Nejvzdálenější pobřeží
Ursula K. Le Guin
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107173/bmid_nejvzdalenejsi-pobrezi-65afd47748124.jpg
4
249
249
Zeměmoří / Čarodej Zememorí série
< 3. díl >
Čaroděj Ged vyjíždí opět na cesty, doprovázen mladičkým princem Arrenem, neboť v Zeměmoří se děje něco podivného – kouzla přestávají působit, pramínky čarodějné moci vysychají, lidé ztrácejí své dovednosti a na mnoha ostrovech propuká násilí. Poetické vyprávění s hlubokým filozofickým podtextem je zabydleno mnoha svéráznými postavami, létajícími draky i oživlými mrtvolami. Oběma hrdinům nezbývá než podniknout nebezpečnou a strastiplnou pouť do země mrtvých…... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1995 , AF 167Originální název:
The Farthest Shore, 1972
více info...
Přidat komentář
Po komorních Atuánských hrobkách je tu další "road trip" po Zeměmoří. Ged, starší, zralejší a mnohem blíž těžce vykoupené moudrosti než v předchozích dílech, má před sebou další výzvu - být mentorem/inspirací (privilegovaného, ale sympatického) Arrena, který na svůj věk oplývá až těžko uvěřitelným množstvím sebereflexe.
Krásný je motiv pomyslného předávání a přebírání opratí/žezla/břemene odpovědnosti, generační obměny. I snaha o zbavení se strachu ze smrti a přijetí její přirozenosti. Mně nejbližší je ale myšlenka potřeby udržení rovnováhy, harmonie.
Ani tento díl není možné vytrhnout z kontextu celé série a hodnotit odděleně. Arren má před sebou dlouhou cestu v pátém dílu (Jiný vítr) a ani Ged ještě zdaleka není u cíle.
Čtěte dál. :)
Tento díl byl naprosto kouzelný, co se týče filozofických otázek o smrti a jak si ji vlastně představujeme.
Arren byl sympatický už od začátku. Hrozně mě bavil, tím jak přemýšlel o sobě a měnil na sebe názor.
Ged, už jako starý arcimág byl pořád ohromující, co se týče jeho vlastností.
Líbil se mi opět vývoj postav a odkazy na předchozí díly. A konec... ten byl perfektní.
4,5*
„Arrene, nejenom ve snech se setkáváme s něčím, co trvá, přestože to dávno upadlo v zapomnění, a říkáme věci které nám připadají nesmyslné, protože ještě neznáme jejich pravý význam.“
„Myslím že vím, proč jsi řekl že jenom lidé konají zlo. Dokonce i žralok je nevinný -zabíjí, protože musí.“
„Bylo to tím, že srdcem poznal, jak je realita prázdná: bez života, bez tepla, bez barvy či zvuku, beze smyslu. Žádné výšiny, žádné hlubiny. Celá ta krásná hra tvarů, světel a barev na moři a v očích lidí nebylo nic víc než hra iluzí v mělké prázdnotě.“
Další příběh Čaroděje Krahujce. Nyní je o dost starší a již je z něj arcimág na Roke. Vydává se do západních dálav hledat původ problémů ztráty magie.
Kniha je částečně i reakcí spisovatelky na dobu, ve které vznikla. Úvahy nad drogami, otrokářstvím, nerovností. Tím vším prochází jako vinoucí se vlákno hledání Krahujce a jeho společníka prince Arrena po původu ztráty magie. Cesta, která končí až na "nejvzdálenějším pobřeží". Až tam musí dorazit, aby pochopili, co se děje. A proč.
Po letech jsem si vzala Čaroděje a rozhodla se pročíst celou sérii. Je to klasika nejklasičtější. Něco, co by měl každý fanda fantasy číst a pořád je to prostě dobré. Na tomhle díle jde vidět, jak je celý ten svět promyšlený a jak by bez něj nedrželo vyprávění pohromadě.
