Země odpoledního slunce
Barbara Wood
Píše se rok 1920 a dvacetiletá Elizabeth Van Lindenová se stejně jako její vrstevníci pokouší co nejrychleji se vymanit z konvencí, na kterých lpí generace jejích rodičů a které po válce už nemohou platit. Svobodný život se vydá hledat s milovaným mužem do jihozápadní Kalifornie, kde pořád ještě na odvážlivce a dobrodruhy čekají skvělé příležitosti. Brzy zjistí, že si vzala člověka, kterého vůbec nezná, sobeckého, bezohledného a s násilnickými sklony. Ale nevzdá se, snaží se najít smysl života v práci pro místní bílou i indiánskou komunitu a přitom tajně sní o nové lásce. Dosáhne štěstí, jež si zaslouží?... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Land of Afternoon Sun, 2016
více info...
Přidat komentář
Na Barbaru Wood se můžu vždy spolehnout, nikdy mě nezklame :-) a ani tentokrat.Opět se jí podařilo, díky této knize, odpoutat mě od reality a všedních starostí, a přenést mě tisíce kilometrů do let minulých, kde jsem se ani na chvíli nenudila :-)
Některé starší knihy této autorky se mi líbily víc, ale ani tato mě nezklamala. Barbara Wood je výborná vypravěčka, umí vtáhnout do děje a vykreslit prostředí. Ke knize se v budoucnu ráda vrátím.
Knížka se mi četla hezky, ale Woodová má rozhodně lepší knížky, hlavně ty starší. Ale i tak je tohle pěkný román, který vás přenese do Ameriky dvacátých let minulého století, období osídlování Kalifornie, období, kdy ženy bojovaly za svá práva a Elizabeth byla jednou z nich. Z naivní slečinky se stane sebevědomou mladou ženou.
Kniha se opět četla velmi dobře, za čtyři a půl hodinky jsem byla na konci. Barbara zkrátka umí psát a vtáhnout čtenáře do děje. Nicméně přiznávám, že nadšení se úplně nekonalo. Jednak mám raději u Woodové několik rovin nebo časů, které se nakonec překvapivě propojí a jednak mi chybělo to "něco", co v jejích knihách bývá skryto. Nějaké ta přidaná hodnota, která nutí člověka popřemýšlet. K mému zklamání to na mě působilo tak, že už malinko sklouzává do žánru červená knihovna.
Kniha se skvěle četla a paní Woodová opět nezklamala. Za mě určitě plný počet hvězdiček a již se těším na další knihu.
Barbara Woodová psát umí a tato kniha mi to opět potvrdila. Příběh bohatý na události, ve kterém nechybí láska, historie, tajemno, zkrátka směs všech ingrediencí, které umí autorka namíchat do velmi čtivé podoby.
První kniha od této autorky a moc se mi líbila. Byla tedy pořádně dlouhá a díky nahuštěnému textu mi trvalo docela dlouho než jsem jí dočetla, ale celkový dojem to nezkazilo. Za mě ano a doufám, že co nejdříve sáhnu po další její knize.
Mě se tedy líbila moc. Vůbec mi nepřišla jako červená knihovna. Období osidlování a rozvoje Kalifornie se mi moc líbilo. Člověk se dozví i spoustu nových věcí. A příběh samotný je moc pěkný. Domorodí obyvatelé, jejich zvyky a kouzla mě vždycky dostanou ;). Stejně tak se mi líbila i Bílá žena, u které v jednom komentáři je napsáno, ...."Tato baba prostě umí vtáhnout do děje"...tak toto platí i u této knihy :D. Já si ji tedy vychutnala a určitě ji mohu doporučit.
Už se těším na další.....
Barvitě vylíčený příběh Elzabeth bohaté dědičky a anglického šlechtice Nigela, který má sice titul ,ale je bez peněz. Nigel okouzlí naivní Elizabeh a vezme si ji , tím jí nastane životní peklo, až do jeho náhlé smrti ,když se utopil. A konečně se může Elizabeth provdat za svého předáka Codyma. V knize je výborně popsán život ve dvacátých letech ,kdy Američané vstoupí na území indiánu a naruší zde jejich poklidný život a tradice.
Barbara W.opet zpet, precetla jsem od ni vsechny knizky a posledni dobou jsem si rikala proboha kam se podela ta spisovatelka co napsala doktorku samathu, panenky z raje , atd.posledni knizky nestaly za moc ( Vyvolena, strazkyne tajemstvi) ale zeme odpoledniho slunce me vtahla do deje a bavila me
Autorovy další knížky
1998 | Panenky z ráje |
1999 | Pod africkým sluncem |
2001 | Doktorka Samantha |
2002 | Plamen duše |
2011 | Zlatá země |
Protože mám přečtené všechny knížky od autorky, tak tentokrát příběh hodnotím sice jako pěkný, ale takový jednoduchý. Pořád jsem "něco" čekala a najednou byl konec. Má lepší. Ale četlo se to dobře :-).