Nové komentáře u knih Liliana Lazar
Země prokletých
„Pokud mne někdo požádá, zda bych mu doporučila knihu, která se odehrává v Rumunsku a je čtivá, určitě doporučím tuto.“
— sadlo
Země prokletých
„Na přebalu knihy bylo uvedeno, že nás kniha seznámí se situací za Ceauşescovy éry. Ano, kniha se o této době skutečně zmiňovala, ale rozhodně ne tolik, kolik bych si představovala. To ale nemění nic na tom, že kniha byla rozhodně zajímavá a odlišná od knih, které jsem v poslední době četla. Detektivní mystika, iluze versus skutečnost, násilná oběť i sebeobětování, hřích a touha po odpuštění, chování člověka v mezních situacích i paradox přerodu v uctívaného člověka.“... celý text
— hroneczek
Země prokletých
„Mistrovský debut Liliany Lazarové Země prokletých balancuje někde na hranici nervy drásajícího hororu, drsné detektivky, mystické pohádky a náboženského spektáklu. Zasazen do uhrančivého pohraničí Ceauşescova Rumunska, opředeného starodávnými pověstmi a legendami, vykresluje v lehce snovém a současně drsném a neodpouštějícím stylu příběh o osudovém prokletí lidí, zapomenutých v čase. Slobozia je skutečně místo, kde se může stát cokoli a je spolu se svými obyvateli vylíčena s takovou přesvědčivostí, že se bez problémů propadnete časem i prostorem. Kniha se čte na jeden zátah, na jedno nadechnutí. Pohltí vás svou mrazivou atmosférou a současně svou pohádkovostí, které přese všechno nechybí punc syrových a opravdových životů. Docela chápu, za cože to kniha dostala tu řadu literárních ocenění.“... celý text
— ludek.n
Země prokletých
„Začátek Země prokletých je fajn. Maličko evokuje Louise de Bernièrese, ovšem s jeho jazykovou bravurou se to srovnávat nedá. Pořád je v tom ale hezká dávka literárního umu. Pak bohužel děj sklouzne do vyjetých kolejí a začne být příliš zahleděný sám do sebe. Ono je fajn podbarvit zápletku popisem krás Rumunska, avšak ta přímočaře depresivní linka mi lezla krkem. Hlavní hrdina zavraždí mladou dívku a povede se mu před zákonem ukrýt. Následně je mu uděleno pokání ve formě přepisování biblických textů. Když se pak po několika letech v údolí objeví dobrosrdečný poutník a náš hrdina začne znovu vraždit, hádejte, na kohopak asi padne vina? A to nejsme ani zdaleka ve finále, ještě nás čeká špetka osudovosti, trocha toho pokání a závěrem samozřejmě nezbytné vykoupení.
Já prostě tyhle příběhy, co špatně začnou a skončí totální emoční ždímačkou, moc nemusím. Jedna věc je zachytit atmosféru doby a životních peripetií, druhá je tomu dávat pozlátko antické tragédie, aby kritika mohla jít do kolen.“... celý text
— trudoš
Země prokletých
„Kniha má velmi silný začátek, podmanila si mě svou mrazivou atmosférou a tajemstvím opředené jezero chránící Victora Lucu mě ohromně zajímalo. Musím však bohužel konstatovat, že toto napětí a atmosféru se nepodařilo udržet až do konce. Pořád je to ale dobrá kniha ukazující mentalitu lidí a změny nezměny spjaté s pádem režimu a vzestupem jiného. A to je platné myslím nejen pro Rumunsko. "Byli snad ti muži v bílých pláštích, kteří pobíhali po chodbě, bývalí vyšetřovatelé? A sloužily snad ty vany, jež mohl člověk nalézt v každé místnosti, i k něčemu jinému než ke koupeli?" (str. 152) Mě ale prostě asi víc zajímalo to tajemství než Viktorova touha po spasení, kterou ale nutně vždycky nějak "nechtě" pokazil...“... celý text
— Kiki22
