Země odpoledního slunce
Barbara Wood
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326101/bmid_zeme-odpoledniho-slunce-8dv-326101.jpg
4
236
236
Píše se rok 1920 a dvacetiletá Elizabeth Van Lindenová se stejně jako její vrstevníci pokouší co nejrychleji se vymanit z konvencí, na kterých lpí generace jejích rodičů a které po válce už nemohou platit. Svobodný život se vydá hledat s milovaným mužem do jihozápadní Kalifornie, kde pořád ještě na odvážlivce a dobrodruhy čekají skvělé příležitosti. Brzy zjistí, že si vzala člověka, kterého vůbec nezná, sobeckého, bezohledného a s násilnickými sklony. Ale nevzdá se, snaží se najít smysl života v práci pro místní bílou i indiánskou komunitu a přitom tajně sní o nové lásce. Dosáhne štěstí, jež si zaslouží?... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Land of Afternoon Sun, 2016
více info...
Přidat komentář
Jsem spokojená. Líbilo se mi barvitě opsáno prostředí pouště, zapojení indiánského života, představa jaké to mohlo být, kdy jen začínala éra automobilů, telefonů, filmu... Rozhodně nelituji, že jsem se ke knížce dostala.
Barbara bezesporu píše krásné příběhy a zaujímá tak v mém žebříčku autorů top desítku. S touto knihou jsem se ale tolik neztotožnila. Sice bylo zajímavé sledovat osobní a společenský rozvoj Elizabeth, ale ostatní postavy byly příliš jednotvárné, buď naprostí záporňáci nebo naopak. A konec naprosto předvídavý (hvězdička dolů). Každopádně se již těším na další román z pera paní Woodové.
Kalifornie v dobe osidlovani. Hlavni hrdinka se postupne meni. Z naivni mlade bohate divky, ktera se snazi vymanit z konvenci tejdejsi spolecnosti, se postupne stava samostatna zena hledajici smysl zivota. Mystika u Woodove nemuze chybet, indiani v te dobe jiz zatlaceni do rezervaci, pribeh docela vhodne doplnuji. Krasny popis prirody. Libilo se moc.
Příběh se odehrává v roce 1920 a dvacetiletá bohatá dědička Elizabeth chce žít podle jiných pravidel než žili její rodiče . Chtěla by svobodný život, chce něco dokázat , chce rovnoprávnost . Nechá se zlákat mladým mužem, který se prezentuje jako bohatý anglická šlechtic. A přes nesouhlas rodičů se s ním rozhodne žít v Kalifornii, která ještě není , tak civilizovaná jako New York ve kterém žila. Bohužel velice brzy zjistí, že si vzala člověka, kterého vůbec nezná, sobeckého, bezohledného a s násilnickými sklony. Ale ona se nevzdá a přesto se snaží se najít smysl života v práci pro místní bílou i indiánskou komunitu a přitom tajně sní o nové lásce.
Knížka je zase trochu jiná , autorku mám moc ráda a opět mě nezklamala.
Tak už asi nikdy nebudu číst komentáře dřív než knížku... dozvěděla jsem se tu totiž bez varování dost klíčovou událost celého příběhu a posledních 50 stránek jsem jen čekala, kdy se to stane... Naštvalo!
Ale teď už ke knize: romány o kolonizaci různých území nejen Ameriky mám ráda. Začala jsem si na nich ujíždět někdy v pubertě a zbožňovala spisovatelku Patricii Shaw. Po velké pauze jsem se k nim vrátila s knihami V zemi korálového stromu nebo Ostrov tisíce pramenů a nyní i se Zemí odpoledního slunce. A musím říct, že už to jaksi není ono. Buď je to tím, že jsem už čtenářsky a mentálně vyspěla a dostala se už někam jinam, a nebo se mi potvrdilo, že Patricia Shaw je přece jen lepší, než autorky románů, ke kterým se dostávám teď.
Přesto jsou to pořád dobré romány a mě baví je číst, jen bych je zkrátila o 200 stran, osekala o ta hluchá a nudná místa. Země odpoledního slunce byla určitě z těch tří jmenovaných nejlepší. Líbilo se mi že tu byla hezky propracovaná psychologie postav. Nigela jsem nesnášela byl to blbeček a Elizabeth hodně naivní, když si ho vzala. Naštěstí dokázala v novém domově a bohužel i po nepříjemných událostech prohlédnout a změnit se. Trošku nechápu obálku, Elizabeth měla podle autorky světlé, plavé vlasy, tak nevím, koho má žena na obálce znázorňovat. I když si většinou hrdiny představuju bez obličeje, ty vlasy jsem nepochopila. Ale příběhu to neuškodilo a jako oddechovka super. Ja jsem byla ochotná knize obětovat spánek a to už je co říct :)
Příběh je barvitě popsaný,děj má spád,akorát mi vadilo,že autorka nechala ke konci knihy zemřít hlavního nepřítele a zároven manžela hlavní postavy,kdyby žil,mohl mít příběh zajímavější vývoj a takhle byla svatba a všichni byli šťastní.
