Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1475
1475
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Hurá!!! To je přesně to, co jsem tak dlouho hledal. Perfektní. Nemožné napsat to jakkoli lépe...jenom škoda, že těch povídek není mnohem více. Krom sebraných spisů pana Lovecrafta je toto dílo dalším, které bych si vzal na opuštěný ostrov. Rozhodně přečíst!
Myslím, že klidně takhle by to mohlo být. Nejlepší tak starý a přitom kniha neztrácí nic na aktualitě.
Pan Bradbury se opravdu překonal. Klasické sci-fi minulého století, které se nám dneska zdá přitažené za vlasy tím, jak je vlastně nereálné, což je vlastně důvod, proč je mnozí z nás čtou. A přitom tak krásně a zároveň smutně líčí příběh o lidské nenasytnosti a schopnosti zničit vše krásné.
Chtěla jsem si jí koupit, no ještě že jsem si jí stáhla do mobilu.. této knize je 68 let, pokud mne oči neklamou, o to víc je zajímavé, jak tohle autora napadlo?! Neříkám nic, vidím to stejně. Lidstvo prahne stále po něčem novém, a dojde až k tomu, že se zničí.. nicméně, zalíbilo se mi jen pár povídek. Nějak jsem se donutila k dočtení všeho.. ale asi to není nic pro mně. Občas jsem se ztrácela, ve jménech a tak.. no, číst už asi nebudu, ale klobouk dolů.. 68 let..
Nechce se věřit, že tohle bylo napsáno před 70 lety..... vizionářské scifi s depresivním pohledem na to, že ať už lidstvo expanduje kamkoliv, vždy si znovu vytvoří instituce na dohlížení na cokoliv se snahou zničit to co se nehodí a s koncem v sebedestruktivním finále.....a i přesto s kapkou naděje na konci. Fascinující čtení.
Kniha má velký přesah. Byla napsána před mnoha lety a přesto, je v ní poselství, které platí dnes možná více než kdy dříve. Ne všechny povídky se mi tolik líbily, ale celkově je kniha zajímavým a aktuálním pohledem na dnešní svět.
Sedmdesát let stará klasika žánru sci-fi, která v sobě nese stále aktuální poselství pro budoucí generace.
Má druhá knížka od pana Bradburyho – a řekla bych, že přestože mě tak nenadchla jako předchozích 451 stupňů Fahrenheita, i tak to bylo pěkné čtení.
Od začátku to s každou přibývající povídkou bylo smutnější a smutnější, jak se Marťani postupně ztráceli v propadlišti dějin na úkor lidské chamtivosti. A stejně nakonec i lidi, až na pár jedinců, zmizeli, protože se sami zničili.. Ten pocit marnivosti byl při čtení občas dost nepříjemný; a dobře že tak, aspoň si to člověk uvědomí, když čte.
Ale povídky samotné byly pěkné – třeba o tom muži, který se vzbouřil vůči posádce své lodi a chtěl uchovat marťanskou kulturu. Nebo ta o pronásledovaném potenciálním ženichovi, u té jsem se docela nasmála :D
Závěr byl nakonec docela nadějný – z lidí se sice „plnokrevní“ marťani nestanou, ale aspoň měli snahu se oddělit od válek, nenávisti a chamtivosti, která stejně vede k sebezničení.
Kniha se mi celkově líbila.
Citáty, které mne oslovily:
Co je vůbec život? Kdo ví, k čemu je, proč a kde?
Všechno, co víme, je, že jsme tu, že zase žijeme a víc se nikdo neptá. Prostě druhá příležitost.
Říká se, že vzpomínky z dětství jsou nejjasnější.
Copak staré vždycky neví, že přichází nové?
Celkově je tato kniha velmi dobře napsaná a čtivá. Některé povídky jsou samozřejmě lepší než ostatní. Nejvíc mě bavila povídka Pozemšťani, která měla výborný konec.
Tato kniha je velmi nadčasová, ostatně jako většina textů od Bradburyho.
Celkové hodnocení 75%
Popis toho, jaké je člověk neskutečné hovado. Naprostý trus vesmíru, který má v hlavě jenom sám sebe a své prospěchářství.
Popis toho jak se turistický zvratek - vidlák, (vždy se jedná o osoby, jenž svou nadřazenost staví do nekonečných výšin a jsou nevázaným postrachem, jenž se opájí ve vlastní skvělosti) chová jako prachbídný a netolerantní chrchel, ke všemu co mu je cizí. Přetváří jiné kultury, vynucuje jediný správný názor, jenž je ten jeho a masturbuje nad svou výjimečností.
Popis diktarury, kterou nám přináší posun technologie do zamotaných výšin rychlého pokroku.
Osídlování jiných vesmírných těles jest dost pravděpodobným scénářem blízké budoucnosti. Neboť lidstvo je značně přelidnění, masivně si vytírá prdel s čímkoli co mu není ku prospěchu. A tak je pouze otázkou času, kdy bude nuceno rozmrdat další část vesmíru, aby tak udrželo svůj druh v chodu.
Klasické dílo sci-fi z doby raketového nadšení, ačkoli Bradburyho pohled byl výrazně skeptický. Dodnes aktuální, i když některé představy o budoucnosti, v které žijeme dnes, mohou působit úsměvně... Je to ale hlavně výborně napsané.
Srdcovka :-) Prostě to nej z historie science fiction. Skvěle rozebrané namyšlené lidstvo, zde tedy hlavně Američany. Poučné i vtipné, simply the best!
Napínavý a zajímavý začátek se v polovině knihy zlomí na naprostou nudu. Sbírka příběhů postrádajících pointu.
Moje srdcova zalezitost.
Ma sve mouchy, asi jako kazda kniha.
Bradburyho suchy styl se hodi vice do kratkych povidek, nez delsich del, nicmene v pripade Martanske kroniky sedi, alespon podle meho nazoru.
Depresivni prostredi, takrka hororove, je necim, cim se Bradbury vyznacuje a jedna se o jeho typickou atmosferu.
Rozhodne se nejedna o knihu pro pozitivni slunickare, ktere znechuti trocha ponurosti a ciste beznadeje, rozhodne je ale necim, cim si clovek s otevrenou mysli dokaze rozsirit obzory vziti se do lidi s jinym, ac negativnim, pohledem na budoucnost (a z hlediska metafory i na soucasnost).
Kondenzovaná deprese a nudný styl. Přesto jsem ráda, že jsem dočetla celé. Spíš než dobré sci-fi je to dobrá sonda do poválečné atmosféry. Radost z jednoho míru ubíjely nové konflikty, strach a hořkost, že jsme ani přese všechny pokroky nedokázali vyřešit vzájemné spory, které nás nyní mohou zničit. Období 45-69 v západních zemích máme možná zkreslené. Já rozhodně. Vidím jen předměstí, bílé ploty, beatniky a hippies. Moje chyba.
Tahle kniha zřetelně ukazuje všechny problémy a obavy tamní doby. Rasismus, podivné normy, pokrytectví, byrokracii, technokracii.
Jo a taky patriarchát. Všechny hlavní postavy jednotlivých příběhů jsou muži, ženy vaří. Ale když mužům ty vědy a pokroky jdou tak skvěle!
Část díla
 |
...ač bude stejně luna plát 1948 |
 |
Brašnářství 1950 |
|
Břeh 1950 |
|
Dlouhá léta 1948 |
|
Kobylky 1950 |
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Útržkovité zápisky z kolonizace Marsu. Poměrně složité a nepřehledné ke čtení.