Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274719/mid_zed-vzpominek-Xp4-274719.jpg
4
493
493
Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní Pulitzerovu cenu za román, považují někteří kritici za vrchol jeho dosavadní tvorby právě povídky a novely.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Memory Wall, 2011
více info...
Přidat komentář
Za mě teda ne. Ze všech povídek mě zaujala pouze jedna a ani ta nebyla žádný zázrak. Tohle mě vůbec neoslovilo.
Po tom, co jsem přečetla Světla, jsem byla natěšená na další Doerrovu knihu. Když porovnám, tak Zeď vzpomínek je rozhodně slabší. Ale! I tak jsem ji přečetla během dvou dnů, byla dojatá, nadšená a plakala.
Myslím, že kdybych Zeď četl před Světly, je to větší odvaz. Zároveň mám neodvratný pocit, že se prodejní úspěch ponese na vlně radosti a očekávání, které zůstane nutně nenaplněné. Oceňoval jsem, stejně jako u Světel, krásný, čtivý a lehký popis jeho světů. Během pár vět se přenesete do druhé světové války, do čínské vesnice nebo na na břeh litevské řeky. Ale po posledních slovech zůstává takové zvláštní prázdno, nenaplněný prostor a myšlenka, že z toho mohlo být něco víc. Jsou to příjemné povídky, krásné světy, ale je to takové ... bez hloubky.
Zajímavé povídky, některé zaujaly víc, jiné míň, jak už to v povídkových souborech bývá.
Když jsem si knížku v knihovně půjčovala, čekala jsem román. Jsou světla, která nevidíme jsem ještě nečetla, ale když měla takový úspěch, říkala jsem si, že to zkusím. Takže jsem byla trošku rozčarovaná, když jsem zjistila, že jde o povídky. Povídkovým knihám já moc nefandím, nejspíš proto, že si myslím, že každý příběh si zaslouží vlastní knižní zpracování. Ale kdoví, třeba se teď můj názor změní.
Každopádně Zeď vzpomínek mě odradila hned první povídkou, jež knize propůjčila svůj název. Dlouhá povídka s prvky scifi odehrávající se pravděpodobně někdy v budoucnosti mě (alespoň zpočátku) neoslovila. Taktéž autorův velmi osobitý styl, na který si člověk musí, podobně jako třeba u Murakamiho, zvyknout.
Ale konec povídky mi připadal milý a potom už jsem si zvykla. Další povídka s názvem Milujte se a množte se byla taky o poznání kratší, její téma bylo až bolestné, ale zároveň svým způsobem kouzelné. A právě ty prvky melancholie, smutku, poznání, uvědomění ale i štěstí a radosti propojily všechny povídky. Udělala jsem velkou chybu, že jsem knížku četla v MHD, jelikož jsem se nejednou rozbrečela, ale pak jsem se zase usmívala, jako blázen. Jsou to příběhy obyčejných i neobyčejných životů, každý se odehrává na jiném konci zeměkoule a každý je naprosto kouzelný, už i ten první příběh se mi rozležel v hlavě a říkám si, že byl nakonec dobrý... Takže dám knížce přece jen 4 hvězdičky, protože opravdu stála za to.
Nebýt první povídky, jsem asi hodně zklamaná a 3 hvězdičky nedávám. Po první skvělé povídce jsem byla připravená, že se v podobném duchu ponesou i další. Bohužel, autor mě tolik nenadchl a z mnohých povídek jsem si nevzala vůbec nic.
Krásná povídková knížka o křehkosti a důležitosti vzpomínek. Nejvíce mě zaujala povídka "Vesnice 113" a úžasná věta,která se mi vryla,a to "Možná vypadá každé místo jinak,když víte,že ho vidíte naposledy,a nebo tu změnu způsobuje vědomí,že už ho nikdy neuvidí nikdo jiný." Mám chuť usednout do pohodlného křesla a poslouchat vyprávění babiček o tom,co prožily a zasnít se do jejich vzpomínek.
