Ze života české společnosti přehled

26.05.2019

Vtipná spojka mezi Bylo nás pět, Mikulášovými patáliemi a Hrdým Budžesem. Spojka také proto, že spojuje tři autorovy práce (Ze života lepší společnosti, Ze života socialistické společnosti a Ze života exilové společnosti), hořkosladce mapující tři období naší historie i Škvoreckého života. K té třetí, kanadské části, je zapotřebí alespoň základní vybavení angličtinou, v jedné povídce i němčinou.
Závěrečné slovo autora: … „Rovněž mi vytýkali, že se nemám snižovat k takovéto mrňavé formě, k žánru efemérnímu a nevážnému. Já ale píšu proto, že mě to baví, ne proto, abych se stal velkým spisovatelem.“
90 % (zatím 10 hodnotících je na průměru 84 %).

Tak trochu spoilery:
…
U snídaně pravil můj bratr Petr mé sestře Blance: „Myslím, že otec opět máti zahnul.“ Načež Blanka chichotala se. Otázal jsem se: „Co jí zahnul?“ Avšak Petr pravil: „Drž hubu!“ Neb jest sprostý. Pročež poté netázal jsem se.
…
moje sestra Blanka obořila se na mě s tvářemi červenými: „Tomu ty ještě nerozumíš. Na to jsi příliš hloupým.“ Avšak ona sama jest hloupou, neboť jest toliko ženou.
…
Zejména chodí mě navštěvovat kolegyně Jaroslava Cuceová, která je do mě šíleně zamilována a neustále se mě pokouší svést. Vyžaduji však od žen přísné morální zásady, ovšem s výjimkou Ireny Dittrichové, kde by mi tyto byly na překážku.
…
Nedávno přijel na dovolenou můj starší bratr Petr. Jest nyní vojínem-aspirínem. Druhdy býval studentem vysoké školy obchodnické v Praze. Avšak octl se v jiném stavu s Jaroslavou Cuceovou, i musil vstoupiti ve stav manželský, a posléze zcela zanechati nadějí ve vyšší vzdělání.
…
Brácha Ota před časem zradil naši socialistickou vlast útěkem před spravedlivým trestem za to, že plivl na sovětského důstojníka, jenž se právem plynoucím z jeho pouze dočasného pobytu v civilizované zemi domáhal přednostního obsloužení ve frontě na dámské kalhotky. Nyní brácha Ota užívá jidášského groše za zradu ideálů v kanadském městě Torontově, kde z jidášského groše velmi zbohatl.
…
Jednoho dne máti otevřela dopis, právě delivrovaný postmenem, a pravila: „A máme dědečka!“ Byl jsem šokován, neboť máti mi vždy tvrdila, že v mém případě žádný dědeček neexistuje. Vstoupila do světa bez pomoci mužského rodiče, proto také babička během delivery pásla dál. Máti mě totiž drží za podvěkového idiota, což nejsem. Dávno samozřejmě vím, že někde nějaký dědeček existuje, ovšem nemanželský, jenž nejvíc pravděpodobně zmizel, aby se vyhnul obligacím.