Ze života lepší společnosti
Josef Škvorecký
Ze života lepší společnosti je dílo nadmíru zajímavé a vcelku i vydařené. Obsahuje vyprávění žáka Josefa Krátkého ve formě jeho školních slohových prací, a to od první do páté třídy základní školy. Samozřejmě nejsou všechny příhody pouze jeho, takže je čtenář po dobu čtení této knihy postupně seznamován s celou rodinkou Krátkých. Prvních několik příhod patří malému Josefovi a jsou psány jako jeho první slohové práce. V tomto prvním textu si všimneme gramatických chyb jako například slovíčko „jest“ se v každé větě opakuje i několikrát. Tento text by však čtenáře hned po přečtení prvních pár stránek neuvěřitelně naštval, proto autor vyvíjel Josefovo vzdělání ve psaní tak, aby po chvíli tento text byl již minulostí. V knize se setkáváme i s dalšími příhodami rodiny Krátkých, jako například jak se Josefova sestra nechtěla vdávat za muže, který jí byl naprosto nesympatický a pro ni nevhodný nebo když se Josefův bratr Petr zmohl na to, že si vezme dívku svých snů za ženu, ona však jeho city neopětovala, a tak si Petr vymyslel plán, kterým jí dostane. Po ztroskotání onoho plánu končí Petr v opilosti v náruči jiné a jemu odpudivé ženy, která po s ním strávené noci přijde do jiného stavu a Petr se s ní musí oženit. Vyprávění Josefa Krátkého končí v jeho páté třídě základní školy, když vypráví o své peněžní zadluženosti vůči jinému spolužáku a vymyslí plán, jak z toho ven. Zažádá otce o zakoupení fotoaparátu a postupně i celého zařízení pro vyvolání fotografií. Pro otce, jakožto věhlasného obchodníka s textilními látkami to není problém, a tak Josefovi jeho přání splní. Josef napřed vyfotografuje v lese svou sestru v intimním rozpoložení s jejím učitelem a později i svého otce v intimním rozpoložení s jistou dámou, a to schován v krbu po dlouhé hodiny. Později uvědomil jak otce, tak sestřina učitele o existenci fotografií, čímž je donutil, aby mu zaplatili, jinak vše vyjde najevo. Nakonec se Josefův otec domluví s učitelem, aby zaplatil Josefovi dvě stě korun za zničení filmu před učitelovýma očima. Když to Josef učinil, otec ho za to zbil a sebral mu získaných dvě stě korun. Na úplném konci díla vyjde najevo, že se otec na malého Josefa vůbec nezlobí, protože právě díky incidentu s fotografiemi v něm vidí pravého obchodníka a svého pokračovatele.... celý text
Přidat komentář
Kniha se ke mě dostala někdy v 80. letech minulého století. Půjčil mi ji kolega z práce. Byl to cyklostyl. A já si ji nechal přepsat na stoji :-) Šílenství!
Kniha mě strašně bavila a moc jsem se u ní nasmál. Bylo to takové zpestření všedních dnů tehdejší doby. Ale byla (je) to vlastně jediná kniha od JŠ co jsem četl. No není to hanba?
Útlé mistrovské dílko, na malé ploše vykresluje "lepší" rodinu na maloměstě za první republiky. Vtipné, pravdivé, zábavné.
Bavil jsem se od první do poslední stránky. Další důkaz pestrosti a různorodosti tvorby J. Škvorecného.
Důkaz šíře záběru Josefa Škvoreckého. Fiktivní vyprávění z deníčku poněkud přiboudlého hošíka pobaví i zamrazí zároveň … Nádherné, četla jsem to už nejmíň třikrát ...
Vtipné vyprávění žáka páté třídy ještě umocněné přednesem pana Havelky.Audioknihu určitě doporučuji.
I když je kniha staršího vydání, výborně jsem se pobavila. Je to vzpomínání Josefa Škvoreckého na hodně mladá léta na gymnáziu v Náchodě formou deníčku žáka Macháňe, vzpomene i důstojného pána Melouna a celé tehdejší společnosti města. Ve druhé části " Ze života socialistické společnosti" už je toho humoru trochu méně, z tatínka je soudruh Machanin, z malého Josefa je Vasil, ale dětské vyjadřování je stále k pousmání. Ve třetí části knihy se přesouváme do Kanady, ale o úsměvné příhody není nouze. Z tatínka je doma "tentvuj" z malého Pepíčka je Derek, který je vnímavý i hodně překvapený, ale stále literárně aktivní. K naší radosti.
Humoristické povídky, anekdoty, nenáročné čtení. V druhém plánu ale jde najít i trochu satiry a určité poučení. Inspirace Karlem Poláčkem je zřejmá. Jako nejlepší bych hodnotila povídky "Volby v našem městě" a "Proč mají lidé měkké nosy."
Nemohu říci, že je to špatná kniha, jen je psaná z pohledu, který mi příliš nevyhovuje. Vyskytují se zde vtipné pasáže, ale jednou přečíst bohatě stačí.
Neskutečně příjemná a vtipná kniha, cesta autobusem s ní utekla jako nic...souhlasím s WEIL, při čtení jsem si vzpomněla na Bylo nás pět...
Autor se dokáže lidsky a s humorem " pošťourat " i v těch méně kladných lidských vlastnostech.
Kniha má podobné ladění jako "Bylo nás pět", od K. Poláčka.
Čte se dobře a rychle, je zábavná i poučná.
Autorovy další knížky
1964 | Zbabělci |
1990 | Prima sezóna |
1990 | Tankový prapor |
1991 | Mirákl |
1965 | Legenda Emöke |
Taková roztomilá vtipná krátká jednohubka. Hrátky s nesprávně použitý spisovným jazykem, ranný nerozum a přiměřená dálka dělají toto dílko lehce ztravitelné. Nic víc, nic míň.