Zemřít není všechno
Ewol L. Ahne (p)
Sbírka sedmi horrorových povídek. V některých povídkách přichází duch zemřelého potrestat provinilce nebo zvědavce (Co je doma, to se počítá, Černá chryzantéma), nejdelší příběh, Népenthés, vypráví o magické rostlině, která má moc přivolat na svět mrtvé, obětí démonického pláště se stane hrdina povídky Zelený plášť. Autor klade důraz na vytvoření působivé atmosféry, dotvářené někdy přehnaně komplikovanými slovními asociacemi a krátkými odstavci, inspirován je zejména povídkami R. Bradburyho.... celý text
Přidat komentář
Sympatické sešitové vydání sbírky povídek v tradici anglických duchařských a strašidelných příběhů. Atmosféra, napětí, nejistota, mrazení, strach. Všechno. Rád bych víc.
Povídky obsažené v této sbírce sice nejsou zcela marné, některé by dokonce mohly být velmi dobré, ale celý text dojíždí na zcela příšerný styl autora. Tisíce zbytečných kudrlinek a nesmyslných přirovnání. Nic nemůže být obyčejné – čas je namodralý, obloha goticky vyzáblá, na ní pak mokvá měsíc, jak useknutá hlava bez trupu. Ani telefon zde nemohl zazvonit, naopak se „vzňal chřestivými plameny zvuku hodin po půlnoci“ (co to vlastně znamená?!). Podobné obraty samozřejmě mohou být v určitých situacích vhodným prostředkem pro navození atmosféry. Ahne jich ale v některých povídkách využívá v tak neuvěřitelném množství (a v tak nesmyslných kombinacích), že snadno utvoří polovinu textu, což je natolik iritující, že čtenář ani nemá možnost se soustředit na samotný příběh.
Autorovy další knížky
1991 | Zemřít není všechno |
2006 | Ještě jsme vám chtěli říct... |
1991 | Horory o smrti a nekonečnu |
2009 | Co všechno odnes čas |
Druhé číslo svazku Horrory je celé věnované sedmi povídkám takřka neznámého českého autora, což z ní dělá potenciálně zajímavou sešitovou sbírku. Jakkoli je autorovi možná vytýkána přílišná květnatost, až na pár míst hodných úpravy jsem s texty neměl žádný problém. Naopak pro mě fungovaly skrze opar tajemna, mystična až okultna bez problémů. Pokud máte rádi akční brutnáky plné ocelově strohých vět i dějů opepřených vulgaritou, najděte si na čtení raději něco jiného.
Byť mě autor zaujal, výrazněji dokázal upoutat mou pozornost až druhou polovinou příběhů. Snad proto, že úvodní Nepenthes pro mě nejsou nic divného (zabýval jsem se jimi v rámci studia) a rozhodně nemají žádnou souvislost s tím, co se v této povídce děje. Jinak mě však fascinovala Černá chryzantéma pro svou mrazivou nevyřčenost. Stejně tak jsem měl místy hodně (ne)příjemné pocity z povídky Co je doma, to se počítá (kde jsem si poprvé uvědomil, že nečtu autora z meziválečných let). A protože mám v srdci rád postapo příběhy, dostalo mě i titulní Zemřít není všechno - už jen pro mé nemalé sympatie k hlavní postavě. Zkrátka a dobře, i tohle se povedlo... a obálka lahodí mému oku i tentokrát.
Vhodné pro sběratele a horrorové nadšence.