Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1453
1453
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Je úplně jedno, jestli jsou Bradburyho technické popisy naivní nebo ne, myslím, že ani on je nevnímal jako něco zásadního. Podstatná je modelová situace - existence neprozkoumaného světa, do něhož je možno se dostat - a pak situace konkrétní, do kterých je člověk stavěn nebo které způsobuje a ze kterých čteme sdělení o lidskosti (ať pozitivní nebo negativní) a o tom, kam může vést. Ať už jde o intimní zprávu o samotě bez konce (Dlouhá léta), o marné snaze porozumět si (Noční setkání, Pozemšťani) nebo touze dělat svět lepším (Zelené ráno), zprávu o surovosti plynoucí ze strachu (Ylla), rasismu (Má duše se vznáší ve výši), bezmoci (Pozorovatelé), zmaru (Přijdou vlahé deště) a nakonec naději (Výlet na milión let). Mlčící města připomínají smutnou anekdotu, Usher II je hodně roztomilá pocta E. A. Poeovi - a kdyby mu v době vydání povídky nebyly dva roky, tipla bych si, že Marťana napsal Stephen King...
Zajímavá představa aktuálně už ne příliš vzdálené budoucnosti. Rozhodně stojí za přečtení i zamyšlení.
Dost fantazijní popis toho, co by se mohlo oprvadu stát. Někteří hrdinové jsou snílci, jiní se zas snaží přežít, jak nejlépe umí v nastálé situaci.
Taková lehká fantasmagorie na téma dobývání planety Mars. Z dnešního pohledu působí Bradburyho povídky z padesátých let docela naivně. Ale byl jsem ochoten přejít určité technické nesrovnalosti (lidstvo mi nepřipadalo příliš vyspělé, na to, že bylo schopno vysílat rakety na Mars), když mi autor předloží pár zajímavých myšlenek a nápadů. Což se mu podařilo. Určitě to není to nejlepší, co si v žánru sci-fi můžete přečíst - na to tu máme jiné velikány - ale i tak kniha za přečtení stojí. Některé povídky jsou slabší, jiné lepší. Nicméně jejich kvalita nijak výrazně nekolísá a jako celek na mě Marťanská kronika působí dobře.
Poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou V.Brodským. Velice zajímavá, líbila se mi.
Trochu zastaralá antologie, která chronologicky vypravuje dějiny kolonizace Marsu. Naše znalosti i všeobecné povědomí o vesmíru se rozšířily natolik, že některé povídky jsou až příliš dětinské. Reflexe americké kolonizace je zde nesporná. To jsou ty méně zajímavé věci. Co mě bavilo, tak to byly speciální schopnosti Marťanů, s kterými se Ray docela vyhrál. Nicméně mi přijde tento koncept knížky překonaný.
Edgarův John Carter z Marsu mě bavil víc, protože se konzistentně držel dobrodružného žánru a nezajímaly ho technické detaily. Šlo o pohádkový příběh, který také reflektoval indiánskou genocidu a byl vědecky „nepřesný“.
Proto pro mě Andyho Marťan je v dnešní době prozatím nejlepší knížka o Marsu. I když v tomto případě šlo o bohapustou zábavu, míra technické nepřesnosti byla snesitelná.
I tak si myslím, že knížka stojí za povšimnutí. Je napsaná čtivě a otevírá zajímavé koncepty. :)
Ke knížce jsem se dostala díky tomu, že kdysi, někdy na základní škole, jsme měli v čítance ukázku z povídky ,,Přijdou vlahé deště". V té čítance nebyla ta povídka celá a já chtěla vědět jak to skončí. Bylo to vlastně mé první setkání s R.B. Tak jsem si knihu půjčila v městské knihovně a když jsem měla možnost, tak jsem si jí koupila. Nelituji, myslím, že Marťanská kronika je to nejlepší co Bradbury napsal.
Neuvěřitelná vize co by, kdyby... Nádherné vykreslení toho, jak si v padesátých letech 20. století lidé mohli představovat cestování do vesmíru a život na Marsu. A náhled toho, co nás třeba jednou čeká, když se nevzpamatujeme.
Vypíchnout musím Usher II a Přijdou vlahé deště. První z důvodu celkového nápadu na zbudování domu Usherů na Marsu. Druhou proto, že samoudržovací a zároveň samodestruktní dům mě prostě dostal.
