Země, která není
Edith Södergran
Vědomí vyvolenosti a extatická vizionářská víra v budoucnost na straně jedné a hluboká pokora a předtucha blížící se smrti na straně druhé - to jsou póly, mezi nimiž osciluje odvážné imaginativní, expresivní poezie Edith Södergranové. Během svého relativně krátkého života vytvořila tato finskošvédská básnířka dílo ojedinělé hodnoty, které však v době svého vzniku zůstalo vesměs nepochopeno. Södergranová jako první ve Skandinávii uvedla do poezie volný verš, neboť jedině absence rámu a rytmu jí umožňovala plné sebevyjádření. (Z přebalu knihy)... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1990 , OdeonOriginální název:
Landet som icke är, 1987
více info...
Přidat komentář
Kdysi na vysoké škole jsem zašel do knihkupectví a prohlížel knihy-ležáky, které se prodávaly do desetikoruny. Myslím, že tahle stála tři, ale možná pět. Každopádně jsem v životě udělal málo lepších investic do knih.
V tvorbe autorky, ktorá je poznačená osudom blížiacej sa smrti, nájdete všetko, čo od dobrej poézie môžete očakávať - vieru, rozpoltenosť, nádej, beznádej, lásku, život, smrť, Boha i démonov duše.
Štítky knihy
švédská literatura básnířky poezie finskošvédská literatura
Deprese, Bůh a Nietzsche. Tak bych shrnula hlavní témata a motivy básní Södergran. Jsou psané povětšinou volným veršem, převažuje expresionismus a symbolismus. Básně jsou krásné, plné bolesti a zároveň síly. Velice výrazný je vliv Nietscheho, jehož filosofii si básnířka vzala k srdci. V bolesti nachází příležitost vytrhnout se ze své strnulosti, zformovat své já a najít inspiraci k tvorbě.
„Kalich utrpení nechť slabší ruce přijmou
a nesou jej k bledším rtům,
moje vítězné rty se bez něj ještě obejdou.
Avšak – ne.
V mém srdci ještě sídlí obři temných tváří,
kamenné ruce tvrdě semknuté.
Jednoho dne vystoupí ze svých šerosvitů –
vyvolají tě – bolesti.
Sem, kladivo jiskřivé proti modlám z kamene.
Vykřesej mou duši,
nechť objeví slova, jaká nikdy dosud na lidském jazyku nebyla."