Země prokletých
Liliana Lazar
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127722/bmid_zeme-prokletych-cJb-127722.jpg
4
102
102
Děj se otevírá legendou o Lví jámě, v jejíž hlubině zůstaly od 18. století kosti tureckých dobyvatelů. Ty se podle legendy vynořují na povrch, což ale nebrání mladým zamilovaným párům, aby toto místo vyhledávaly ke zvýšení sexuálního zážitku. Vesnice Slobozia, obehnaná temnými a hlubokými lesy, je ovšem sama ponořena do úzkostných pověstí, v lesech se totiž mají potulovat přízraky moroi. Prokleté místo, zmítané předsudky a dávnými démony, se ale stává prostorem nových dramat a násilností, které ovšem nesouvisí pouze s dávnými pověstmi a pohádkami. Na stránkách tohoto magického románu potkává čtenář otcovraha, jenž se promění ve světce; režimem pronásledovaného kněze, utíkajícího před perzekucí do hlubin lesa a své víry.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , JotaOriginální název:
Terre des affranchis, 2009
více info...
Přidat komentář
Na přebalu knihy bylo uvedeno, že nás kniha seznámí se situací za Ceauşescovy éry. Ano, kniha se o této době skutečně zmiňovala, ale rozhodně ne tolik, kolik bych si představovala. To ale nemění nic na tom, že kniha byla rozhodně zajímavá a odlišná od knih, které jsem v poslední době četla. Detektivní mystika, iluze versus skutečnost, násilná oběť i sebeobětování, hřích a touha po odpuštění, chování člověka v mezních situacích i paradox přerodu v uctívaného člověka.
Mistrovský debut Liliany Lazarové Země prokletých balancuje někde na hranici nervy drásajícího hororu, drsné detektivky, mystické pohádky a náboženského spektáklu. Zasazen do uhrančivého pohraničí Ceauşescova Rumunska, opředeného starodávnými pověstmi a legendami, vykresluje v lehce snovém a současně drsném a neodpouštějícím stylu příběh o osudovém prokletí lidí, zapomenutých v čase. Slobozia je skutečně místo, kde se může stát cokoli a je spolu se svými obyvateli vylíčena s takovou přesvědčivostí, že se bez problémů propadnete časem i prostorem. Kniha se čte na jeden zátah, na jedno nadechnutí. Pohltí vás svou mrazivou atmosférou a současně svou pohádkovostí, které přese všechno nechybí punc syrových a opravdových životů. Docela chápu, za cože to kniha dostala tu řadu literárních ocenění.
Začátek Země prokletých je fajn. Maličko evokuje Louise de Bernièrese, ovšem s jeho jazykovou bravurou se to srovnávat nedá. Pořád je v tom ale hezká dávka literárního umu. Pak bohužel děj sklouzne do vyjetých kolejí a začne být příliš zahleděný sám do sebe. Ono je fajn podbarvit zápletku popisem krás Rumunska, avšak ta přímočaře depresivní linka mi lezla krkem. Hlavní hrdina zavraždí mladou dívku a povede se mu před zákonem ukrýt. Následně je mu uděleno pokání ve formě přepisování biblických textů. Když se pak po několika letech v údolí objeví dobrosrdečný poutník a náš hrdina začne znovu vraždit, hádejte, na kohopak asi padne vina? A to nejsme ani zdaleka ve finále, ještě nás čeká špetka osudovosti, trocha toho pokání a závěrem samozřejmě nezbytné vykoupení.
Já prostě tyhle příběhy, co špatně začnou a skončí totální emoční ždímačkou, moc nemusím. Jedna věc je zachytit atmosféru doby a životních peripetií, druhá je tomu dávat pozlátko antické tragédie, aby kritika mohla jít do kolen.
Kniha má velmi silný začátek, podmanila si mě svou mrazivou atmosférou a tajemstvím opředené jezero chránící Victora Lucu mě ohromně zajímalo. Musím však bohužel konstatovat, že toto napětí a atmosféru se nepodařilo udržet až do konce. Pořád je to ale dobrá kniha ukazující mentalitu lidí a změny nezměny spjaté s pádem režimu a vzestupem jiného. A to je platné myslím nejen pro Rumunsko. "Byli snad ti muži v bílých pláštích, kteří pobíhali po chodbě, bývalí vyšetřovatelé? A sloužily snad ty vany, jež mohl člověk nalézt v každé místnosti, i k něčemu jinému než ke koupeli?" (str. 152) Mě ale prostě asi víc zajímalo to tajemství než Viktorova touha po spasení, kterou ale nutně vždycky nějak "nechtě" pokazil...
Tady jsem opět šlápla vedle... Mnohokrát jsem se pozastavovala nad kostrbatostí vět, souvětí a nelogičností některých scén. Jsem ráda, že jsem vůbec dočetla. Dvě hvězdy dávám za prostředí, do kterého je příběh zasazen.
