Zelená kniha
Muammar Al-Kaddáfí
Muammar Kaddáfí své politické názory shrnul v takzvané Zelené knize, publikované ve třech dílech mezi roky 1975 a 1979. Vyjadřuje se zde k různým tématům od politiky přes společenskou morálku až po sport. Myšlenky obsažené v této knize považuje za ideál uspořádání státu i společnosti.
Přidat komentář
Jakožto student politické a kulturní geografie jsem velmi rád, že se ke mně ideologické knížečka Muamara Kaddáfího dostala.
Lze konstatovat, že s jistými pasážemi bez výhrad souhlasím, s jinými spíše ne, s dalšími vůbec. Každopádně přečtení určitě doporučuji. K zamyšlení nad stavem světa je však určitě postačující.
Tento typ knihy zahrnuje celou plejádu názorů: od těch, s nimiž lze bez výhrad souhlasit, přes takové, které vyžadují přemýšlení, až po vyložené nesmysly. To všechno je chytlavě sepsáno do útlé knížečky.
"Parlament je původně zakládán, aby zastupoval lid, ale to samo o sobě je nedemokratické, protože demokracie znamená moc lidu, a nikoli moc jeho zástupců."
Narozdíl od podobných ideologických spisů (Mein Kampf, Komunistický manifest atd.) se to aspoň dalo číst a bylo to krátké. Tolik ke kladům.
V textu se dost často opakují celé věty, jen lehce upravené, jako u studenta, který musel splnit určitý počet normostran. Nápady na změnu světa byly z velké části naprosto absurdní, jako třeba zrušit peníze a povinné formální vzdělání pro všechny. Přesto se autor v podstatě tváří, že aplikací své teorie spasí svět. V Lybii vládnul přes 40 let a ráj na zemi, který sliboval, se jaksi nedostavil. Spíš naopak.
V mých čtrnácti letech mě kniha nadchla. Musím jí přiznat působivost v kritice západní demokracie, která demokracii příliš nepřipomíná. Plukovník například říká, že referendum není demokratické, protože zužuje volbu člověka na ano/ne. Volič pak nemá právo vyslovit se plně a autenticky. – Pamatuji si také myšlenku, že volby nejsou reprezentativní, jelikož bohatší strana má logicky účinnější kampaň. Názor na ženy coby rovnocenné bytosti (byť je prý smyslem jejich života péče o rodinu) mi připadal celkem kompatibilní se Západem.
Nejsem socialista a z mnoha plukovníkových názorů by mi asi dnes běhal mráz po zádech. Ale Zelená kniha je rozhodně originální a upřímná deklarace jednoho socialistického idealisty a, myslím, fajn člověka.
* „Lid stojí tiše v dlouhých frontách, postupuje jako korálky růžence, aby odevzdal hlasy do volebních uren, stejně jako hází jiné papíry do nádob na odpadky."
* „Takoví, kdo nejsou schopní vytvářet hrdinské úlohy v životě, kteří ignorují historické události, kteří si nedovedou představit budoucnost a nejsou dostatečně opravdoví ve svém životě, jsou bezvýznamní lidé, kteří plní sedadla divadel a kin, aby se dívali na životní události a učili se, jak probíhají."
Názorný příklad toho, k čemu vede dlouhodobé užívání tvrdých drog.
Škoda papíru, na který tohle vytiskli.
Zajímavé - myšlenkový svět pana plukovníka :-) Bohužel ale dost krátké, zasloužilo by si to pořádnou bichli, čekal jsem rozsáhlejší. Ze stylu psaní si nejsem jistý, zda je hloupý autor anebo zda to směřuje k hloupému publiku. Pár netradičních myšlenek se z toho ale přesto dostat dalo, navíc to vypadá dobře na poličce s označením "weird". Co víc si přát - snad jen podpis pana plukovníka :-)
Přiznávám, že v NĚKTERÝCH názorech jsem s autorem souhlasil, navíc se kniha snadno četla. Na druhou stranu měly texty jasně manipulativní charakter, ještě k tomu mi některé jeho nápady (například v kapitole o vzdělání) přišly hodně ztřeštěné . A nemusím snad připomínat, jak se ve skutečnosti Kaddáfí jako nejvyšší představitel Libye choval k civilnímu obyvatelstvu.
Zelená kniha diktátora Kaddáfího má jedinou výhodu: oproti většině jiných ideologických sraček (počítaje v to Leninovy spisy, Marxovy spisy, Manifest komunismu a Mein kampf) je stručná a přímočará, takže se dá přečíst. No fakt, je to takový rudosvinsko-diktátorský rodokaps. Čímž ovšem výčet kvalit (tedy všech jediné) hasne. Nějakou hodnotu to asi má jedině pro poctivého politologa, který chce důkladně (budiž mu čest) poznat předmět svého studia. Jinak nehoráznej blábol.
Zelená kniha
Stejně jako další texty známých diktátorů obsahuje i Zelená kniha trefné myšlenky, které komentují naši společnost. V jednu chvíli tak s autorem možná i souhlasíte, než se objeví naprostá magořina, kdy procitnete a uvědomíte si, že pořád čtete dílo psychopatického tyrana. Hezky začínala například kapitola o ženách, kde Kaddáfí komentoval jejich rovnost s muži... než o pár stran otočil a ukázal, že podle něj musí zůstat doma, starat se o děti a domácnost, protože biologicky je to jejich povinnost.