Marťanská kronika

03.07.2017

Výborná klasika sci-fi, i přesto, že současné poznatky o vesmíru jsou poněkud odlišné od těch z knihy; nicméně to neubírá knize na kvalitě, spíše naopak. :)

15.03.2017

Ověřil jsem si, že tenhle žánr pro mě není. Z celé knížky se mi líbily asi 4 povídky. První a druhá výprava, Usher II (ta se mi líbila asi nejvíc) a pak ta postapokaliptická s domem. Zbytek mi přišel takový roztříštěný, nesouvislý a u některých povídek jsem nepochopil proč tam jsou. Když to tak proberu suma sumárum tak 4 povídky z celé knihy, které se mi líbily jsou vlastně strašně málo. Jsem rád, že jsem to přečetl, ale vracet se k této knize určitě nebudu.

08.03.2017

Pamatujete si, že ukázka byla v čítance - snad pro 4. nebo 5. třídu ZDŠ? Asi proto jsem se k přečtení rozhoupala až o mnoho let později. Je to poezie psaná ve větách, jsou to dějiny dobývání Marsu v kostce. Jakmile s někým začnete soucítit, přijdete o něj. A stejně jako děti nových osadníků se budete ptát, kdy už konečně uvidíte nějakého toho Marťana.

07.03.2017

Ne všechny povídky bych ohodnotila tak vysoko jako celek, ale většina je brilantní. Bradbury má dar vtáhnout vás do děje a prostředí tak, že nevnímáte okolí a před očima máte domácnost Illy, soběstačný dům po výbuchu atomové bomby nebo vyprahlé pláně. Asi v deseti letech se mi dostala do rukou povídka Přijdou vlahé deště, byla jsem naprosto fascinována v té době nepředstavitelnými technickými vymoženostmi a text v čítance pro třetí (čtvrtou?) třídu základní školy četla hned několikrát. Za větší pozornost rozhodně stojí Pozemšťani, Třetí expedice nebo Poem inspirovaný Usher II.
"Psovi vyvstala pěna u huby, lehl si ke dveřím, čmuchal a oči mu plály. Pak se divoce rozběhl do kolečka, chňapal po vlastním ohonu, prudce se roztočil v zuřivém záchvatu a zdechl. Hodinu ležel v salónu.
Dvě hodiny, zpíval hlas.
Armáda myšek už jemnými smysly postřehla zánik a vyrojila se s tichým bzukotem jako šedé listí rozváté elektrickým větrem.
Dvě patnáct.
Pes zmizel.
Ve sklepě náhle prudce zažhnulo ve spalovacím kotli a chomáč jiskřiček vyskočil z komína."

18.12.2016

---
Nemohu si pomoci a musím se podělit o krásný zážitek z fyzické podoby vydání.
Formát, tisk, grafika, typografie!, vazba.. úžasná práce z roku 1963.

14.11.2016

Úžasná kniha!
Jako to nejlepší bych asi hodnotil její kompozici, protože díky ní má kniha všechno. Kapitoly se střídají jak na běžícím pásu a stejně tak se mění i vaše emoce. Přijede položka se smutkem, která následně odjede a přijede položka u níž se až za břicho popadáte. Ta zase zmizí a přijíždí myšlenka, která se vám uhnízdí v hlavě a hlodá v ní červíkem pravdivosti.
A na závěr jestě musím dodat: úžasná kniha a ještě úžasnější autor!

30.10.2016

Moje moc a moc oblíbená milovaná kniha, od chvíle, kdy jsme na základce měli povídku v čítance... Mistr Bradbury byl opravdu Mistr, génius a vizionář, vždycky se k jeho knihám budu vracet.

07.10.2016

Nejdřív mi dělalo problém se do knihy začíst, ale postupně mě úplně dostala. Asi jako každému mi nejdřív bylo líto posádek II. a III. expedice, které Marťané zabili, ale jak jsem dál četla, tak to přišlo. Proč se chtěli lidé dostat na Mars? Co hodlali udělat s původními obyvateli? Asi to samé, co udělali s Amerikou a jejími původními obyvateli...
Jedná se sice o sci-fi, ale upřímně řečeno, kdyby byla na Marsu objevena nám podobná forma života a byly tam pro nás příznivé podmínky , jak by to s Marsem a jeho obyvateli asi dopadlo..?

