Zeměžluč / Letnice / Děravý plášť
Jan Čep
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/186090/bmid_zemezluc-letnice-deravy-plast-Rwx-186090.jpg
4
33
33
Svazek tří povídkových knih Jana Čepa.
Přidat komentář
Nejsem věřící. Ale absolutně mě to dostalo. Ne hned, musel jsem k hloubce těchto próz pročíst. A ani ne napoprvé, potřeboval jsem dvojí přečtení. Jsou to nejcitlivěji napsané prózy, s jakými jsem se kdy setkal. Plné barev, vůní a všech možných dalších vjemů. Ale hlavně - o čem tyto prózy jsou!! Pomůžou člověku srovnat si žebříček hodnot. Doporučuji každému, každému. P. S. Četl jsem ale zatím jen Letnice, ta hvězdy nedávám.
Poetika Jana Čepa a celá jeho osobnost, která vysvítá tak krásně i z předchozích komentářů byla pro mě porevolučním zjevením. Těším se, že si ještě najdu čas na další setkání!!
K dílu Jana Čepa jsem se dostala skrze citaci v knize Prožívat architekturu od Pavly Melkové: „Šel jsem po cestách porobených a zneuctěných, lysých, odřených, plných prachu a nečistých ran, vlekoucích se uprostřed krajiny pusté a vyprahlé, jen zaprášený stvol čekanky nebo jitrocele jim byl tesklivým společníkem. Tyto cesty jsem měl vlastně nejraději, s jejich zákruty a s jejich puklinami, s tichými žhnoucími západy nad obzorem. Byli jsme si tak podobni, já v svých rezavých šatech, všecek pokrytý jejich prachem, všecek zahalený do jejich barvy, všecek prosáklý jejich bolestí a jejich poutnickou touhou - a ony tak utýrané, tak pokojné."
Zaujala mě natolik, že jsem si povídky sehnala. Okamžitě mě vtáhly do nemilosrdného, bolestného světa plného bídy, zmaru, smrti a nepustily mě ani po přečtení poslední strany. Fildův komentář je natolik výstižný, že přidávám jen citaci z doslovu Bedřicha Fučíka: „Čep je nepochybně jedním z nejlyričtějších, ale zároveň nejtvrdších našich básníků, který se "nemazlí" ani s tématem, tím méně "soucítí" se svými hrdiny. Vede je nejkratší, velmi strmou cestou, obnažuje je až do kostí v jejich slabosti, nerozhodnosti, nemá slitování s jejich mravní i duchovní bídou. Jeho soud je přísný a důsledný, až mrazí."
Jedná se povětšinou o kratší, několikastránkové povídky. Není problémem narazit na povídku o rozsahu 3 strany (Starcův smích) - o to však hlubší zážitek skrývají. Některé povídky se nesou spíše v dosti abstraktní, lyrické rovině (Vigilie, Peněženka), jiné jsou psány způsobem epickým (Husopas) - avšak mnohdy přerůstá líčení až v jakési démonické vstupy (Zbloudilý, Veselá pohřební). Přes svou zdánlivou jednoduchost ukrývají Čepovy povídky zásadní existencionální myšlenky. Není to čtení veselé, je nutno nad ním hloubat. Spojnici všech povídek tvoří život jednotlivce v syrové vesnické společnosti první republiky a jeho složité vyrovnávání se s osudem a se sebou samým. Přesto je čtenáři obsah podáván podivuhodně klidným vypravěčským tónem, jako by autor snad byl nad věcí, či snad lépe s ní byl smířen.
Část díla
Albína Drůzová
1931
Bouře
1926
Cesta na jitřní
1930
Člověk na silnici
1934
Děravý plášť
Autorovy další knížky
| 1937 | Dvojí domov (7 povídek) |
| 1935 | Hranice stínu |
| 1993 | Sestra úzkost |
| 1934 | Zeměžluč |
| 1938 | Modrá a zlatá |
Soubor různě obsáhlých povídek, povětšinou výsečí všedního vesnického životaběhu obyčejných lidí, zachycující lyrickým okem milované prostředí, a citem jak prostotu života, tak tíži mnohého planého čekání na změnu, smysl či naplnění... mezitím co život sám proteče od dětství ke stáří a smrti. Existenciální, ale také plné pokorné víry a smíření. Vymyká se snad jen Děravý plášť, příběh krátkého, nešťastného vášnivého vzplanutí, jak osobněji a intenzivněji působícím obsahem, tak pražskými kulisami. Vrcholem sbírky pro mne byla povídka Josef Kratochvíl.