Kniha je zajímavá po grafické stránce, po obsahové nikoliv. Viktor Luca mi připomínal Lennieho Smalla, ale na rozdíl od Steinbeckova hrdiny mi nebyl ničím sympatický ani on, ani okolnosti jeho života. Existence jezera jako místa, které se živí lidskými obětmi (aspoň tak jsem to pochopila já), by se daleko víc vyjímala v nějakém hororu než ve fresce nastiňující život rumunského venkova, jak se prezentuje tato kniha. Pro mě je Viktor zločinec, který zůstal nepotrestán (ať už činil pokání či nikoliv) a jeho příběh mě ničím nezaujal. A pokud se v něm skrývá nějaké podobenství, já ho neobjevila.
Nečestný kněz Fatu, podivínský cikán Ismail i moudrý poustevník David - tyto postavy si budu dlouho pamatovat.
Někteří z komentujících si postěžovali na pasáže o víře a o Bohu. Jenže víra a Bůh k prostému rumunskému člověku neodmyslitelně patří.
Dle mého úsudku je to skvělý román, který osloví takřka každého. Doporučuji.
Sama pre seba som si knihu označila štítkom „magický realizmus s prímesou hororu“. Imaginatívne prózy mimoriadne obľubujem, vyhľadávam, poteším sa vždy, keď na ne narazím. Každý autor obohatí tieto prózy niečím zvláštnym, svojským, originálnym a tu je touto zvláštnosťou práve ten hororový prvok, ktorý považujem za výraznejší než v akejkoľvek inej doposiaľ mnou čítanej magicko-realistickej próze. To však zďaleka nie je všetko, čím je pre mňa kniha originálna, prečo si ju budem pamätať, prečo nezostane len pri tomto jednom čítaní. Hoci je relatívne útla, je v nej toho „napěchované“ veľmi veľa. Mnohé (charaktery, mentalita postáv, opisné časti, dej, atď.) je popísané v geniálnych skratkách a predsa je to hutné, budí dojem úplnosti, vyčerpania potenciálu a nie je to plytké. V príjemnej symbióze sa tu miešajú žánre, reálne udalosti a nadprirodzeno, čosi archetypálne i moderné, geografická spätosť s určitým územím a zároveň čosi, čo územie ďaleko presahuje, je všeobecne aplikovateľné, všehochuť tém, vďaka čomu možno knihu vnímať vo viacerých rovinách. Funguje aj symbolika, metaforická rovina, gradácia, cit pre jazyk, zmysel pre príbeh a korunuje to vkusná obálka. Ale predovšetkým, toto je kniha, ktorá má ÚŽASNÚ ATMOSFÉRU, vďaka čomu je nesmierne „čtivá“. Atmosféru tak silnú, až sa mi čítané zároveň odohrávalo pred očami ako film. Ďalší svojský magicko-realistický svet, v ktorom sa cítim dobre. Ak je toto prvotina, čo bude nasledovať? Dúfam, že ak aj nie niečo ešte lepšie, tak aspoň porovnateľný štandard.
„Země prokletých“ je zajímavý román, který je výjimečný hloubkou příběhu i vykreslením postav, jejich povah i myšlení. Přestože se zabývá různými tématy jako je politika, víra, spáchání zločinu i touha po spáse, tak je čtivý a plně vás pohltí. Je to nádherná kniha, která stojí za přečtení a na čtenáře dolehne její síla. což ve vás zanechá stopu ještě dlouho po otočení posledního listu.
Jsem na rozpacích, proto hodnotím tak nízko.
Pasáže o "víře" a bohu byly místy k popukání (omlouvám se všem věřícím), ale taky mě dost nudily. Na druhou stranu mě děj něčím vtahoval a určitě se k tomu někdy vrátím.
Děj by mohl být klidně zasazen do našeho absurdistánu (pravděpodobně kamkoli jinam), protože věřím, že takových porevolučních hrdinů tu máme taky mraky.
Naprosto neuvěřitelné. Ze začátku byla kniha nudná a i průměrná, ale ke konci jsem se nestačila divit. Z knihy úplně dýchá tajuplný atmosféra. Ze začátku mi bylo hlavního hrdiny líto, ale na konci jsem si vážně říkala, jestli by nebylo opravdu lepší, kdyby ho zavřeli. Tolik zničených životů. Taky jde vidět, že ať je komunismus nebo demokracie lidi jsou pořád stejní, stejné pověry i báchorky. Musím říct, že z knihy jsem nadšená a neskutečně mě překvapila. Také se mi líbilo, jak je kniha napsaná, tak stručné.