05.10.2016

Knihu tvoří několik kratších či delších příběhů, které na sebe sice chronologicky navazují, každý z nich se však týká něčeho jiného. Celkově nám ale kniha podává náhled na postupnou kolonizaci Marsu. Čtenář se tak útržkovitě dozvídá o prvních výpravách, původních obyvatelích planety, pohnutkách které jednotlivé lidi vedly k odletu ze Země a s narůstajícím počtem osadníků také bohužel o typických charakterových vadách a pohnutkách lidské populace. Kniha tak čtenáři poskytuje především náhled na absenci patřičné pokory před mimozemskou civilizací a egoistický přístup při samotném osidlování. Ve vzduchu se mimo jiné objevuje i tehdejší hrozba atomových zbraní. Kniha mě ale celkově dost zklamala, protože mi nevyhovovala forma jakou nám autor kolonizaci představuje. O všem se člověk dozvídá útržkovitě a spousta otázek zůstane nezodpovězena. Marně jsem také doufal v detailnější popis marťanské civilizace.

17.07.2016

Moje první oficiální sci-fi knížka, která ani moc sci-fi není.
Půjčila jsem si ji s tím, že jednou s tímhle žánrem teda začít musím, po druhé kapitole jsem si už začala nadávat, že jsem tak dlouho přečtení odkládala. Kniha se tak trochu dělí na sci-fi a na filozofické myšlenky zhmotnělé do etap lidí na Marsu. Autor velmi přirozeně popisuje původní obyvalstvo Marsu, jejich život, schopnosti a mentalitu, nevyjímaje popis země a měst, byla jsem tímto líčením přimrazena, vlastně ani nevím proč. Popis je prostě tak zvláštně působivý...
Hodně těžké bylo srovnat se s tím, co nám autor ukazuje v lidské části. To zrcadlo je až moc jasné na to, abychom se mohli obelhávat, že : ,,my takové věci přece neděláme, jsme soucitné, respektující inteligentní bytosti(a sežrali jsme všechnu moudrost) a chceme ží s marťany ve shodě, harmonii a nikdy bysme neničili jejich města a kulturu jen kvůli vlastnímu nicotnému prospěchu, protože si nevidíme na špičku nosu..." KECY!!!! Jistěže jsme takoví...bohužel. Kapitoly byly nesourodné, ale přesně to dodává pocit, že máme v rukou vážně kroniku. Výborných částí bylo mnoho, ne-li většina, co se však dá vypíchnout je až pokřivený respekt Spendra, kosmonauta, jenž začne zabíjet své druhy protože chce zastavit lidskou expanzi a ničení marťanských měst, zvolání černouška na svého bývalého pána, jehož zábavou je zabíjení chudých černochů v chatrčích, skvělá kapitola o cenzuře a o domu Usherů, kdy se lidé nejspíš zcvokli(což je nám blízké...) a zakázali díla, která se dějem vymykají realitě, kdy se dva muži připravili na pomstu za Poeova díla, postavili slavný dům a v něm pak zavraždili úzkoprsé hodnostáře a upjaté snoby tak, jak ponurý Poe napsal ve svých povídkách a závěrečná kapitola o lidech-marťanech, jediných na planetě, kteří unikli atomové válce na Zemi. No tímto vším jsem chtěla napsat, jak moc je kniha skvělá, i když někdy brutální, nešťastná a realistická.

24.06.2016

Ač sci-fi, první co mne napadne v souvislosti s touto knihou, je "humanistická". Většinou posmutnělé příběhy, někdy nečekaně kruté, jindy nadějeplné. zamýšlející se nad smyslem bytí, kultury, rodiny a prostě tak nějak vůbec.

