Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274719/mid_zed-vzpominek-Xp4-274719.jpg
4
493
493
Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní Pulitzerovu cenu za román, považují někteří kritici za vrchol jeho dosavadní tvorby právě povídky a novely.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Memory Wall, 2011
více info...
Přidat komentář
Tato sbírka povídek se mi nelíbila tolik jako Sběratel mušlí - ten mě nadchnul, ale tato sbírka mi přišla spíše jako průměr. Dost možná je to tím, že jsem knihu četla na mobilu ve volných chvílích a kvůli tomu jsem ji měla rozečtenou opravdu dlooouho a nesoustředila jsem se na ni tolik. Určitě ale dám šanci dalším povídkám od tohoto spisovatele.
Dlouho mě žádná kniha, takhle nezklamala jako tahle. A to jsem se podle její anotace na ni těšila! :) Ze všech těch povídek se mi líbily jen dvě, proto také to hodnocení.
Ale i tak je kniha plná emocí, pocitů, lásky, ale také podlosti a nenávisti. Při čtení jsem přemýšlela nad osudy hrdinů, jak to museli mít v té době těžké, ale styl knihy nebyl opravdu nic pro mě, což mě mrzí.
Moc vážná témata a já jsem knihu ani nedočetla do konce. Nějak to vzbuzovalo smutnou náladu...
Krásne poviedky, také melancholicky pekné, také mám rada. Páčila sa mi oveľa viac, ako Sběratel mušlí, ten ma príliš neoslovil. Tu sa mi páčili všetky poviedky, niektoré trochu viac, niektoré maličko menej. Ale zanechali silné emócie, aj keď to nebola taká jazda ako Jsou světla, která nevidíme.
také jsem knihu nedočetla, neoslovila mě , někdy jsem ani pořádně nevnímala co čtu
O této knize bych řekla, že je "nemastná, neslaná", nezanechá žádný hluboký čtenářský zážitek ani ve mně nevyvolala žádné emoce, jednotlivé povídky jsem přečetla prostě jako informace.. Takže po skvělých Světlech která nevidíme celkem zklamání.
Zrovna na tuhle knihu jsem se dost těšila a byla jsem zvědavá. Nevadí mi prvky sci-fi a mystiky v povídkách. Ale nesnesu, když příběh nemá konec. Opomenu-li depresivnost mikropříběhů, byla jsem vážně zklamaná a trvalo se mi přes povídky překousat. Postavy mi toho samy o sobě moc neřekly, z povrchního popisu nevím, jaké jsou, co si o nich myslet a když pak dojdu na konec a zjistím, že konec vlastně neexistuje, mám chuť knihu zavřít a prohodit oknem jako Bradley Cooper v Terapii láskou.
Nebyla jsem schopná knížku dočíst. Skončila jsem tak v půlce takže doopravdy nevím, jak pokračovaly další povídky, ale asi to ani nechci vědět. Z každé nové povídky, jsem měla akorát špatnou náladu. Na mě trochu depresivní četba. Samozřejmě je to realita. Bohužel
Styl psaní sice není moc náročný, nicméně (jak píší někteří uživatelé níže) o obsahu se to říct nedá. Z celkem sedmi povídek se mi nejvíce líbily poslední tři. První povídku (po níž je pojmenovaná celá kniha) jsem bohužel nebyl schopen dočíst.
Soubor skvěle napsaných povídek, z nichž jedna je lepší než druhá. Hned první a nejdelší vás přesvědčí, že autor je zdatný vypravěč, který splétá lidské osudy s lehkostí, citem a bohatou fantazií. V knize jsem nejvíc ocenila překvapivé náměty (často se týkají lidské paměti a jejího ztrácení) a také pestrost lokací. Za mě jsou Doerrovy povídky snad ještě lepší než román Jsou světla, která nevidíme.
Tato kniha mě velice zklamala. Byla jsem natěšená vložit se do další knihy úžasného autora a z předešlých knih jsem měla pocit, že tohle by mohla být super trefa. Bohužel.. knížka vyjadřuje zamyšlení se nad životem, ale nijak mne nezaujala.
soubor povídek z různých míst a dob, tematicky odlišných, a přesto podobných svou lehkostí, čtivostí a zájmem. Věřím, že mnohé z osudů by vydaly za samostatný román
Některé povídky se mi líbily, některé ne. Legrační je, že povídka, po které je kniha pojmenována, se mi ze všech líbila snad nejméně.
Za mě ne. Přečetla jsem asi 70 stran a rozhodla jsem se, že můj čas je vzácný na to, abych se trápila nad knihou, která mě nebaví.
Povídky moc nemusím. Ráda se do příběhu vžívám a povídka mě vystrčí ven příliš brzy. V této knížce se mi ta první zdála divná (přitom SF cíleně vyhledávám), tak smutná a zároveň mě trochu znechutila, prostě mi nesedla. A pak ty další mě taky extra nenadchly. Přemýšlela jsem už u knížky Jsou světla, která nevidíme, proč je autor tak chválený a vyzdvihovaný, trochu bych to přirovnala k slávě Paula Coelha. Někdo ho přeceňuje a někdo ho nesnáší, někdo jeho poetiku prokoukl. Tohle zkrátka nebylo moje kafe.
Po předchozí knize od autora (Jsou světla, která nevidíme), jsem se na další z jeho knih velice těšila. Bohužel musím říct, že Zeď vzpomínek pro mne byla zklamáním a příliš mne nebavila... Pár povídek mě sice zaujalo, ale byly příliš krátké, litovala jsem, že nejsou delší a naopak... Bohužel jsem knihu dočetla spíše "z povinnosti" než ze zájmu. Přesto vše se s chutí chystám na další autorovi knihy a doufám, že budou stejně tak povedené jako už zmiňovaná "Jsou světla, která nevidíme" :-)
Těšila jsem se na ni, ale upřímně mě zklamala. Povídky jsou sice zajímavé, snaží se o hlubší zamyšlení čtenáře, ale občas mě mátly různé časové linie.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Bohužel, ani já nedočetla. Líbila se mi pouze první povídka a další dvě mě nechytly, proto jsem ve četení nepokračovala.