Žena s červeným zápisníkem
Antoine Laurain
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338475/mid_zena-s-cervenym-zapisnikem-o27-338475.png
4
184
184
Okouzlující a zamotaný příběh o tom, jak zvědavost téměř nepozorovaně promění pátrání po majitelce ukradené kabelky ve vášnivou lásku Bohémský knihkupec Laurent Letellier najde v jedné z pařížských ulic ukradenou dámskou kabelku. V kabelce nenajde nic, co by mu mohlo pomoct identifikovat její majitelku. Přesto cítí zejména poté, co si prohlédne obsah tašky, silné nutkání začít neznámou ženu hledat. Obzvlášť její červený zápisník v něm vzbudí zvědavost, která ho žene v pátrání dál, přestože nezná ani její jméno. Podaří se mu najít neznámou ženu mezi miliony Pařížanů?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2016
,
XYZ (ČR)
Originální název:
La femme au carnet rouge, 2014
více info...
Přidat komentář
Právě dočteno, řekla bych ...líbila se mi, obyčejný příběh o náhodách, které vám změní život a křehkosti lidských jedinců, v momentě se život může obrátit tak, jak neočekáváte, téměř se mi zachtělo žít ve Francii..
To je tak nádherná , pozitivní a lidská kniha, že v ní chci žít. Prostě jsem toho horkého srpnového dne lehla a četla a snila. Nevěřila jsem, že tuto knihu napsal muž. Je to křehký příběh plný naděje a člověčiny , plný snů a poetiky , přátelské pomoci a solidarity, bez zbytečných vulgarit a dvojsmyslů , nikam se nespěchá , nevraždí , jen hledá .
Jedna hvězdička za obálku, která mě nalákala, ale jinak......NIC o ničem. Ale dočetla jsem, tak druhá hvězdička.
Krásný, hřejivý a milý příběh, vyprávěný dokonale lehkým francouzským stylem. Malá, ale skvělá kniha.
Popravdě trošku jsem bojovala s formou vyprávění, ale příběhu to neubralo. Milé romantické odpočinkové počtení, jen co se začtete, už je konec. A i pár hlubších myšlenek.
Může člověk cítit nostalgii nad tím, co se nestlo? Nad tím, čeho "litujeme" a kdy v sekvencích našich životů skutečnost, že jsme se nerozhodli dobře, v nás vyvolá vyjímečný pocit, který je tajemný a jemný zároveň? Nostaligie možného?
Po náročném čtení plném utrpení jsem si potřebovala přečíst něco veselejšího. Zvolila jsem Ženu s červeným zápisníkem a nesáhla jsem vedle.
Vybráno do ČV jako kniha se srdíčkem. A líbilo se mi to, a to i přesto, že jsem musela být velmi pozorná při čtení neoznačených přímých řečí, kterým docela chyběly věty uvozovací. Bavil mě ten postupný pátrací proces. Na konci jsem se usmívala, protože děti docela často různými způsoby pomáhají svým rodičům bez jejich vědomí.
Pěkné, milé, (chvilkami divné, když se nad tím člověk zamyslí, jako v reálu)... Kniha se mi líbila, je to příjemná oddechovka přečtená za chvilku.
Milý, jednoduchý a ryze francouzský příběh. Vyprávěno Laurentem a konec naopak Laurou. Předvídatelný romantický konec, který byl moc urychlený. Tenká knížečka se moc dobře čte. Moc se mi líbila.
Ideální oddechová knížka na dovolenou, dlouhé zimní večery, nebo prostě jen k odpočinku.
Jedná se o takový ten milý příběh, který si jednou přečtete a stačilo. Ale to z něj nedělá nic špatného. Má spoustu opravdu zajímavých myšlenek a momentů. Ideální někam na hory na prodloužený víkend ke krbu a horkému kakau.
Jediné mínus byla ta neoddělená přímá řeč. Ani na konci knihy jsem si nezvykla...
Poklad v téhle knize nehledejte, mě docela zklamala. Podle anotace jsem očekávala mnohem víc. Přitom se celou dobu vlastně nic nedělo. Jen by mě zajímalo, jestli Laura vyrovnala dluh v hotelu, o tom se jaksi zapomněla spisovatelka zmínit. A já vím, co jsem dělala 11 září 2001. Bylo to úterý a já zastupovala v práci nákupčího :) :) Obálka knihy se mi líbí, i když s příběhem má pramálo co společného. Tak jsem teď na pochybách, kolik těch hvězdiček udělit :(
Kdo by nechtěl dceru jako je Chloe, přítele jako William, knihkupectví jako své pracoviště? Soudím, že jen málo zdejších čtenářů by na všechny dotazy odpovědělo záporně, a to nebyla řeč o Putinovi a tom druhém, se zvláštním jménem! Já, ač nosím pořád jen batoh, jsem se bavila výborně. A i když jsem jazykový puritán a nedostatky hledám v každé knize, chybějících uvozovek jsem si všimla až v komentářích - mně tedy vůbec nechyběly.
Užijte si tuhle milou pařížskou skoropohádku, u níž se můžete i zasmát.
"William třikrát vyzkoušel lysohlávky. Naposled před čtyřmi lety. Ležel přitom ve vaně a mluvil se sprchou, která mu odpovídala. Vedli spolu velmi závažnou filozofickou debatu na téma jako smrt, život po životě, pluralita světů a boží existence. Sprcha mu velmi trefně odpovídala. Nazítří ráno musel konstatovat, že intelektuální schopnosti sprchy se výrazně změnily a od té chvíle se omezovaly jen na teplou a studenou vodu."
Knížka, která klame tělem, respektive přebalem. Přiznám se, že žena v červeném slamáčku hledící směrem k Eiffelově věži na přebalu knihy, mi přijde být zbytečným klišé českého nakladatele. Francouzský originál má přebal mnohem nápaditější. V knihovně mě naštěstí nalákal hřbet knihy a samotný název. Žena s červeným zápisníkem. Ta rozhodně musí mít nějaké tajemství a možná bude i pikantní! A navíc titulním hrdinou je bohémský knihkupec. Kniha se čte sama, je sice předvídatelná, ale to vůbec nevadí. Doporučuji jako milou odpolední či večerní jednohubku a je úplně jedno, zda v létě na plovárnu nebo v zimě do deky a k čaji. Máte-li rádi Paříž, nekomplikované a přesto sofistikované čtení, film Amélie z Montmartru a příjemný nadhled nad stavem současného světa a rodinných vztahů, mohla by se vám kniha líbit. Jednu hvězdu ubírám za absenci přímé řeči, která ze začátku čtení mírně komplikuje. Ostatní uděluji za hezký příběh, sympatické hrdiny, netradiční prostředí, deníkové zápisy a zajímavou odpověď na obligátní otázku: "Víte, co jste dělali 11. září 2001?"
Tahle kniha mě osobně moc nesedla, ještě jsem v knize neviděla takto nevyužitý potenciál Paříže. Kdokoliv zasadí děj knihy do Paříže, udělá z ní další hlavní postavu. Tady ale žádné procházky městem nečekejte. Kniha plyne velmi rychle, za dvě hodinky budete mít dočteno. Kapitoly krátké, ale psaná forma mi vůbec nesedla. Psáno ve třetí osobě, nicméně bez přímé řeči? Hrozně mě to rušilo a celkově mi to čtení ztěžovalo. Čekala jsem trochu něco jiného, svoji Paříž jsem tam prostě neměla. Takže pro mě průměrná kniha ke které se nebudu vracet.