránila lidi proti moru? Nebo co můžeme udělat s možností, že diabetes vznikl coby adaptace na poslední dobu ledovou? Co vyplývá z poznatku, že malárie mne chce v posteli a rýma mezi lidmi? A co to znamená, že všichni vlastníme genetický kód, který původně patřil virům a který skáče sem a tam?

Nikdy mě třeba nenapadlo, jak úzký vztah má železo (Fe) k našemu imunitnímu systému a jak jej mnozí paraziti a bakterie využívají k prospěchu svému. Nebo že cukrovka je vlastně nemoc, která původně zamezovala vzniku škodlivých ledových krystalků, které by jinak poškozovaly membrány buněk.
První dvě kapitoly jsou věnovány takovým příběhovským stylem právě železu a cukrovce, posléze se karta obrací a autor píše více "všeobecněji", ale je to zajímavá jízda: od vztahu k mikrobech k nám lidem, nebo Asiatům a alkoholu, až po fakt, že porod ve vodě má být údajně mnohem přirozenější metoda nevyžadující přítomnost takového množství analgetik. Je to sice taková tak trochu všehochuť, ale autor píše dost dobře a srozumitelně, takže nic jiného než doporučit nemůžu každému, kdo se někdy zajímal o myšlenku zdraví obecně, nebo člověku, který se zajímá nejen o lidské tělo, ale i o evoluci. A právě o takové to podhoubí evoluce - že mnoho chorob má i své výhody, když to tak blbě napíšu - že vše se neustále vyvíjí. Nakonec i my sami jsme tvořeni skákajícími geny a epigenetické mechanismy jsou tak složité, že jsme v to ani nemohli doufat.

16.12.2015

Skvělá kniha! 100%.