Ze sonetů Williama Shakespeara
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305867/bmid_ze-sonetu-williama-shakespeara-ZLt-305867.jpg
4
820
820
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Poezie Historie
Vydáno: 1951 , VyšehradOriginální název:
A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets, 1944
více info...
Přidat komentář
Láska, krása, pomíjivost života a citu ve 154 variacích. Shakespearovy Sonety jsou geniální. Osobně mám moc ráda překlady Jana Vladislava.
Můj hřích je láska a tvoje ctnost nenávist, nenávist pro můj hřích, cit, který k tobě mám; když ale porovnáš svůj stav s mým, jsem si jist, že potom nebude důvodu k výčitkám.
A jestli přece, tož ze tvých rtů jistě ne, vždyť potřísnily ten svůj šarlatový skvost, vždyť lhaly lásky slib tolikrát jako mé a v lůžkách jiných žen loupily dost a dost. Kéž tě smím milovat, jako ty miluješ jiné, k nimž vzhlížíš tak
jako zas k tobě já;
do srdce vsaď si květ soucitu, abys též
ty došla soucitu za to, žes soucitná.
Jinak, až budeš chtít, co mně odpíráš dosud, může tě jednou, věř, postihnout stejný osud!
"Nauč se číst, co pohledy mé píší, očima přece pravá láska slyší."
Kdybych si měla označit ty sonety, jenž se mi líbily... označím celou knihu!
"Co měl jsem rád, to zkusím teď mít radši. Proč bych se pro mrak na slunce měl mračit?"
Nechápu jak M. Hilský mohl toto dílo přeložit - jemné a tak nádherné!
/24
Jak mistr rytec moje oko vrylo
do mého srdce obrysy tvé krásy,
v mé hrudi je jak v rámu pověsilo,
teď s perspektivou umně pohrává si:
tvá krása se pak do mých očí skryje,
a jen když ty své do mých upíráš,
stane se z mé srdce galerie,
v níž za sklem očí visí tvoje tvář.
Vidíš, jak oči očím pomáhají:
ty moje přece kreslily tvou krásu,
tvé okna jsou, co nahlédnout pak dají
do mé srdce slunečního jasu.
Ač svedou mnohé, jednu vadu mají:
kreslí, co vidí, cit však nepoznají.
Děkuji tímto kamarádce, která mi tento "Shakespearovský" klenot doporučila.
Miluji Shakespeara a ještě více jeho sonety. Měla jsem čest býti také na pořadu (přednášce) doprovázeném hudbou o sonetech od pana Hilského a bylo to nezapomenutelné. Do dnes děkuji za tu možnost.
Ten člověk byl génius! Potvrzuje se mi to nejen v divadelních hrách, ale teď i v jeho poezii (díky němu si mě tento žánr získal). Neskutečně lyrické verše, které jsou dojemné, některé trošku se sexuálním podtextem. Ale krása všech krás se skrývá právě mezi řádky jeho sonetů. :-)
Jednou jsem trávila víkend u kamarádky na chalupě, kde mají velikou knihovnu. Prohlížely jsme si spolu staré knihy a náhodně narazily na Sonety od Shakespeare. Ještě tu noc jsme je celý přečetly a zamilovaly si je❤ Tuhle sbírku musíte zažít. Nádherné!
Sonety mě naučily jednu věc: jednou jsem je náhodně otevřel v knihovně a jeden přečetl. Celý nadšený jsem se těšil, až přečtu celou sbírku, a když jsem ji na Vánoce dostal, působila na mě jedna báseň vedle druhé plytce a bezduše. Usuzuji, že je to věc překladu a od té doby, pokud jde o poezii, čtu téměř výhradně českou. Přeložit cokoli je kumšt, ale přeložit báseň, kde jde o každé slovo, mnohdy o každý morfém? Skoro bych řekl, že jde spíš o adaptaci.
Když slyším v noci zvon zvolna čas odbíjet
a vidím jasný den, jak hasne v hrůzných tmách...
.
.
a nikdo nemůže srp Času odvrátit,
jen v dětech můžeš mu navzdor - ač mrtev žít.
Naprosto úžasné a to cituji teprve začátek, co vám teprve přinese za zážitky pokračování Sonetů, kdy pochopíte život až do moru kosti, jeho krásu, jeho bláhovost, jeho nesoudnost, spravedlnost i tíhu...
