Zelené pahorky africké / Mít a nemít / Pátá kolona
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70086/bmid_zelene-pahorky-africke-mit-a-nemit--qdO-70086.jpg
4
24
24
Zelené pahorky africké (1935) jsou knihou, v níž velký romanopisec zachytil dojmy a zážitky ze své lovecké výpravy do Afriky. Prokládaje barvitá líčení africké přírody a loveckých příhod zamyšleními nad životem, člověkem, světem a úvahami o literatuře a literátech, vtělil do ní i kus své osobité životní filosofie a zachytil počínající hlubokou proměnu svého myšlení a cítění, která ho – řečeno slovy doslovu – „z příslušníka havanské yankeeské smetánky proměnila v přítele a pomáhače barbudos za té poslední nádherné revoluce, kterou ještě zažil“. Mít a nemít (1937) je román, který vznikl v třicátých letech, v době hospodářské krize, která dotvářela autorův pohled na společenské problémy. Hemingway se k námětu několikrát vracel, původně ve dvou povídkách, a stopy tohoto postupu na příběhu zůstaly. Skládá se z vyprávění několika osob a rozpadá se na dvě části: na příběh Harryho Morgana, pevného, statečného muže jenž však v daných podmínkách nemůže bojovat o svou existenci jinak než mimo zákon. A na historii spisovatele Richarda Gordona, složitého intelektuála, na hony vzdáleného skutečnému životu. Hemingway svým strhujícím vyprávěním tak konfrontuje dva světy – svět těch, co mají, a svět těch, co nemají. Není třeba říkat, že Hemingwayovy sympatie jsou na straně chudých a jejich bojů, kdežto prázdná společnost boháčů vyvolává jeho odpor. I když je příběh Harryho Morgana příběhem životního ztroskotance, je to zároveň příběh člověka, který se rve se životem. Jeho boj je osamocený a proto beznadějný. Ale v čtenáři zanechává pocit mužné síly a nezdolné odvahy k překonávání životních překážek. Pátá kolona (1938), jediná Hemingwayova divadelní hra, jejíž děj je zasazen do prostředí španělské občanské války, které se autor sám zúčastnil. Poznámku napsal Josef Škvorecký.... celý text
Literatura světová Divadelní hry Romány
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
Green Hills of Africa / To Have and Have Not / The Fifth Column
více info...
Přidat komentář
Kdysi dávno jsem četla Komu zvoní hrana a Stařec a moře a v hlavě mi zůstalo že se mi to líbilo. Proto jsem po přečtění těchto třech děl byla zklamaná.
Zelené pahorky africké mi jako cestopis nepřijdou, jen to jen obyčejné chvástání o tom kolik toho autor zabil a jak moc si to užil.
Mít a nemít je naopak příběh ze začátku celkem zajímavý ale nakonec vás přestane bavit. Ke konci příběhu Harryho Morgana se totiž začíná odehrávat příběh naprosto cizích lidí a vy jen přemýšlíte proč a jaký to mám mít v příběhu smysl.
Pátá kolona jsou pro mě kecy o ničem. Sice pravdivé ale nudné.
Doslov od Josefa Škvoreckého nakonec mnohé vysvětlil ale i tak to můj celkový názor moc nezměnilo.
Zelené pahorky africké:
Kdysi v mládí jsem četl Stařec a moře (moc se mi líbilo) a pak nějaké povídky (utkvělo mně v paměti, že se mi to líbilo). A tak jako i dle různých komentářů zde jsem byl při přečtení tohoto románu zklamán. Kniha se čte dobře, ale je tak jednotvárná, že často ztrácím soustředěnost a vůbec nevím, co čtu. Filozofování o literatuře a spisovatelích mi do knihy už vůbec nepasuje. Hemingway umí psát (forma), ale co píše (obsah), není nijak zajímavé (tedy v tomto románu). Připadá mi to asi tak, že psal, aby něco napsal. Z celé knihy bylo zajímavých asi tak 20-30 stran před koncem, kdy lov a stopování bylo opravdu podáno poutavě a zajímavě. Pro nudný a plytký zbytek nestojí za to knihu vůbec číst. Ještě dodám, že román dost realisticky odráží to, jak Ernest měl rád pití. 29.9.2014, 60%.
Mít a nemít:
Román se rozjíždí velmi slibně, je psán čtivě a poutavě. Bohužel později se v kompaktním příběhu Harryho Morgana začíná objevovat úplně jiný příběh nějakých lidí. Z románu začíná být pěkná slátanina a to, co vypadalo na 75%, je najednou degradováno na nějakých 55%. Také mi vadí to, že z knihy přímo čpí pach alkoholu - je cítit, jak se autor sám s tímto démonem potýká a přenáší to do svých děl. Celkově 70% a 3*, 3.10.2014.
Pátá kolona:
Ač souhlasím s pěkným komentářem Pink Martini, mám na (nejen) toto dílo Hemingwaye odlišný názor. Ernest jako obvykle píše čtivě, ale pro mě jsou to jen kecy o ničem. Ano, je to z jeho života, je to trochu pravdivé, ale hlavně je to hodně nudné. Stručně: forma dobrá, obsah mizerný. A jako obvykle celé nasáklé chlastem. 50% a 3*, 5.10.2014.
Celkově kniha 60% a zklamání. Doufám, že je to jen nešťastným výběrem ranějších (?) děl, ale asi hodně dlouho po další knize od Hemingwaye nesáhnu. 5.10.2014.
Ještě dodám, že doslov od Josefa Škvoreckého rozhodně stojí za přečtení. Mnohé objasňuje, např. že román Mít a nemít neměl Hemingway čas dopracovat, proto je takový, jaký je, a také že hru Pátá kolona sám Hemingway v roce 1951 prohlásil za své nejslabší dílo. Také se dovíme, že Ernest trpěl traumatickou neurózou z války a psaním se vlastně léčil. Svá díla psal těžce a své texty mnohokrát přepracovával...
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Reálný exkurz do Afriky na konci koloniální éry. Lov byl pro Hemingwaye stejnou vášní jako psaní.