Celkově hodnotím plným počtem, i když nejsem fanouškem sci-fi. Tohle je spíš apokalyptická vize toho, jak bychom mohli jednou dopadnout, jestliže se budeme chovat stále stejně, jako se chováme. Kniha sice vyšla poprvé v roce 1950 a uplynulo tudíž už skoro sedmdesát let, ale jediné, co se změnilo, jsou technologie. Jako druh jsme jen čím dál více zdegenerovaní idioti. Ano, i já.
půjčil mi ji kamarád, který ji četl v dětství a prý se bál toho domu,sama bych se do ní asi nedala,ale zvědavost zvítězila, nelituji
Prvních pár stran jsem si říkal, že je na této sci-fi hodně znát její věk. A pak mi došlo, že to není sci-fi. Jedná se o kritiku lidské společnosti (i když v doslovu vydání z roku 1963 je uvedeno, že pouze západní společnosti). Nejsmutnější na tom je, že za těch více než 60 let od vzniku se situace moc nezlepšila. Spíše naopak.
U této knihy jsem se výborně bavil. Některé povídky byly vysloveně humorné, na druhé straně další nutily k zamyšlení. Tak, jak se dobrý kuchař pozná podle toho, jak umí polévky a hotová jídla, dobrý spisovatel se pozná podle toho, jak umí povídky. Bradbury je v tomto směru jeden z nejlepších.
Mám rád sci-fi, ale některé povídky mne neoslovily. Kovbojové na Marsu.. Tak mi to přišlo.
člověk si často říká jak je možné že "tenkrát" věděl autor o tom co bude lidi v budoucnu "žrát" . neskutečně aktuální i v tomto století. pro mě to byla kniha která v období mé adolescence znamenala pro mé myšlení mnoho. Velmi poutavé příběhy nutící čtenáře neustále přemýšlet "co kdyby".... vřele doporučuji!!!!
Přečteno jedním dechem. Některé obrazy a příběhy jsou velice silné. Dokonce tak silné, že když jsem četla jednu z kapitol, přesně jsem si vzpomněla, že jsme ji měli na základce v čítance, což už je třicet let. Dodnes jsem si ji pamatovala, jen jsem už nevěděla od koho byla a z které knížky. Tak teď už to vím (nějak jsem si vždycky myslela, že to musel napsat Rus; že nám v osmdesátkách dali do čítanek Američana, je zpětně překvapující) . Bradbury přesně vystihl podstatu lidských společenství a snažil se vypořádat s několika americkými traumaty (hlavně devastace původního obyvatelstva, země a otroctví). A mnohem více. Rozhodně stojí za přečtení a můžu jenom doporučit.
Docela překvapení. Je na knize znát, že je starší, ale vůbec to nepřekáží. Nesmíte čekat silné sci-fi, je to spíše o pocitech a celé je to psané spíše pohádkovou formou. I přesto se mi kniha moc líbila a měla opravdu silné pasáže. A i když je z roku 1950, vše se z ní dá aplikovat i na dnešní dobu, chování lidí se prostě moc nemění.
Román v povídkách je opravdu zajímavý koncept tohoto slavného sci-fi díla. Sbírka obsahuje pár průměrných povídek, ale převažují opravdu kvalitní příběhy, které jsou často zcela zřejmou metaforou na tehdejší (no tehdejší, témata jsou aktuální v mnohém i dnes) problémy lidstva (rasismus, obava z atomové války atp.), takže se znovu ukazuje, že Bradburyho knihy jsou velmi vhodné i pro čtenáře, kteří zas tak tolik nemusí sci-fi. Toto dílo určitě musíme zařadit mezi klasiku sci-fi žánru (zejména v rámci filozofického charakteru).
Příběh mi přišel jako na horské dráze. Místy jsem se od čtení nemohla odtrhnout, zajímavé a nečekané zvraty, kdy jsem byla z knihy naprosto unešená. Pak přišla nudná část a já se ke knížce musela dokopat. A takhle se to párkrát opakovalo.
Konec ve mě nezanechal žádné pocity, okamžitě jsem se přesunula k jiné knize.
Ve výsledku hodnotím jako průměr.
Jako povinnou četbu mě celkem bavila hlavně první polovina, ale ta druhá byla místy nudná.
Štítky knihy
povídky Marťané sci-fi zfilmováno – TV seriál sci-fi povídky
Část díla
- ...ač bude stejně luna plát 1948
- Brašnářství 1950
- Břeh 1950
- Dlouhá léta 1948
- Kobylky 1950
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Dokonalý opis ľudského charakteru, ktorý presne vystihuje správanie každej civilizácie, ktorá pod zámienkou prínosu "niečoho lepšieho", konvertovania na to "správne" náboženstvo alebo iných bludov, kolonizovala a nakoniec aj vyhladila pôvodné obyvateľstvo okupovaného územia.