Ze života české společnosti
Josef Škvorecký
Klasické humoristické dílo Josefa Škvoreckého sestává ze tří částí: Dětští vypravěči všech tří částí glosují – formou slohových prací či dopisů – dění kolem sebe. Činí tak nesmírně vtipným a pečlivě stylizovaným jazykem, který vyvolává salvy smíchu, ale zároveň tu a tam mrazí, především tím, jak přesně pojmenovává pokřivený svět dospělých.... celý text
Přidat komentář
Vtipná spojka mezi Bylo nás pět, Mikulášovými patáliemi a Hrdým Budžesem. Spojka také proto, že spojuje tři autorovy práce (Ze života lepší společnosti, Ze života socialistické společnosti a Ze života exilové společnosti), hořkosladce mapující tři období naší historie i Škvoreckého života. K té třetí, kanadské části, je zapotřebí alespoň základní vybavení angličtinou, v jedné povídce i němčinou.
Závěrečné slovo autora: … „Rovněž mi vytýkali, že se nemám snižovat k takovéto mrňavé formě, k žánru efemérnímu a nevážnému. Já ale píšu proto, že mě to baví, ne proto, abych se stal velkým spisovatelem.“
90 % (zatím 10 hodnotících je na průměru 84 %).
Tak trochu spoilery:
…
U snídaně pravil můj bratr Petr mé sestře Blance: „Myslím, že otec opět máti zahnul.“ Načež Blanka chichotala se. Otázal jsem se: „Co jí zahnul?“ Avšak Petr pravil: „Drž hubu!“ Neb jest sprostý. Pročež poté netázal jsem se.
…
moje sestra Blanka obořila se na mě s tvářemi červenými: „Tomu ty ještě nerozumíš. Na to jsi příliš hloupým.“ Avšak ona sama jest hloupou, neboť jest toliko ženou.
…
Zejména chodí mě navštěvovat kolegyně Jaroslava Cuceová, která je do mě šíleně zamilována a neustále se mě pokouší svést. Vyžaduji však od žen přísné morální zásady, ovšem s výjimkou Ireny Dittrichové, kde by mi tyto byly na překážku.
…
Nedávno přijel na dovolenou můj starší bratr Petr. Jest nyní vojínem-aspirínem. Druhdy býval studentem vysoké školy obchodnické v Praze. Avšak octl se v jiném stavu s Jaroslavou Cuceovou, i musil vstoupiti ve stav manželský, a posléze zcela zanechati nadějí ve vyšší vzdělání.
…
Brácha Ota před časem zradil naši socialistickou vlast útěkem před spravedlivým trestem za to, že plivl na sovětského důstojníka, jenž se právem plynoucím z jeho pouze dočasného pobytu v civilizované zemi domáhal přednostního obsloužení ve frontě na dámské kalhotky. Nyní brácha Ota užívá jidášského groše za zradu ideálů v kanadském městě Torontově, kde z jidášského groše velmi zbohatl.
…
Jednoho dne máti otevřela dopis, právě delivrovaný postmenem, a pravila: „A máme dědečka!“ Byl jsem šokován, neboť máti mi vždy tvrdila, že v mém případě žádný dědeček neexistuje. Vstoupila do světa bez pomoci mužského rodiče, proto také babička během delivery pásla dál. Máti mě totiž drží za podvěkového idiota, což nejsem. Dávno samozřejmě vím, že někde nějaký dědeček existuje, ovšem nemanželský, jenž nejvíc pravděpodobně zmizel, aby se vyhnul obligacím.
Včera jsem byl volit, vyhledal jsem tedy „Volby v našem městě“, jednu z nejvtipnějších povídek této Škvoreckého knihy.
95 % (jsem první hodnotící povídky).
...
otec daroval korunu Vocenilovi, by strhával plakáty strany sociálně demokratické jakož i komunistické, jsouce však ve střehu před dopadením. On dělal to rád, avšak neumí dobře čísti. Pročež strhával všechny napořád.
...
Ve škole rovněž mnoho se hovořilo o volbách. Vratislav Blažej pravil: „Můj otec jest fašistou. Jest to strana, která jest pro silnou ruku židů ve státě.“
...
