Praví bastardi
Jonathan French
Souzené země série
< 2. díl >
Pokračování fantasy série nasáklé krví a sarkasmem Nady, která kdysi bývala jedinou jezdkyní v Souzených, se stala náčelnicí Bastardů, poloorků, kteří jí po pádu Pece přísahali věrnost. Její kopyto však sužují potíže — pevnost chátrá, obyvatele trápí záhadný hladomor a po okolí křižuje děsivá smečka ďábelských psů, jež rozsévá smrt. Ve své tvrzi mezitím kapitán Bermudo osnuje plán, s jehož pomocí se mají kavaleristi v zájmu hispartské koruny zmocnit vlády nad Souzenými. Když roztahovačná Hisparta najímá do svých služeb neznámý kmen Zahracénů a vyjednávání náčelníků o společném postupu kopyt selhává, ocitá se Nady a její město na pokraji zkázy. Nady se rozhodne vyrazit pro pomoc, v Jámě se opět setkává s Kaňourem, ale také s proradným náčelníkem Orčích skvrn Boulem, který se její pokusy o sjednocení kopyt pokouší zhatit. Navzdory všem nástrahám se jí a jejímu kopytu podaří dostat do zakázané země Elfů, kde její lid najde dočasné útočiště. Nady zde ovšem čekají těžké úkoly — nejdříve ale musí překonat odvěkou nenávist, kterou k ní Elfové cítí.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
The True Bastards, 2019
více info...
Přidat komentář
Inu, je pravdou, ze pribeh je misty trochu slatanina (takove orci VKV), nicmene stale skvele funguje ta kombinace mensiho fantasy, ktere se neodehrava napric peti kontinenty a neni vypraveno deseti hrdiny, drsnych Souzenych, ve kterych se prohaneji spinavi, vulgarni a utrpeni odevzdani poloorci na obrovskych sviních. Pribeh navic smeruje k velkemu konfliktu s Hispartou a zkratka - zase jsem si rad na Vozmrdovi zajezdil, nekolikrat se zasmal poloorcimu humoru, nechal si poodkryt dalsi kousky mytologie a mezidruhove sexuality. Tohle se neda neoblibit. Byt ano, prvni dil byl udernejsi.
(SPOILER)
Na čem ten autor jede? Nejdřív vyvraždí skoro celý Bastardy, pak omg wtf Majna s rodinou a nakonec happy ending? Co to bylo? Fakt jsem si říkala skoro celou knihu, ten French ty Bastardy úplně nenávidí, jak jim to dává sežrat, to není možný, tohle už prostě nedaj… a do prkýnka, proč mám číst o někom, komu neustále nakopávají prdel? No a pak přišla bomba jménam Majna (elfský jméno hadr – na druhou stranu Lučina? Jestli tam taky nevidíte pomazánku, jste divný… i když možná to byl v originálně určitě Pomazánka a překladatel má prostě jednu konkrétní oblíbenou…). S Majnou přišel Zkáza, kterýho je mi nakonec, ano, líto – a stejně jsem to jejich pouto moc nepochopila nebo jsem to nečetla důkladně, ale neměla jsem pocit, že by Nádherná vnímala jeho jako on ji, no a po Zkázovi přišel ten happy ending jménem Tarif (bez komentáře), který bych teda ještě, když byli pozůstatky Bastardů u Hrotů nečekala ani za nic, naopak, fakt jsem si myslela chvílema, že je všechny autor odpraví a trojka bude třeba o Vilíkovi… No, jsem tomu samozřejmě ráda, protože i když příhody Vilíka a jeho dospívání mezi elfy by bylo určitě zajímavé čtivo, těším se na válku s Hispartou a též na Zirka s Xhrekou (to je konečně pořádné jméno!).
Pátá hvězda je čistě za Majnu a její wtf moment s rodinou:).
(Zajímalo by mě, z čího pohledu bude třetí díl… Kaňour? No jestli z Vilíkova…)
Pokud hledáte jinou fantasy bez pohádkového příběhu plného milých a mocných elfů, či nekonečných bitev mezi lidskými králi, jste na správném místě. Ale pozor, tato série má jeden takový neduh, který by mohl někomu vadit. Je drsná, krvavá, sprostá a hodně otevřená ve všem, v čem může...
Občas už toho bylo moc i na mě, ale je fakt, že autorův styl přesně vykresluje svět kříženců, tak jak bych si ho opravdu představovala. Bytostí, které jsou míšené mezi lidmi, elfy a orky. Které ani jedna rasa nechce mezi svými. A tak není divu, že berou život dost rozdílně a odpovídá tomu i jejich chování a zvyky.
Kniha je opravdu dlouhá a na těch necelých šest set stran se vešlo neskutečně hodně děje. Stalo se tolik věcí, že snad není ani možné je všechny udržet v hlavě. Člověk si na to musí najít své tempo a vychutnat si to, protože se rozebíral téměř každý den a dost detailně. Všechny ty bitky, hádky, intriky, přepadení, přátelé i nepřátelé a tak dále. Ani chvíle oddechu...
Jediné, co u mě sráželo hodnocení, tak asi posledních plus mínus sto stránek. Místy jsem měla pocit, jakoby to psal někdo úplně jiný. Najednou mi to přišlo zmatené, divně kombinované a natolik rozdílné od zbytku knihy. To, co se stalo mi dávalo pramalý význam a byly situace, které jsem vůbec nepochopila. Například moment s orkem, kterému říkali Zkáza. To jsem se úplně ztratila a nerozuměla jsem všem těm zapeklitostem mezi Nady, tím orkem a dalšími.
Každopádně, kdo si rád užívá dlouhé příběhy, napětí, stříkající krev, hrubé scény, ten si přijde na své. Tahle série asi nebude úplně pro každého, pro slabší povahy nebo jemnocitné duše. Za mě však velká spokojenost, i když si ten konec asi budu muset proběhnout nebo s někým probrat ...
Podstatně slabší než první díl. Vlastně docela nuda prokládaná "drsnýma" hláškama.