Zelený dům
Mario Vargas Llosa
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/10097/bmid_zeleny-dum-LiE-10097.jpg
4
55
55
Druhé české vydání druhého románu Vargase Llosy (španělsky 1966, česky Odeon 1981), v němž rozvinul k dokonalosti své nové vypravěčské postupy a pokusil se „totálně“ zachytit pestrobarevnou a mnohotvárnou skutečnost různorodého Peru a skrze ni i lidského údělu jako takového. V románu se prolíná několik dějových, časových i prostorových rovin, postavy přecházejí z jedné do druhé, přesto se však napínavá a objevná kniha čte jedním dechem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Mladá frontaOriginální název:
La casa verde, 1966
více info...
Přidat komentář
Slovenský preklad z 82. roku za veľa nestojí. Zoštíhlenie Llosovho písania do akejsi nepodarenej šablóny.
Pověst románu nelhala. Jedná se opravdu o nadmíru kvalitní literární steak. A to jak po stránce suroviny, tak po stránce zpracování. Jednotlivé postavy a jejich osudy se před námi vynořují postupně, nikoli však lineárně tak, jak s nimi plynul čas, nýbrž postupným vrstvením, či rozkrýváním skutečností z různých fází příběhu. Jako kdyby teď bylo teď, a to teď v sobě zároveň neslo jistá tehdy či tenkrát a ta pak plnohodnotně spoluutvářela stávající realitu. Text je mnohdy spletitý i z jiného hlediska, v rámci jedné věty promlouvají často bez důkladnějšího grafického členění dvě různé postavy a vypravěč k tomu. Mnohdy je třeba rekonstruovat, výsledný efekt však stojí za to. Formální zvláštnosti zde nejsou samoúčelné, nýbrž narativně nosné.
Jednotlivé postavy jsou údajně vytvořené podle skutečně žijících lidí, s kterými se Vargas Llosa buď osobně setkal, nebo o nich slyšel vyprávět. V jeho podání mají každopádně všechny jedno společné - nezlomnou vůli k životu. Jsou jako pralesní rostliny či říční proudy. Ať už padouch či světec, nebo obé v jednom, všichni chtějí žít a naplnit svůj osud.
A zde, v souvislosti s použitými perspektivami, bude jistě navíc zajímavé uvážit, zda také na naše skutečné osudy a životy není lépe nahlížet nikoli lineárně, v důsledku čehož očekáváme to nejzásadnější v jejich závěru, nýbrž komplexně, jako na jednotnou skutečnost, kdy k naplnění každého z nich může dojít v kterémkoli jeho bodě, aniž by to nějak snižovalo jeho hodnotu.
Geniální román a skvělý překlad Vladimíra Medka.Dvě místa,pralesní Santa Maria de Nieva a pouštní Piura,desítky postav,jejichž osudy se prolínají,s určitou mírou nejednoznačnosti,v úchvatný obraz a pro mě v nezapomenutelný čtenářský zážitek.
Čtenář se začne chytat až po 100 stranách. To ovšem není nijak na škodu. Ryze postmoderní próza, střídaní lokací, příběhů, postav. Střídání civilizace, divočiny. Opravdu velmi náročné čtení. Chvilka nepozornosti a okamžitě ztratíte přehled. Humorné pasáže, na konci však tragika. Zajímavé reálie. Opravdu silný literární zážitek. O dvě třídy lepší než např. Smrt v Andách.
Výborně a zajímavě napsané, neobvyklé prostředí peruánského pralesa, postavy jako ze Sto roků samoty, zkrátka Mario Vargas Llosa mě ani tentokrát nezklamal.
Je to takový hraničářský příběh, možná by se dalo s nadsázkou říct "peruánský western", odehrávající se na okraji civilizace mezi andskými náhorními rovinami a divokým pralesem pod nimi. V něm žijí dosud indiánské kmeny na úrovni doby kamenné, blízko nich už ale vznikají osady a misie, ze kterých do pralesa vyjíždějí bezohlední obchodníci s kaučukem, policisté a vojáci stíhající lupičské bandy nebo jeptišky které Indiánům odebírají mladé dívky a odvážejí je do své misie. Tam se je snaží "v jejich vlastním zájmu" civilizovat, načež je pošlou jako služky do některého městečka, kde skončí jako prostitutky...
Knížka se nečte úplně jednoduše, v textu se prolíná hned několik časových i prostorových rovin. Často se změní místo, čas i postavy uprostřed rozhovoru a nepozornému čtenáři nezbývá než se vrátit zpět a hledat kde se ztratil :-)
Bezesporu jedno z nejlepších děl, která jsem kdy četla. Pro dílo je typické střídání dějových rovin - časových i místních. Děj tedy není chronologicky seřazen a když k tomu ještě přidáme velké množství postav, může to na čtenáře zejména v prvních kapitolách působit rušivě. Nicméně vyplatí se knihu dočíst do konce. Vargas Llosa zde vykresluje lidské povahy, jejich transformaci pod vlivem různých okolností a událostí, které se v dané době a na daném místě dějí. Děj probíhá střídavě v pouštním městě Piura a v amazonském pralese, kde autor pátrá po samotném smyslu života.
Toto je jedna z kníh, kde analyzovať prečítané nie je najrozumnejšie. Treba si do Llosovho pristaveného vláčika nasadnúť a nechať sa odviesť po ním vystavanej trase. Veľmi pekné rozprávanie, ktoré nenudí a prekvapuje.
Mnoho různých vypravěčských stylů, mnoho příběhů, mnoho postav... hodně jsem se v tom všem ztrácel.
Mrzí mně, že tu není více komentářů, abych se dozvěděl, proč je tato kniha tak skvělá a proč před mým hodnocením měla 100%.
Bezpochyby to jak je tato kniha napsána velmi svérázným a originálním způsobem. To, že každá kapitola je z jiné časového období není zas tak výjimečné, ale to, že se časové roviny prolínají téměř na každé stránce, už ano a dělalo mi ze začátku problémy se v tom vyznat. Celé to vypadá jako mozaika do které někdo třískl kladivem, rozletěla se na tisíc kousků a ty kousky byly nasypány do nějaké nádoby, no a to je ta kniha. Příběhy vytržené z kontextu, kde bylo těžké sledovat nějakou dějovou linku-to je demotivující. Některé kapitoly byly zajímavé, ale celkově mně to čtení moc nebavilo.
Štítky knihy
Peru společenské romány peruánská literatura Amazonie jihoameričtí Indiáni hispanoamerická literatura román pralesaAutorovy další knížky
| 1984 |  Tetička Julie a zneuznaný génius |
| 2005 | Zelený dům |
| 2003 |  Vypravěč |
| 2007 | Zlobivá holka |
| 2004 | Kozlova slavnost |
Složité komponování se střídáním časů mi ztěžovalo čtení. Jinak mám jihoamerickou literaturu docela rád. Exotika se prolíná do života, divošství do osudů bílých Ale Márquez to není, co naplat.