Oproti předešlým dvěma dílům trošku váhám, jestli nedat o trochu nižší známku. Tento díl jsem četl o dost déle, některé pasáže pro mě byly takové pomalejší a snadno jsem ztrácel pozornost.
Pořád je to ale Le Guinová a zvědavost mě vedla jako mladého Arrena příběhem. Na jednu stranu je super, že děj je poněkud volný a nenucený, oproti běžnému "Hrdinové jdou do bodu B, zjistí nějakou informaci a jdou do bodu C", tady volí arcimág s princem takovou střídavě náhodnou cestu a "Ty vedeš mě, princi, ne já tebe" cestu.
Opět je to příběh našlapaný filozofickými úvahami nad životem, chováním, sebou samotným a práci s mocí. Mnoho z nich jsem si i chtěl poznačit.
Pokud budete při čtení strádat, pamatujte, že "Cesta, kterou jste vstoupili, je už uzavřená. Můžete jít pouze dál". A stojí to za to.
Zajímavý příběh i úvahy o nesmrtelnosti, líbila se mi zápletka, popis cesty a samozřejmě draci.
Dle mého názoru uspokojivé zakončení původní trilogie o čaroději Zeměmoří. Autorčin styl je spíše stručný a mnohdy dává spíše přednost čtenářově fantazii. Z tohoto důvodu se v textu můžeme dočíst o mnohých Gedových dobrodružstvích, které ovšem autora předtím nikde nerozepsala. O to více bohužel stále nemám rád Hrobky Atuánu.
Zároveň se mi líbí autorčin talent rozebrat vždy nějaké klišé literárního fantasy. Mladý Arren není Gedem vybrán jako jeho společník, protože by ho chtěl naučit a předat své schopnosti, ani pro jeho dosud neobjevený talent, který by se projevil v té nejvypjatější době. Arren prostě doprovází Geda, aby dospěl a připravil se na svoji budoucí roli krále a naučil se zodpovědnosti.
Autorčin styl psaní a vyprávění byl prostě úžasný. Hodně se mi líbilo, jak byly zvraty v ději napsané a i to jak byly umístěné. Vývoj postav byl také velmi dobře napsaný a zvláště u jedné to bylo zajímavé.
Zdařilý příběh o nesmrtelnosti. Knihu jsem měla rozečtenou dlouho (zasekla jsem se kvůli konci dovolené), takže ji nemohu tak úplně objektivně hodnotit. Asi mě neoslnila tolik jako první díl, ale zase jde o plynulé vyprávění bez velkých časových skoků, takže se svým způsobem čte o něco lépe.
Skvělé, skvělé, skvělé. Ze stejných důvodů jako předchozí díly. Ale tenhle se mi zatím líbil nejvíc. Dobrodružné, tajemné, děsivé.
Super kniha. Zápletka je zajímavá, dramatická, cesta dost náročná. Líbí se mi mladý princ Arren a jeho vztah ke Gedovi. Ged je trochu smutný, hodně tajemný, ale správný. A draci... Ti jsou jako vždy super. Hlavní záporák je samozřejmě pořádně hnusný - to jak dokázal vysávat svět... Myslím, že pouze magie by jeho žízeň utišit nedokázala.
Veľa autorov sa vo svojej nevyzretosti, neschopnosti, či strachu, že stratia čitateľovu pozornosť, utiekajú vo svojich dielach k stálej akcii, či početným dejovým zvratom. Čítanie takéhoto románu býva často ako jazda v naleštenom športiaku. A často tak aj končí. Haváriou v prvej zákrute.
Romány z cyklu Zememoria sú naopak ako jazda na cestárskom valci. Rýchlosť valca síce nikdy poriadne nestúpne, zato sebavedome prekĺzne všetkými zatáčkami a šofér si popri jazde môže všimnúť veľa zaujímavého.
