Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1454
1454
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Zajímavé, ale přecejen bych uvítala, kdyby byly kapitolky/povídky buď více provázány, nebo úplně samostatné. Pokud měl být oním propojovacím motivem motiv střelné zbraně či střelby v podstatě v každé kapitole, nezbývá než konstatovat, že právě tento motiv mě velmi rozčiloval. Jinak skvělé mé první (a jistě ne poslední) setkání s tímto autorem.
Kniha by sa dala rozdeliť do troch etáp. V tej prvej popisuje prvé výpravy na Mars a ich stret s mimozemšťanmi. Už tu Bradbury strieda žánre poviedok od komediálne ladené až po tie vážne spolu s výbornými poviedkami. Nachádza sa tu pre mňa najlepšia poviedka z knihy a to Třetí expedice, ktorá je sprvu písaná veľmi optimisticky len preto aby jej koniec doznieval ešte dlho.
V druhej etape, už toľko Marťania nevystupujú a popisuje sa tu skorej osídľovanie Marsu. Tu Bradbury píše hlavne kriticky ku ľudstvu, že ani nový začiatok neznamená poučenie sa z chýb. Necháva tu aj svoj obľúbený motív pálenie kníh (netradičnejšia poviedka Usher II). A v poslednej etape knihy je už Mars vyľudnený, až na pár ľudí a sledujeme tu skupinky ľudí, ktorý sa zriekajú starého života. Najväčšie negatíva knihy pre mňa vidím 2. Jedna sú kratučké poviedky (vsuvky), ktorých je tu neúrekom a mali asi dokresliť udalosti a pocity ľudí, mi tu prišli veľmi rušivé. A druhé negatívum je, že si Bradbury situácie hlavne po technickej stránke moc zľahčuje a píše o veciach tak ako sa mu hodí. Prižmúrim oči nad predstavou, že na Marse je dýchateľný vzduch, dobrá pôda atď. Ale niekde vystupujú zrazu roboti s umelou inteligenciou a nerobí problém ich postaviť obyčajnému človeku, bolo troška mimo mňa. Plus pár poviedok ma dosť nudilo a po prečítaní som bol nakoniec šťastný, že to je už za mnou.
Totálne zaujímavý a netradičný nápad, kde na pozadí deja o Marťanoch a Pozemšťanoch je rozobrané myslenie človeka a kultúra ľudstva.
Některé kapitoly mě nevzaly za srdce tak, jako jiné. I přes to jsem z knihy nadšená. Oceňuji styl, jakým jsou povídky napsány, čtou se samy. Bradbury má obrovskou slovní zásobu, každé zvolené slovo zapadá do věty a věty do odstavců. Je fascinující, a to se mi zároveň líbí na knize úplně nejvíce, jak je každá kapitola jiná. Při čtení kapitoly Pozemšťani jsem málem brečela smíchy, v další jsem soucítila s archeologem Spenderem a jeho rozrušením nad tím, co způsobilo lidstvo.
Bradbury nepotřeboval živé postavy k tomu, aby napsal něco dobrého, dokázal zaujmout čtenáře tím, že napsal o moderním, automatizovaném domu.
"Všiml jste si, Spendere, jak byli všichni divně zticha, dokud je Biggs nedonutil k veselici? Vypadali hezky sklesle a ustrašeně. Když se to vezme kolem a kolem, my dobře víme, že nejsme hned tak hrrr; jsme děti v hracích kalhotkách a naděláme s dětskými raketami a atomy hodně rámusu. Ale jednou bude Země to, co je dnes Mars, a pak vystřízlivíme. Je to praktické cvičení v civilizaci. Budeme se učit od Marsu. Tak se už přestaňte kabonit. Pojďte se mnou zpátky a budeme dělat, že jsme veselí."
P.S. Když v roce 2012 přistávalo na Marsu vozítko Curiosity od NASA, pojmenovali vědci na Bradburyho počest (zesnulého o pár měsíců dříve) místo přistání jako "Bradbury Landing".
Sžíravá a nesmlouvavá obžaloba naší civilizace, Bradbury skvěle pracuje s atmosférou a psychologií postav. Výborná kniha!! 100%. Nejlepší povídky: Třetí expedice, Má duše se vznáší ve výši, Usher II, Marťan, Mlčící města, Dlouhá léta.
Kultove, skoro uplne povinne Sci fi. Vystupit na povrch marsu a rozlozit si ohnik. Nieco prapovodne ludske co mi v modernej supertechnickej scifi chyba. Stretnut myslenie tak rozdielne ze sa nedokaze zmestit do naseho chapania. Ray Bradbury je u mna absolutny majster magickeho realizmu aj ked tuto knihu nevnimam ako plnokrvne sci fi - Je to viac.
Celkem je mi jedno, zda je to zdařilá fikce, či budoucí realiza. Mrazí z toho. Taky je i jedno, že je originálu skoro sedmdesát let. Z toho mrazí ještě víc.
Vidět chyby, které jsme schopní udělat - a ještě je dvakrát zopakovat. Vzpomněla jsem si na tuhle knihu docela nedávno (http://zpravy.idnes.cz/zimbabwe-pozadalo-o-vydani-zubare-ktery-zastrelil-lva-cecila-p5u-/zahranicni.aspx?c=A150731_123351_zahranicni_kha ). Taková příhodná paralela to je.
