Země skrytých úsměvů
* antologie , Markéta Hejkalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450718/bmid_zeme-skrytych-usmevu-sOy-450718.jpg
4
29
29
Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura. Někteří autoři píší o totalitní minulosti. Petr Bobek vypráví příběh o svobodě a lásce za časů útlaku, Miloš Doležal o zlu, které kolem sebe rozséval jihlavský estébák, až se obrátilo proti němu. Jiří Padevět se vrací k osudu umučeného kněze Josefa Toufara. Jiří Kratochvil v magicky mrazivém příběhu Vrun líčí návrat duchů minulosti. Aleš Palán popisuje šedivou všednost totality dětskýma očima, a dětské vnímání nenápadných totalitních tragédií přináší i povídka Ivany Pecháčkové. Kateřina Tučková dojímavě připomíná nejzranitelnější oběť totalitních zločinů, starou romskou ženu. Řada autorek a autorů píše o spletitých, radostných i bolestivých cestách mezilidských vztahů. Dora Čechova o návratu dávné lásky, Jaroslav Čejka o smrti a tajemství otce, Petra Dvořáková o manželské lásce, která tak na první pohled moc nevypadá, Viktorie Hanišová o příliš vzorných dětech, Lidmila Kábrtová o osamělosti staré ženy, Irena Obermannová o stesku po mámě, Martin Patřičný o rozdílech mezi sexem, láskou a něhou, Martin Reiner o kráse i smutku nedovolené lásky, Eva Tvrdá o rozpadu manželství, Miloš Urban o všehoschopné touze po dítěti a Michal Vrba o návratu do života s nadějí na nový začátek. U několika povídek se zasmějete, ovšem jestli vesele nebo hořce, to je otázka. Bianca Bellová odhaluje, jakou roli může hrát jediné písmeno, Alena Mornštajnová prozrazuje, jak důležité je správně spočítat schody, a význam čísel připomíná i Markéta Hejkalová. Michal Viewegh důrazně upozorňuje, že ani smrt nemusí být překážkou šťastného života, a Ivan Kraus nabízí inspiraci, jak lépe a účinněji propagovat knihy. Vraždy, napětí a překvapivý konec čeká na čtenáře v povídkách Jiřího Lojína a Arnošta Vašíčka. Několik próz je vzpomínkových. Jiří Grygar vzpomíná na to, jak se stal knihomolem, Josef Mlejnek na neobyčejnou paní bytnou z disidentských dob, Jiří Dědeček na kouzelnou dobu mezi dětstvím a mládím, Michal Šanda na literární výlety s básníkem Vítem Kremličkou, Václav Větvička na pohádkově krásná jména českých rostlin. Knihu doplňují čtyři texty tří již nežijících autorů: dva fejetony Ludvíka Vaculíka, věnované Podzimnímu knižnímu veletrhu, méně známý úryvek ze začátku Zdivočelé země Jiřího Stránského a ukázka z románu Prostopášný modlitební mlýnek finského humoristy Arta Paasilinny (jediného zahraničního autora knihy). Paasilinna v ní píše o havlíčkobrodském veletrhu, neboť to při jeho návštěvě čtenářům slíbil a jako správný Fin slib dodržel.... celý text
Přidat komentář
Ukočírovat tolik různorodých autorů do jedné knihy chtělo hodně odvahy, která se nakonec vyplatila. I když pár povídek bych s klidným srdcem vypustila, většina z nich mě zaujala a nemálo z nich i překvapilo svou poentou. Jako oddychové čtení na noční stolek ideální :)
Až se mi nechce věřit, že by náš literární výkvět společnými silami vyprodukoval takovou ubohost. Jako diamant v hromadě makulatury září pouze povídka výtvarníka Martina Patřičného Madonu neohneš přes koleno, která by si zasloužila pět hvězdiček za svěží upřímnou výpověď o tom, jak se v očích muže mění vášnivá milenka, když se z ní stane maminka. Jen díky ní knihu neřadím mezi odpad.
Některé povídky jsou opravdu emocionální nálož. Apriorně jsem nečetla o čem povídky budou, abych si uchovala moment překvapení a třeba Jiří Padevět mne dostal se svojí povídkou do kolen. Určitě ji budu chtít propašovat synovi do jeho seznamu četby, za pár let až do toho doroste. Za mně je to skvělé zrcadlo té doby.
Pro mně nepoživatelné a nezdařilé, ale dočetla jsem to.
Mám pocit, že povídky byly napsány "z musu".
Čekala jsem od toho víc, což může být můj problém, proto neřadím k odpadu.
Docela mě překvapilo, že mezi tolika povídkami jsem nenašla ani jednu, která by se mně nelíbila. Jsou tak různorodé, některé smutné, jiné láskyplné, hořké i plné naděje. Některé se mně líbily víc, některé méně. Zrovna tak někteří autoři jsou moji oblíbenci, některé mám v seznamech knih"na čtení" a o některých jsem nikdy neslyšela.
Které z nich se mně líbily nejvíc? Nějak nedokážu vybrat. Myslím si na jednu a za chvíli je to úplně jiná. Překvapená jsem z Ireny Obermannové. Nebo spíš sama ze sebe. Doteď jsem říkala, že to není autorka pro mě. Její knihy jsem zkusila několikrát a nikdy nedočetla. Povídka Co kdybychom se už neviděly? rozhodla o tom, že to zkusím znovu. Třeba se změnilo její psaní, nebo můj vkus? Jo a při povídce Pan Tau v Baťových závodech od Aleše Palána jsem se vrátila do dětství.
Knihu jsem měla půjčenou, ale musím si ji koupit. Cítím potřebu mít ji stále po ruce na nočním stolku a často si v ní listovat.
Samozřejmě moc a moc doporučuji.
Zdařilá antologie povídek českých autorů :) každý čtenář si tam najde to svoje. Ve mně nejvíc zarezonovaly kousky Petra Bobka, Aleny Mornštajnové, Biancy Bellové, Markéty Hejkalové, Martina Reinera... :) užila jsem si je
Povedený soubor povídek. Příjemné čtení a ochutnávka literární tvorby českých autorů.
Doporučuji na odreagování. Hned první povídka vás dostane svým vyústěním. Určitě si od některých autorů, přečtu něco z jejich tvorby...např. od Biancy Bellové, Jiřího Lojína, Jiřího Kratochvíla ...
Určitě lepší průměr - spíš nadprůměr - než je u podobných knížek běžné. Skvělý název, ten mě hned zaujal, úsměvy skutečně byly skryté, skoro až v slzách, ale o to silnější je dojem z knihy, na některé povídky hned tak nezapomenu. (4/5)
Skvělý povídkový soubor, pestrý výběr, známí i neznámí autoři, kteří mě vesměs příjemně překvapili. U některých povídek jsem se smála, jiné hrály na vážnější notu. Každý si tady najde tu svou.
Část díla
- Česká pohádka 2020
- Cesta ke kříži 2020
- Co kdybychom se už neviděly? 2020
- Curriculum vitae 2020
- Duch babičky Terezky 2020
Povídková kniha, která vůbec nesplnila mé očekávání. Z celkového počtu třiceti povídek, mě bavilo jen pět ,a to je hodně málo. Některé povídky mi připadly ,že jsou napsány z povinnosti.