Ó pověz, čím to je, že ti zlo tolik sluší,
a že já u tebe i pro nejhorší hřích
najdu vždy omluvu a vysvětlení v duši
a vážím si ho víc než ctnosti u jiných?
Tyto verše jsou tak moc ze života, až to člověka dostane na kolena. Vášeň, cit, zmar....všechno dohromady v jednom chumlu odkrývá jádro člověka, až z toho bolí u srdce. Aktuální, živé, nesmrtelné.... to je Shakespeare.
Přes všechnu anglosaskou pompéznost je to velice sdělná poezie. Navíc v nádherném přebásnění Jana Vladislava.
Ač Shakespeare, nejsem jím ohromen.
Verše mi připadají příliš strojené, noblesní, pramálo živočišné a prakticky stále stejná forma sdělení.
Jediné, co mi učarovalo, je přebásnění Jana Vladislava. A mohu jen odhadovat, jaký je Shakespeare v originálním textu. Tuto záhadu však nikdy nerozlousknu, protože cizí jazyky jsou pro mě naprosto nepochopitelné.
Tak trochu si připadám jako zrádce, protože básník z řad nejopěvovanějších mi na těchto stránkách vůbec tak dobrý nepřipadá.
Za mě tedy Shakespeare příliš archaický... Nemohu si pomoci...
Jsou knihy, které nelze přečíst. Jsou knihy, které člověk čte celý život. A tohle je jedna z nich.
O Shakespearovi jsem tu už psala - takže jeho sonety jsou pouze doplněním
v jeho tvorbě...
A hned zpočátku se mi zalíbilo ocenění pokračování rodu :
Až jednou oblehne čtyřicet zim tvé skráně
a tvoji hladkou tvář zbrázdí jak rádlo zemi
a někdo zeptá se , co je z těch vzácných darů
z těch vzácných pokladů tvých mladých šťastných dnů...
Oč větší získala by si tvá krása vděk
kdybys moh odvětit : Mé dítě vyrovná můj účet života
a omluví můj věk.....
A samozřejmě neochvějná láska k ženě :
Jestli ti duše snad mou blízkost vyčítá
řekni jí, slepé, že nejsem nic než tvé přání,
a přání k tobě smí, to přece duše zná
aspoň to splň mé lásce, sladká paní.
Tvé přání naplní poklad tvé lásky navždy
proto je naplň ty přáními - a též mým.
U věcí, které jsou tak velké, to ví každý
jedno se jako nic ztratí v tom ostatním....
Básník je zakořeněn ve své době, v Anglii svého století - ale jeho dílo k nám stále promlouvá...
Knihu jsem si pořídila díky Čtenářské výzvě a vůbec nelituji. Myslela jsem si, že jí přelouskám za večer, což by samozřejmě šlo, ale vůbec bych si ji neužila. Některé sonety jsou jen zajímavé, některé mě nadchly a jiné jsem si přímo zamilovala. Vždy se mi líbí, když věc, která lze popsat jednou větou je květnatě, plně i zábavně rozepsána na několika řádcích.
Moc se mi sonety líbily a určitě si je přečtu znovu.
Štítky knihy
anglická literatura sonety milostná poezie William Shakespeare, 1564-1616 renesance (literatura) klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Moje cesta k Sonetům byla trochu krkolomná. Poezii mám rád, ale intimní lyrika jde trochu mimo mě. A právě intimní lyriku mám spojenou se sonety. Pak jsem četl Báječná léta pod psa, našel v nich odkaz na Sonet 66 a bylo mi jasné, že Shakespaerovu knížku sonetů, co mám doma, už nemůžu dál odkládat.
Ale narazil jsem. U poezie mám problém hodnotit, protože je vždy věcí překladu. Můj překlad je od Jana Vladislava a prostě mi nesedl. Když jsem četl některé sonety v překladu Martina Hilského nebo Stanislava Rubáše, byly o tolik, tolik lepší.
Vladislavův překlad asi věrně kopíruje strojenost alžbětinské literatury, ale Hilského "civilnější" překlad je mi zkrátka bližší. Téma v tuto chvíli ustupuje do pozadí, protože takto... jak to nazvat... přespříliš honosný a formální překlad mě prostě ruší.
Zůstanu u slovního hodnocení, dokud se ke mně nedostane překlad Hilského. Do té doby redukuji knihu sonetů na čísla 3, 66, 90 a 102.