Je v tom veľké čaro. Ak vám autorkin štýl podobne ako mne sadne, o príjemný, oddychový, ale zároveň pútavý zážitok máte postarané. Na ďalší diel sa veľmi teším a už teraz s istotou môžem povedať, že k sérii sa znova vrátim.
Nech sú ambície začínajúcich autorov fantastiky akékoľvek, nemali by sa inšpirovať iba Kotletom a podobnými, ale mali by si naštudovať aj Le Guin.
Dějová linka se mi zdála tentokrát trochu slabší, ale zato byl příběh přímo "našlapaný" moudrostí. Moc jsem si to užila. Jen se nějak špatně smiřuji se zestárnutím Geda, byl to na mě oproti Atuánu moc velký skok a nedělá mi to dobře (se o něho bojím... :) ). Zase to ale působí přirozeněji, když hlavní postava i stárne, to chápu... Ach jo.
Slabší konec, ale asi silnější celek než v předchozích knihách. Nicméně stále skvělé.
Tretí diel o Gedovi čarodejníkovi, teraz už starom arcimágovi, pokračuje v načrtnutom smere. Svet príbehu je skvelý, atmosféra putovania vtiahne do deja a opäť sa treba vydať za dobrodružstvom. Škoda, že autorka neukončila celú sériu týmto príbehom.
Ursula Le Guin, dalsi velikan fantasy pribehou a Pribehy Zememori patri medzi jej najlepsie diela. S Gedom sa tu stretavame uz ako so starym arcimagom. V pribehu sa objavuje aj nova postava Arren, ktory ziada velkeho arcimaga o pomoc. Tato dvojca sa vrha do velkej ulohy a to zachranit svet.
Čas od Atuánskych hrobiek pokročil a Geda tu stretávame už ako starého arcimága. Cestovania si užijeme do sýtosti počas záchrannej výpravy, keď treba zachrániť nič menšie ako svet, lebo Zememorie sa prepadáva do temnoty a kúzelníkom to už akosi nečaruje.
Ursula tu opäť produkuje svojský text, ktorého dĺžka sa nám o máličko predĺžila, ale stále je v nízkych číslach vzhľadom na ostatných fantasy autorov. Číta sa to dobre. Text je jednoduchý a jednovláknový. Autorka do neho zakomponovala aj niekoľko fylozofických myšlienok ohľadom bytia. Zamýšľa sa nad životom a smrťou. Paradoxom je, a to sa prejavuje aj v jej ďalších knihách, že v rámci boja medzi stranami svetla a temnoty nepreferuje víťazstvo jednej z nich, ale snaží sa dať veci do rovnovážneho stavu. Niet svetla bez temnoty… Podobných taoistických myšlienok je v texte viac. Autorka uprednostňuje príbeh na úkor akčnosti. Samoúčelné násilie tu prakticky absentuje. Robí to však pútavo a miesto násilia uprednostňuje iné prvky príbehu, aj keď ani tomu sa niekedy nevyhne.
Pozn.: Draci tu už nie sú typickými záporákmi ale prejavia tu aj svoje kladné vlastnosti. Ten záver bol fakt ukážkový.
Je to dobré čítanie pre mládež ale aj ako oddychovka pre tých starších s tým, že autorka tu nechá svojmu čitateľovi aj priestor na premýšľanie. Na plný počet hviezd však príbeh nemá, Atuánske hrobky sa mi páčili viac. Stále si to však drží svoju úroveň a vyčnieva nad priemer.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Čaroděj Zeměmoří |
| 1995 |  Levá ruka tmy |
| 2022 | Velká kniha Zeměmoří. Svazek první |
| 2003 | Atuánské hrobky |
| 2005 | Nejvzdálenější pobřeží |
Putování Geda a jeho společníka budoucího korunního prince Arrena do země mrtvých. Na scénu také vstupují draci. Podaří se Gedovi vyluštit záhada ohledně mizející magie a ztráty rozumu?