Žena sedmi klíčů

04.10.2024

„Jsou jako šachové figury …“
Tušíš tajemství … od prvních řádků,
cítíš všudypřítomné napětí … už od prvních řádků,
vlastně to víš, že za těmi zdánlivě obyčejnými věcmi, za těmi všedními událostmi běžného dne … se skrývá, drama?
Smysl dění se dá interpretovat různě …

Knížka pana Ludvy je pro mě dalším letošním překvapením … tohle mě totiž fakticky dostalo!
Příběh se zasekl do mysli – svým od prvopočátku udržovaným napětím, tušením něčeho, co se skrývá za řádky! … hlubší, temnější pravda?
Chceš vědět!
O lidských emocích, které se tu odkrývají až na ohlodanou kost!
Motivace je rozebraná až do nejposlednějšího závitu mysli - je totiž naprosto klíčová – je středobodem příběhu, který nekompromisně odkrývá, co koho pohání k jednání, co koho nutí k tomu jak, se chová … tak, co je to? … touha po moci, lásce, uznání, pomstě?
Všechno, úplně všechno se nakonec ukáže! Příběh totiž odhaluje dost o lidském charakteru a o tom, jak zásadní vliv má na mezilidské vztahy.
Co tě vede tomu, jak se chováš? Co tě vede k tomu, co děláš? Co tě vede k tomu, jak o tom uvažuješ?
Na to se budeš při čtení ptát!
Všichni hrdinové příběhu spolu interagují, nějakým způsobem se k sobě chovají, je to sofistikovaně zamotaný propletenec vazeb - vždycky za tím něco hledej – najdeš! Najdeš skryté - snahu chránit tajemství, snahu odhalit pravdu … motivace se totiž často střetávají, s tím bys měl počítat – někdo touží po bohatství, druhý zase po spravedlnosti, třetí po klidu, každý chce něco jiného, každý je konfrontován s motivacemi těch druhých. Z jejich střetů pak vychází nová odhalení a nové zvraty …
To je důvod, proč si mě příběh k sobě přitáhl, chtěla jsem vědět … koho pohání vášeň, koho touha, kdo intrikuje, kdo využívá, kdo manipuluje, kdo balancuje na hraně …

„Ten příběh by měl být pozvedanej prostředím, barevností různorodých – často i protipólných – kulis.“
…
„napřed se mi zdálo, že tu všechno je záměrně nechávaný, aby si to rostlo po svým. A že je do toho zasahovaný jenom opatrně, jen aby všechno tady mělo jakousi rámcovou fazónu. Ale pak jsem pochopil, že to tak vůbec není, že ta omšelost, místy až jakási zamřelost a melancholie tady nevznikly samy od sebe …
ten ´klidnej smutek´ je vycizelovanej, jenom se leskne…“

Rozhodně zkusím další z autorových příběhů … „ostatně scénář se mi líbí od samého počátku“.