Čte se to sice trochu kostrbatě - na můj vkus - a místy jsem neodolala a něco i vynechala. Abych se pak k tomu zase potupně vrátla. Tolik příběh, logika a strhující pointa.
Poprvé mám dojem, že nejlepší možnost, jak vyhrát, je prostě nehrát... Za plný počet a s respektem.
Zajímavá povídková kniha která mapuje kolonizaci Marsu méně čí vůbec propojenými povídkami, během asi 30 let. Styl Bradburyho je čtivý, a vůbec nevadí že se nevěnuje technickým záležitostem, protože jeho psaný projev prostě strhne. Jako povinná četba velmi příjemné. 80%
Nejlepší povídky: Usher II, Pozemšťani, Třetí expedice, Marťan, Má duše se vznáší ve výši
Pro mě velký zklamání, nuda, nechápu to vysoké hodnocení. Když to srovnám s trilogií Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků, tak to je rozdíl několika tříd.
Tuhle knížku jsem poprvé četl někdy na základce (nezapomínejme, že ji Bradbury napsal už v roce 1950!) – a byla pro mne tehdy naprostým zjevením.
Její současné znovupřečtení pro mě tak znamenalo nostalgický návrat do doby mládí a mých prvních kontaktů se sci-fi literaturou…
A ke svému údivu jsem zjistil, že kouzlo autorova nezaměnitelného vypravěčství ani po tolika letech z jeho povídek, které jsou ve skutečnosti básněmi v próze, nevyprchalo…
Sci-fi? Opravdu? Pouze Amerika na Marsu. Plus rozhovory na úrovni desetiletých dětí. Velmi slabé.
Knihu jsem přečetla před pár dny a pořád nějak nevím, co si o ní myslet. Určitě doporučuji ji číst vkuse, tzn. nečíst mezi tím jiné knížky, protože je to trochu zamotané a pokud si dáte ve čtení pauzu mohli by vám uniknout určité souvislosti. I přesto je to dílko, které je hodné hlubšího zamyšlení a v kontextu s dobou jde o velmi nadčasový příběh. Hodnotím ji 75%, ale myslím, že to bude jedna z mála knih, kterou ještě někdy přelouskám znova, abych si ucelila celkový pohled na ní.
Osídlování Marsu podle Raye Bradburyho je docela drsné, vážné i vtipné, rozhodně dobře napsané, i když jsem měl chvílemi pocit, že to nemá hlavu ani patu, ale nakonec jsem zjistil, že jsem byl jen méně pozorný. V dnešní době už je kniha poněkud zastaralá, ale to nic nemění na její kvalitě a jistém kouzlu.
Působivá kniha, do které jsem se původně pustil pouze proto, že bývá označována za průkopníka žánru sci-fi. Autor zvolil netypický styl vypravování - skrze sérii povídek vykreslil události necelých třiceti let historie Země a Marsu. Musím se přiznat, že mi tento způsob příliš nesedl, nicméně umožnil Bradburymu nastínit osidlování rudé planety na pouhých 200 stranách.
Povídkám chybí vzájemná návaznost (opět nejspíš autorův záměr, opět jsem nebyl úplně spokojen), což způsobilo, že jsem se nedokázal naplno vžít do děje. V knize je spousta úmrtí, ale žádné mě nijak zvlášť nezasáhlo.
Co ale musím ocenit, jsou detaily, zmínky o obyčejných věcech, okrajové informace nedůležité pro děj. Ohromil mě autorův postoj k otázce zotročování černochů v Americe a jeho předpověď, jak se vztah bílých a černých vyvine na počátku nového tisíciletí. Zajímavé pro mě bylo sledovat střípky informací, které dávaly vědět o tom, jak vypadala americká společnost v době, kdy Bradbury žil (myslím, že nepředpokládal, že se může postavení Afroameričanů a žen ve společnosti a postavení mužů v rodině za půl století tak změnit, jak se ve skutečnosti stalo). Promyšlený byl také přístup k telepatii; telepatické schopnosti Marťanů byly dohnány do dech beroucích důsledků. Ovšem co mě docela zarazilo, byly výroky o tom, jak se ze života lidí vytratilo umění.
Celkově se příběh osídlení vyvíjel zvláštně, avšak zajímavě. Kdyby autor napsal povídky o dvacet let později, kdy už lidstvo mělo zkušenosti s vesmírnými lety, zřejmě by celé osidlování probíhalo úplně jinak. Takto působí zpola dětinsky, zpola učeně, každopádně ale neobyčejně.
Je to jako báseň, symfonie. Prostě nádherná kniha. Nevím, proč není v první desítce.
Štítky knihy
povídky Marťané sci-fi zfilmováno – TV seriál sci-fi povídky
Část díla
...ač bude stejně luna plát
1948
Brašnářství
1950
Břeh
1950
Dlouhá léta
1948
Kobylky
1950
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Četl jsem někdy na střední, ale za to mnohokrát, tehdy mi to přišlo geniální. Tak tomu budu věřit.