Též (otec) pravil: „Komunismus jest zhoubou civilizace, neb komunisté majíce heslo ,Kraďte nakradené!ʻ, kradou vše. Oni kradou majetek a každého věší.“ Tu otázal jsem se: „Oni každého věší?“ Otec pravil: „Každého, kdo nedá se k nim.“ Pravil jsem: „Tedy dej se k nim, by nepověsili nás.“ Avšak otec rozzlobil se a pravil, že nerozumím tomu. Též byl velmi červený.
...
I naší Anně přinesli kandidátní listiny, jež jest naší služebnou, a rovněž neumí čísti. Otec objasnil jí, že voliti musí číslo šestnáct, neb to jest stranou národní, jež je stranou pro vlastence. Anna jest též vlastencem, ač neumějíce čísti, jest již velmi stará.
...
Avšak otec otázal se Anny, zda rovněž správně volila. Anna pravila: „Ano, milostpane.“ Tu pravil otec, přesvědčíce se: „A které číslo?“ Anna pravila: „Nevím již, které to bylo, ale jistě do urny vložila jsem je.“ Tu otec otázal se: „Jak můžete to pak věděti?“ Avšak Anna pravila: „Ač navrch připravivše si číslo, mně zamíchali kandidátní listiny, i nemohla jsem čísla toho nalézti. I bála jsem se, bych vhodila vhodné číslo, pročež vhodila jsem všechny do urny, aby určitě tam bylo.“
...
Nastal večer, kdy volby skončíce seděli jsme okolo rádia. Máti pravila: „Jsem tak vzrušena. Mně srdce bije. Jen aby komunisté nezvítězili.“ Avšak otec pravil: „Buď klidná, Ellen, český národ nikdy nebude komunistickým.“ Avšak on sám nebyl klidným.
Tak to bylo hodně dobrý! :) Určitě doporučuji k přečtení. Člověk se pobaví a dá si příjemnou pauzu od vážných témat, ač politické pozadí této knihy z jedné strany úsměvné není, kniha jistě velmi pobaví.
Kniha, která by měla by si zasloužila být více prezentována, především mezi mládeží, která je v dnešní době povětšinou anglicky mluvící. Opravdu vtipně a pravdivě popisuje dobu minulou a svět dospělých očima dětí. Hra s jazykem, jak českým, tak anglickým je mistrovská.
Naprosto souhlasím se Zuzziš i s ddkk. Dejte si pauzu od severských detektivek, politiky i fantasy a přečtete si tuto knihu od Škvoreckého. Vykresluje totiž minulý absurdistán s maximální dávkou humoru. První dvě části naprostá paráda, která vás dostane v tomto uplakaném čase znova do dobré nálady. Dozvíte se, co obnáší tahat se s institutkami, přečtete pohádku o tajemné prdýlce, nahlédnete do lesíku zvaného „Schmeichlwald“ a pochopíte geniální vynález obraceč pionýrů „Radostný zítřek“. Třetí část je na čtení poněkud složitější, a to hlavně pro anglofonní neznalce. Snad jen jednu drobnou ukázku ze třetí části: „Socialismus je vyhnal jako Eidama a Ivu z paradajzu.“ Přesto je to za poctivých 5 socialistických hvězd.
Velmi zábavné, všechny tři části. Četla jsem za svého dlouhého pobytu v Kanadě. I proto mi bylo srozumitelné proč Škvorecký použil v posledním díle ty pro běžného Čecha málo srozumitelné počeštělé anglické zkomoleniny - "exilová společnost" tam tak totiž opravdu mluví. Ne všichni, ale málokdo se tomu vyhne. Tím víc je i třetí část zábavná, Škvorecký si z toho prostě utahuje...
Z prvních dvou částí jsem byla nadšená, ze třetí už ne tak, což je škoda, nejradši mám, když je závěr nejlepší.
A napadlo někdy někoho, jak tu třetí část čte někdo, kdo neumí anglicky...?
Štítky knihy
Část díla
- Jak jsem unikla sňatku
- Pozoru hodný jev chemický
- Společenský život v našem městě
- Volby v našem městě
Autorovy další knížky
1964 | Zbabělci |
1990 | Prima sezóna |
1990 | Tankový prapor |
1991 | Mirákl |
1965 | Legenda Emöke |
Zajímavá sonda do různých období naší historie. Ta poslední část se mi hůře četla. Anglicky umím, v tom problém nebyl, ale ta exilová čeština byla naprosto příšerná. To taky bylo důvodem, že mi trvalo déle.