Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451706/bmid_zena-v-polarni-noci-rok-na-spicberk-clm-451706.jpg
4
259
259
„Všeho nech a přijeď za mnou!“ Právě tohle napsal své mladé ženě její manžel, který se v té době živil jako lovec kožešin na Západním Špicberku. A Christiane, vzdělaná mladá umělkyně ze zámožné rodiny, skutečně opustila klidný život u rodičů i malou dcerku a vydala se na nehostinný Sever. Příběh vznikl ve třicátých letech dvacátého století. Autorka své zážitky popisuje s neobyčejným pragmatismem a humorem, který tu a tam připomene slavnou knihu Vejce a já. Christiane, jako správná hospodyňka vybavená například sušenou petrželkou do polévky, připluje na Špicberky. Po počátečním šoku při spatření dřevěné chýše potřené dehtem, kterou jí manžel připravil spolu s mladým Norem, který dvojici pomáhá a má jim během polární noci dělat společnost, zjišťuje, že téměř jediným zdrojem potravy a vitaminů pro ně bude tulení maso. Poté co se mladé ženě podaří polidštit a zútulnit staromládeneckou domácnost, začne vnímat ohromující krásu a sílu severské přírody a oceňovat samotu poskytující možnost hluboké kontemplace. Později se dokáže nadchnout i nádherou půl roku trvající polární noci, popisuje různé zajímavé aspekty existence v severských podmínkách a životy obyvatel Špicberků a s odhodlaností sobě vlastní se přenáší přes drsné stránky života na Severu. Příjemné, vtipné čtení, psané stále živým jazykem, které poutavě zachycuje dobové reálie a v Německu se dočkalo již šestnácti vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , PortálOriginální název:
Eine Frau erlebt die Polarnacht, 1938
více info...
Přidat komentář
Nepředstavitelné. Silné hlavně v tom, co autorka nezapsala. Ten přerod z civilizované středoevropské paničky v polárnici schopnou přežít několikadenní bouři, musel být nesmírně náročný. Za popisy majestátní krásy přírody tuším to psychické i fyzické vypětí.
Něco takového se nám už nepoštěstí.
Nechápu, proč tahle kniha vyšla v Čechách až teď. Moc zajímavá kniha, občas humorná, občas dramatická a poučná. Občas by měl asi člověk utéct do takové pustiny a oprostit se od všech ,,zbytečností'', které nám připadají důležité.
Tahle knížka mě dostala. Sice je stará asi 80 let, ale tady to vůbec nehraje roli. Život ženy kdesi v arktidě, v malé chatce, uprostřed polární noci. Co člověk vydrží, jak je vnitřně pevný, čeho je schopný. Kde vůbec hledá sílu, odvahu, vůli? Je to souznění s vesmírem, nacházení Boha, i když je člověk ateista? Úžasný popis přírody, kterou si málokdo umí představit, či vůbec tušit. Je to inspirativní a motivující. Co vlastně potřebuji k životu? Knížku jsem původně koupila jako dárek, ale pak jsem si jednu pořídila i pro sebe a budu se k ní vracet.
"Je jen jedna pravda - pravda severu."
Výjimečná kniha o jednom roce na Špicberkách zachycující denní (ne)všední činnosti a zápas s ledem o přežití. Ale především popisy pocitů a stavů duše, okolní pustiny, skal, polární tmy i oslepující bílé záře, ticha i mnohahodinnové hučení sněhové bouře a toho, co se z člověka v opuštěných podmínkách stane a jak začne vnímat život a dění.
"Na obloze neslyšně vlaje polární záře. Neznám krásnější vysvětlení pro původ tohoto tajuplně se vlnícího světla než to, které mu přisoudili Inuité. Věří, že v předivu světla lze spatřit duchy jejich zemřelých. Tato projasněná zář v sobě má cosi, co touží po návratu na zem, cosi, co by nás chtělo obklopit, v její odloučenosti od upachtěného světa je něco útěsného, vědoucího, a přece nepopsatelně němého."
"Škoda, že lidé v Evropě pomýšlejí spíše na hrůzy a útrapy, jež jsou s polární nocí spojené. O krásách arktických končin se sice můžou dočíst v encyklopedii, ale nemají ani tušení, že i lidská duše najde pod zářivou noční oblohou klid, průzračnost a jas."
vůbec nechápu, jak to tam mohla Christiane přežít. ze stránek sice čiší to, jak ji krajina a příroda nakonec naprosto okouzlila tak, že ani nechtěla odjet domů, ale všechny ty hrůzy polární noci, vichřic, trvajících týdny, nejistot, jestli nedojdou zásoby, osamělosti - když nejbližší člověk je dva dny cesty... sedám si před ní na zadek. fakt síla.
Štítky knihy
životopisy, biografie humor příroda rakouská literatura cestopisy rozhlasové zpracování polární kraje zvěř kožešinová opuštění civilizace Špicberky
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane i její manžel byli bezpochyby zajímaví lidé už před společným přezimováním na Špicberkách. Nicméně na vyprávění Christiane mě zaujaly dvě věci ... její vztah k mužům, který se mi nesmírně líbil, respekt šmrncnutý nadhledem a obdivem a pak postupující pohlcení arktickou přírodou a pocitem souznění s ní. Obyčejné lidství a upřímnost bez příkras. Feminismus bych v tom nehledala ani trošku, jak jsem četla v jiných recenzích. Moc ráda bych si s autorkou popovídala, ale to už bohužel nejde.