Země odpoledního slunce je velmi čtivá a napínavá kniha. Prostředí Kalifornie, pouště, indiánské rezervace, rok 1920, začínající věk automobilů a přece ještě svět koní a kovbojů popsala autorka velmi pestře a živě. Líbil by se mi druhý díl. Doporučuji.
Nebylo to špatné, zase něco trochu jiného, než obvykle čtu. Moc se mi líbily popisy přírody. Příběh samotný už mi přišel slabší, mohl mít větší spád. Ale i tak jsem u knihy strávila pár pěkných chvil :-)
Díky výbornému psychologickému propracování jednotlivých postav, barvitému popisu míst, kde se děj odehrává, popisu vývoje celé společnosti, indiánské kultuře spojené s duchy a tajemnými rituály a několika lehce erotickým pasážím, je příběh velmi čtivý, napínavý a má spád. Ani chvilku jsem se nenudila a musím napsat, že se mi kniha líbila úplně celá. Nemám co vytknout! Vyhovovalo mi jak časové, tak geografické zasazení děje. Kdybych však měla opravdu vybrat něco, co se mi na knize líbilo ze všeho nejvíc, tak by to byla postupná přeměna hlavní hrdinky Elizabeth z naivní, mladičké dívky, která žila jen podle rodinných pravidel, v moderní, sebevědomou ženu, mající své cíle, k čemuž ale vedla dosti tvrdá a strastiplná cesta. Při čtení pasáží s popisy pouště či skal s indiánskými petroglyfy mi pak přišlo, jako bych u nich přímo stála a dívala se na ně. Pomyslnou třešničkou na dortu pak pro mě byl závěr s tajemným koncem jedné z hlavních postav. Šel mi z toho až mráz po zádech. Barbara Wood mě tímto románem opět nezklamala. Pokud máte rádi historické romány s milostnými prvky a trochou tajemna, tak si Zemi odpoledního slunce rozhodně nenechte ujít.
Nemohu jinak než chválit. Velmi poutavě napsaný příběh z 20 let dvacátého století.
Barbara Woodová mě nezklamala. Kniha se dobře čte, děj plyne jako voda a i tak rychle uplynulo čtení. Je to příběh pro ženy, které něco podobného za jiných podmínek zažívají ještě dnes. Je to o statečnosti a vytrvalosti ženy.
Autorku mám přečtenou komplet. Tato knížka byla opět napínavá, ale za tři dny jsem ji měla přečtenou. Už se mi stýská po silnějších knihách, kde je větší prostor pro dobrodružství, poznání doby a ochutnávku lékařství. Ale pokud máte Woodovku rádi, tak vás jistě nezklame.
Za mne krapet zklamání, očekávala jsem víc. Chvilkama jsem se nesoustředila. Má lepší knihy. Hodně se mi ale líbilo vyprávění o Indiánech.
Příběh napínavý. Děj mě dokonale pohltil. Zajímavý děj a prostředí počátku minulého století.
Je to pěkné vyprávění o osídlování Ameriky, o boji Indiánů za svoje území. Je tam láska, je tam nenávist, líbila se mi indiánská metoda léčby smutku...
Pro pěkné strávení zimního dne doporučím.
Od B.Woodové mám přečtené snad všechny knihy, které byly u nás vydané. Má lepší knihy (Doktorka Samantha, Pod Africkým sluncem, ale i horší Had a hůl...)
Tato se mi líbila, jen tomu něco chybí....chvílema jsem se i nudila.
Líbil se mi popis života indiánů na počátku 20.století.
A až do konce byl napínavý trojúhelník Elizabeth, Nigel a Cody...ale konec byl takový useklý, něco tomu chybělo....
I tak za mě doporučuji, někdy s k ní vrátím.....
Autorovy další knížky
| 1998 |  Panenky z ráje |
| 1999 | Pod africkým sluncem |
| 2001 | Doktorka Samantha |
| 2002 | Plamen duše |
| 2011 | Zlatá země |
Zatim treti kniha od Barbary. A ona to vazne umi. Do knihy se mi nechtelo ale stacila prvni kapitola a vedela jsem, ze to bude vic nez prijemne cteni. Akorat jsem nevedela, ze se tam bude vyskytovat totalni psychopat Nigel. Ale krasna. Urcite se pustim i do dalsi jeji knihy.