14.06.2016

TOP! Marťanskou kroniku jsem si opravdu užila, četla jsem ji dlouho, po kouscích, a po celou dobu mě nesmírně bavila. Jsou to vlastně takové krátké povídky, které dohromady poskládají krásnou mozaiku. Na to, že jsem sháněla 451° Farenheita a tohle jsem vůbec neměla v plánu číst, jsem opravdu nadmíru spokojená!

03.06.2016

Po 451 stupních Fahrenheita jsem se na Marťanskou kroniku fakt těšila... ale o to víc jsem pak byla zklamaná. Bohužel knížka pro mě neměla sebemenší kouzlo, jednotlivé kapitoly byly nesmyslné, bez začátku, bez konce (totéž pak platí o celé knize).. jako kdyby se skutečně jednalo o kroniku, nebo spíše o pamětní knihu, jaké známe třeba z muzeí atp. - každý, kdo prošel, prostě něco dopsal, aniž by to mělo nějakou ucelenou formu. Kapitolu za kapitolou jsem čekala nějaký děj, návaznost, aspoň trochu té logiky - a kde nic, tu nic.
Linie vývoje společnosti nebyla špatná, ale příliš slabá na to, aby knihu naplnila.

03.05.2016

Naprosto úžasné. Narazila jsem na ní v knihovně rodičů, když mi bylo tak 16 let a tehdy mě hodně dostala.

04.03.2016

Jednoduše řečeno - jde o krásně zpracovanou sondu do duše lidstva optikou 50. let, kde sci-fi složka slouží jen jako kulisa bez většího významu a kde snaha popsat lidskou přirozenost z různých úhlů ne tak úplně vynahrazuje absenci příběhu nebo alespoň výraznější jednotící linie.

01.03.2016

Báseň v próze o tom, že největším nepřítelem člověka je člověk...
....V kamenném krbu stále ještě plápolal oheň a doutník se rozpadl na hromádku tichého popela. Mezi mlčícími stěnami stály proti sobě prázdné židle a hudba hrála....

27.02.2016

Bradbury jednoho rána otevřel oči, přes záclonu se podíval ven, posteskl si a začal psát první řádky budoucí Marťanské kroniky.
A dlužno říct, že za první tři kapitoly bych mu, kdyby ještě žil, nejradši samou závistí smartfounem zcizil duši, připojil jí k tiskárně a už se pod to jenom podepisoval. (Jenomže jak jsem ho tu poznal, určitě by mi ve své nešikovně kamuflované genialitě natruc vytiskl něco tak mimořádného, že bych se nakonec v zoufalství vrhnul z útesu do zpěněného moře...takže raději ne.)
Marťanská kronika je především oslavou humanismu. Autorskou touhou po návratu k žití. Pro mě osobně už ale asi ponejvíc zůstane překrásně básnivým miliónem drobných, obviňujících prstíků zježeného okolí, jemuž jsme kdysi tak trestuhodně svolili zevšednět. Díky za ně.
Pět no, co jinýho taky. Teď budu muset dát i Farnheita. Mam to těžký.

21.02.2016

Bradbury umí malovat obrazy a vytvářet atmosféru, má cit pro domov a dětství a touhy srdce, všechno tohle v Marťanské kronice je a je to krásné.
A já se nemůžu dočkat, až si znovu přečtu Pampeliškové víno.

08.02.2016

Toto je jedna z tých kníh, o ktorých viete, že teraz už by niekto sotva napísal podobnú. Skutočne, prísť na Mars a urobiť si tam oheň je niečo, čo by dnes žiadnemu autorovi ani len vo sne nenapadlio napísať a aj ja som si musel celú dobu pripomínať, že kniha bola vydaná roku 1950. Skoro celá kniha, najmä vša poviedka Tretia expedícia je tak neskutočne snová, zádumčivá, melancholická a vyslovene krásna, v zmysle nádhernosti opisovaného sveta, že keď som knihu zavrel iba som ostal sedieť s otvorenými ústami a nedokázal som sa vrátiť do reality. Rozhodne 5 hviezdičiek si táto kniha zaslúži.