Ze života průkopníků sociální demokracie
Josef Rezler , Barbora Rezlerová-Švarcová
Kniha vzpomínek jednoho z průkopníků dělnického hnutí v Čechách, tkalcovského dělníka ze Smíchova.
Přidat komentář
Nečetla jsem knížku celou, nýbrž jen obsáhlou část, kterou nám poslal naskenovanou vyučující sociálních dějin. Ujišťoval studenty, že se jim to bude zaručeně líbit, a nemýlil se. Bylo to hodně silné čtení.
Pětileté děti, které ještě neuměly pořádně mluvit, pracující v sirkárně. Autorova šestiletá sestřička, která byla ze školy poslána do služby jako výpomocná síla, ale měšťanská rodina ji musela vrátit, jelikož byla vyčerpaná. Patnáctiletý autor nosící matce putny s vodou z Košíř na Smíchov - pěšky. Ztráta náboženské víry a rouhání jeho maminky v důsledku utrpení.
Dělníci pracující v nedýchatelném horku (a pachu) v podvlékačkách, dělnice v jediné sukni. Spáči po dvou hodinách buzení nakopnutím. Chléb s máslem jako jediné bolestné za to, že muž přišel o prsty. Židovští dozorci bijící muže i ženy a nutící děvčata, „aby s nimi šla do kanceláře“. Dívky od 12 do 20 let stydící se za své bosé nohy, a proto tančící jen pod okny hospody, které byly znásilněny mimojdoucími opilci, jestliže nestačily včas utéci. Dělníci v noci světélkující fosforem; dělníci, již se po vypuknutí epidemie hroutí při chůzi a zůstávají ležet. Vyčlenění přadláků a tkalců ze společnosti, takže v hospodě musí sedět na nejhorším místě u dveří. Život v hliněných dírách s jediným oknem a dveřmi z prken.
Fakt, že vyhořelé sklady, které se v sirkárně vznítily kvůli nepozornosti unavených dětí, musely dělníci hradit neplacenou prací od 6. ráno do půlnoci. Že si museli platit lékaře, k němuž však nesměli jít. Že byli nuceni kupovat v továrně odstřižky za dvojnásobnou cenu.
A pak autorovo „ne". Dělníci shromáždění kolem gramotného druha, který jim na dvoře pod lipou předčítal z novin o prusko-francouzské válce. Angažmá v Dělnické jednotě a Dělnických listech. Oslavné písně na Lassalla a na odkaz Velké francouzské revoluce. Založení dělnické čítárny na Smíchově, kde chudí studenti vyučovali čtení, psaní a němčině. „Bída je nejlepší učitelkou socialismu“. Letáky zastrkávané pod kladiva, na stroje, do ruky sv. Jana na Mostě. Opakovaná ztráta zaměstnání kvůli Rezlerově politické aktivitě. A jeho stejně chudá manželka. Zkrátka - silné čtení.
Knížka Ze života průkopníků sociální demokracie, napsaná Josefem Rezlerem a jeho dcerou, byla dokončena na počátku minulého století a později vyšla v roce 1950. Už soudružský úvod dává napovědět účel jejího vydání, nic to však nemění na tom, že se jedná o důležité svědectví části dělnických dějin o těžkých podmínkách v primitivních provozech. Josef Rezler vypráví o svém boji proti vlastní negramotnosti i negramotnosti okolí, těžké hradbě nevzdělanosti i pronásledování mocnářstvím. Jako sociální demokrati se snažili zakládat odbory, spolky pro podporu vzdělanosti i dotýkat se jiných sociálních témat. Později skončili ve vězení i ve vyhnanství. Kniha je psána velmi emotivně a sugestivně a čtenáře skutečně vtáhne do pocitů bolesti a nespravedlnosti. I tak je však nutné zachovat si odstup a kritické myšlení a výpověď srovnávat s dalšími historickými prameny. I když není možné Josefa Rezlera v žádném případě obvinit ze lži, je nutné mít na paměti účel jeho vyprávění a to byla také politická činnost. I tak však knihu doporučuji jako jednoduchý a čtivý vhled do již pozapomenuté části našich dějin.