Zeměžluč

Zeměžluč (1. vyd. r. 1931, nové vydání je rozmnoženo o dvě prózy) je soubor povídek z prvního tvůrčího období Čepova. Prózy Dvojího domova a Vigilií, tvořící první dva oddíly knihy, získaly kdysi Čepovi naráz obdiv a lásku přemnoha čtenářů. Již v těchto drobných pracích se projevila plně síla Čepova básnického vidění, tak jemného a silného zároveň, tak hluboce teskného a opět zářivě radostného a smírného. Jímavé dětské postavičky z Dvojího domova jsou již sladce i úzkostně zasaženy svíravým tajemstvím nadpozemského bytí. Již jejich život je přístupný okamžikům závrati nad poznáním pravé podoby věcí, jejich smutku, který v nás razí cestu výtrysku lásky. Vesničané z Vigilií i z třetího oddílu, Zeměžluči, jsou též zraněni ostny palčivého bolu, prochvěni tlumeným, hořkým žalem. Jsou tu i postavy hrůzně poznamenané osudovou kletbou. Toto své chmurné pojetí, jevící se v malých, všedních tragediích zlého života, přemáhá však Čep jistotou, že vše, a člověk především, spočívá nekonečně v rukou Božích, a že je to láska k stvořenému, co člověka povznáší a vysvobozuje z tíhy života a země. A vskutku, u Čepa-básníka obdivujeme se jeho "jitřnímu zraku". Vždy nás znovu okouzluje "jeho vidění jitřní, v tom smyslu zvláštní svěžesti a zvláštního pokojného úžasu, který mají věci polité vycházejícím sluncem a jakoby jím vynesené z vod dlouhého mlčení a setmění. Čep vidí věci, s nichž nesešla posud rosa" (F. X. Šalda).... celý text