Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274719/mid_zed-vzpominek-Xp4-274719.jpg
4
493
493
Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní Pulitzerovu cenu za román, považují někteří kritici za vrchol jeho dosavadní tvorby právě povídky a novely.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Memory Wall, 2011
více info...
Přidat komentář
Líbilo se mi to. Každá povídka má něco do sebe. Všechny jsou k hlubšímu zamyšlení, nic veselého nebo radostného nečekejte. Samozřejmě, že si mi víc líbila: "Jsou světla, která nevidíme." No, takový už je život, i smutné věci nás potkávají.
Tak tohle dílo mě minulo. "Jedinečné umění zkratky", jak se o autorově díle píše na zadní vnitřní straně desek, mi absolutně nic neříká. Můj názor je takový, že pokud si autor troufne své příběhy nedokončovat a popisovat de facto naprosto běžné životní situace, měl by tak činit pomocí bohatého a neotřelého jazyka, který by absenci děje vyvážil. V tomto případě tomu tak nebylo.
Ale tak...dejme tomu. Nebylo to špatné, knihu jsem přečetla během chvíle. Ale autorova Jsou světla, která nevidíme nasadila laťku příliš vysoko. Tak trochu jsem doufala, že se Zeď vzpomínek bude pohybovat na stejné (nebo podobné) úrovni.
Je to fajn, doporučuju, je tam hodně věcí na zamyšlení a ne moc veselé náměty... :)
Povídky 2. Milujte se a množte se a 3. Demilitarizovaná zóna mně přišly bez poenty a celkově se mi nelíbily. Ale 1. povídka Zeď vzpomínek a 6. Život po životě ve mně zanechaly hluboký dojem a stále ještě doznívá.
Z té knížky jsem zatím nadšená právě jsem dočetla Vesnici 113 a doufala jsem že to dopadne dobře....celkově jsou ty povídky na zamyšlení a celkem psycho, nejvíce se mi líbila povídka o Almě ,,Zeď vzpomínek". Tak že za mě supr...
Průměrná kniha. Povídky Zeď vzpomínek a Milujte se a množte se byly hezké. Povídky Demilitarizovaná zóna a Vesnice 113 byly děsné, měla jsem chuť je přeskočit, ale neudělala jsem to. Řeka Nemunas, Život po životě a Hlubina už zase docela šli. K téhle knize se určitě vracet nebudu.
Hezkým jazykem napsané povídky na různá témata. Nad každou jsem se musela pozastavit a nechat zapůsobit. Opravdu příjemně strávený čas.
Jsem z knihy taková rozpačitá...měla jsem velká očekávání...ne, že by se nečetla dobře, ale u některých příběhů jsem byla zklamána koncem, u povídek ho prostě očekávám a potřebuji.
Kniha pro mě byla zklamáním.. Po Jsou světla, která nevidíme.. jsem čekala něco víc. Každopádně časem stráveným u knihy nelituji..
Mně se kniha moc líbila. Sedla mi asi i do současného náladového rozpoložení. Doerr pro mě už pořád bude znamenat nádherný popis prožitků, citových, vjemových. Lidskost, pocit z opravdového žití. Vzpomínky a co pro nás vlastně znamenají. Nejvíc za srdce mne vzala nejspíš Esther. Když mluvila o stříbřitém světě, který se chvěje těsně pod tím naším, vyrazilo mi to dech. Je mi skoro líto, že ze tří Doerrových knih je tahle nejníže hodnocená, pro mně je stejně dobrá jako Sběratel mušlí. Světla jsou také nádherná kniha, ale tu nesrovnávám, je to jiný žánr. Povídky, které jsou méně sešněrované a nemají mnohdy jasný konec mi začínají velmi vyhovovat, doufám, že se u nás v knihkupectvích od tohoto autora ještě něco objeví.
Některé povídky lepší, některé zase horší. Několik vyloženě depresivních. Takový slabý průměr.
Tohle bylo takové slabší čtení. Povídky se mi líbili, některé víc některé min. Ale pokud bych měla hodnotit, tak asi nejvíce se mi líbila první povídka. Nejspíše je to tím,že byla v knize nejrozsáhlejší. :-) kniha se tedy rozhodně nedá srovnávat s předešlou knihou, každá kniha je přeci jiná,i když to napsal stejný spisovatel.
Popravdě řečeno opravdu hodně se mi líbila jen povídka Zeď vzpomínek. Ale já na povídky moc nejsem, tak je těžko ocením.
Pořádně evím co napsat. Po autorově knize Jsou světla, která nevidíme jsem prostě čekala mnohem víc. Jediné co nemůžu knize upřít je to, že se četla rychle. To bylo jediné štěstí. Forma povídek mi až tak nevadila, ale špatně se mi to četlo a málo která povídka ve mě něco zanechala. Proto hodotím, tak jak hodnotím
Krásné povídky, tak křehké a poetické, přitom pojednávající i tak všedních, každodenních věcech. Naprosto mě okouzlily.
Krásné povídky s umně budovanou atmosférou a propojovacím motivem vzpomínek, rozpomínání a zapomínání (z věnování je jasné, odkud autor čerpal (smutnou) inspiraci). Život není peříčko a žádný z Doerrových příběhů vám to nebude ani chvilinku tvrdit, zároveň je ale jasné, že není tmy bez světla a světlem je tu láska v rodině, vazby, kořeny a prostá dobrota. Povídky se žánrově variují od sociálního sci-fi přes rodinné drama, milostný příběh až po historickou mystiku, jsou velmi dobře přeložené a mají silný potenciál zaseknout drápky a nepustit.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Povídky byly poutavě napsané, ale dlouho jsem nečetla jsem tak chmurnou knihu.