Tesila jsem se az kniha vyjde a nezklamala me. Sice jsem cekala vetsi ,,bum,, jako u ,,Svetel,, ale rozhodne to neni ztrata casu :-) Nektere povidky jsou zajimavejsi vic, nektere min. Pekne se u nekterych zamyslite a treba i zadoufate, ze neskoncite podobne jako nektere postavy. Proste kdyz uz zacnete cist, proste docist musite ;-) A ted zase natesena na ,,Sberatele musli,, :-D
Nádherná knížka. Miluji tyto typy knížek, takže já jsem vážně unešená. Některé příběhy se mi líbily více, některé zase méně, ale celková kniha je vážně úžasná. Plus dávám taky tomu krásnému obalu.
Trochu mne zklamala. Ale asi spíš proto, že jsem nečekala povídky, ale další velký román, jakým pro mne byla "Světla". Nicméně i tak se mi kniha četla dobře a autor zůstává v mém hledáčku :)
Na knihu jsem se velice těšila, ale už po přečreni prvních stránek se dostavovalo značné zklamaní. Jazykově je kniha dle mého názoru na vysoké úrovni, o to větší překvapení byla u některých povídek slabá pointa, u některych až její absence nebo mé nepochopení. Snad nás příště čeká lepší počtení.
Po Světlech jsem byla trochu namlsaná, to byla naprosto úžasná knížka, ale nakonec zklamaná nejsem. Kdybych je nesrovnávala, tak budu z této nadšená. Je sice slabší, než Světla, která nevidíme, ale sama za sebe je hodně dobrá. Náměty povídek jsou pestré a zajímavé, všechny jsou milé a i k zamyšlení. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Za mě teda velká depka.. Ano, povídky na mě působily (některé víc než jiné), ale celkový dojem je melancholie, smutek a depka.
niektore poviedky zaujali viac , niektore menej.. mna asi najviac "Zivot po zivote" - vyborne napisane, mrazive, pacili sa mi i "Zed vzpominek" a "Vesnice 113" ... pacila sa mi roznorodost poviedok, odohravajucich sa na roznych svetadieloch, v roznych dobach...na styl autora som si musela trochu zvykat...
Tak nevím, po 'Jsou světla, která nevidíme' jsem čekala něco povedenějšího a jsem opět zklamaná, možná ještě víc. Povídky nudné, dlouhé, občas s postavami, ve kterých jsem se nejen nevyznala, navíc jsem ani nepochopila jejich význam, proč v textu vlastně vůbec jsou. Nepřehledné kapitoly, jednou s nadpisem, podruhé bez nadpisu. Na povídky neúměrně dlouhé. Zkrátka za mě jedno velké NE.
Reklamní text sliboval sedm povídkových skvostů. Možná jsem hledala nesprávně, ale sedm jsem jich nenašla - pouze tři, a to povídky Vesnice 113 (poetická, dojemná, drsná), Život po životě (smutná, výborně napsaná) a Hlubina (s přimhouřením oka). Ostatní povídky byly příliš rozvláčné nebo originální myšlenku delší text, než by povídce slušelo, ke škodě rozmělnil. Jiná mě ani svou myšlenkou nezaujala (např. povídka Demilitarizovaná zóna).
Možná jsem i měla velká očekávání, jak podle anotace, tak textu na obálce. Vypadá to, že reklamní pracovníci často prokazují knihám medvědí službu.
Celkové hodnocení: tři hvězdičky. Stojí za přečtení, i přes některé slabší povídky.
Kniha povídek...jak už to bývá, některé mě zaujaly, některé méně, některé mě dojaly, ale celkově za mě povedená kniha!
Vzpomínky jsou nenahraditelné, moc pěkně napsáno! Doerrovy povídky v sobě mají takovou zvláštní křehkost. Bylo to mé první setkání s autorem, o to víc se teď těším na jeho známější knihu Jsou světla, která nevidíme.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Nevím čím to, ale tato kniha se mi četla lépe než Jsou světla..., ale možná to bylo jen špatným načasováním. Každopádně úvodní povídka byla že všech nej!