Zjednodušit příběh na to, že zem jednou nasáklá krví si žádá přídavek, by bylo asi příliš patetické. Pozoruhodné je spíš to, jak zůstává mentalita lidí, žijících v malé rumunské vesnici, neměnná zejména v kontrastu s vývojem politické situace 20. století. I když vlastně - ta se mění jenom na povrchu. Uvnitř ji tvoří pořád ti samí. Obyvatelé Slobodzie ale stále v paměti uchovávají staré legendy a příběhy a ke vzniku nových je vždycky jen kousek....
Na knížku jsem narazila náhodou zde v Databázi knih, když jsem si četla nové komentáře. Jinak bych se k ní asi nedostala, protože je mimo můj obvyklý čtenářský záběr. Každopádně jsem ráda, za setkání se Zemí prokletých. Místo děje (rumunský venkov), období (70. a 80. léta) a k tomu předsudky, legendy a síla náboženství tvoří poutavé čtení o, pro mě jednoznačně, naprosto odlišném světě. A přitom se jedná o dobu nedávnou a zemi kousek od té naší. Nakonec bych chtěla pochválit obálku, která vystihuje atmosféru děje. Vážená autorko, blahopřeji ke skvělé prvotině.
Líbilo se mi, jakým stylem je kniha napsaná - stručně, jasně, téměř jako reportáž.
Tajuplné jezero mi připomnělo minijezírko v lesích mého dětství, říkalo se o něm, že ho vyhloubila bomba za války a kdo do něho vleze, tak ho vtáhne (konkrétní případ nebyl znám, ale v životě by jsme do něho nevlezli :-). )
Při čtení jsem přemýšlela, jestli je to detektivka o bestiálnim vrahovi, přiběh o vykoupení - to by snad za vraždy nemělo být možné- nebo se nám autorka snažila naznačit, že zločinci jsou mezi námi.........
Přiznám se, že knihu jsem si půjčila na základě vzhledu, líbil se mi její obal. Taky se musím přiznat, že kdybych věděla, že se v knize mluví tolik o Bohu a víře, NIKDY bych si ji nepůjčila. Ale! Píšu tento komentář, zadek mám osezený, jak jsem se nemohla odtrhnout od děje, zkrátka přečetla jsem ji na jeden zátah. Postava Viktora Lucy a jeho příběh mě dostal. Ne z hlediska víry ale z hlediska poutavosti a temnosti děje. Neměla jsem vůbec pocit, že se mi autorka snaží předhodit víru jako některé fanatické postavy v knihách S. Kinga (kvůli kterým se mi například Svědectví protivilo), ale jako součást povahy prostých lidí, kteří žijí v odlehlé rumunské Slobozii. Nezbývá než poděkovat autorce za skvělou atmosféru knihy a výtečný zážitek při čtení a přidělit této knize plný počet.
Trochu zvláštní ale hodně čtivé. Temné, tajemné a trochu strašidelné. Hlavní hrdina páchá jeden zločin za druhým, ale je chráněn svou rodinou, magickým jezerem, které polyká jeho oběti, i pokušitelem v podobě cikána Ismaila žijícího v lesích a praktikujícího stará kouzla... Pokouší se vykoupit svou vinu opisováním náboženských textů, což je v diktatuře zakázáno, ale zlo si ho po čase zase najde a opět je uchráněn, aby se po čase dopustil dalšího hříchu... To vše se děje na pozadí diktatury v Rumunsku a jejího zla, a po čase i změny režimu, který v podstatě zas až takovou změnou ve skutečnosti není, a také je život hlavního hrdiny propojen s dalšími lidmi žijícími v zapadlé horské vsi a jejich neméně zajímavými osudy.
Knížka plná symboliky, která nic nevnucuje, jen skrze příběh vypráví jednu éru rumunských dějin a nechává čtenáři prostor, aby se nad vším zamyslel. Hodně zvláštní kniha, která ale dokonale dává smysl a vtahuje.
Zvláštní a poetické. Podle popisku knihy jsem čekala trochu něco jiného, ale byla jsem příjemně překvapená. Hlavní příběh se pěkně linul celou knihou a nabaloval na sebe i další hořké osudy obyvatel Slobozie.
Je to teda hodně zvláštní kniha. Asi má symbolizovat realitu, že na tomto světě spravedlnost nevítězí. Největší zlotřilec stále uniká trestu, zdánlivě je jeho jakoby pomocníkem v páchání zločinů tajuplné jezero... je pravda, že to asi není čtení pro nechápavé, jako jsem já. A taky to asi vyžaduje znalost křesťanské filozofie, popř. některé biblické texty. Anebo za tím hledám víc, než chce kniha říci...
Země prokletých
Pokud mne někdo požádá, zda bych mu doporučila knihu, která se odehrává v Rumunsku a je čtivá, určitě doporučím tuto.