Žena v polární noci: Rok na Špicberkách

22.01.2021

Christiane i její manžel byli bezpochyby zajímaví lidé už před společným přezimováním na Špicberkách. Nicméně na vyprávění Christiane mě zaujaly dvě věci ... její vztah k mužům, který se mi nesmírně líbil, respekt šmrncnutý nadhledem a obdivem a pak postupující pohlcení arktickou přírodou a pocitem souznění s ní. Obyčejné lidství a upřímnost bez příkras. Feminismus bych v tom nehledala ani trošku, jak jsem četla v jiných recenzích. Moc ráda bych si s autorkou popovídala, ale to už bohužel nejde.

21.01.2021

Zajimava, poutava a skvela kniha, doporucuji precist????

13.01.2021

Nepředstavitelné. Silné hlavně v tom, co autorka nezapsala. Ten přerod z civilizované středoevropské paničky v polárnici schopnou přežít několikadenní bouři, musel být nesmírně náročný. Za popisy majestátní krásy přírody tuším to psychické i fyzické vypětí.
Něco takového se nám už nepoštěstí.

10.01.2021

Nechápu, proč tahle kniha vyšla v Čechách až teď. Moc zajímavá kniha, občas humorná, občas dramatická a poučná. Občas by měl asi člověk utéct do takové pustiny a oprostit se od všech ,,zbytečností'', které nám připadají důležité.

01.01.2021

Tahle knížka mě dostala. Sice je stará asi 80 let, ale tady to vůbec nehraje roli. Život ženy kdesi v arktidě, v malé chatce, uprostřed polární noci. Co člověk vydrží, jak je vnitřně pevný, čeho je schopný. Kde vůbec hledá sílu, odvahu, vůli? Je to souznění s vesmírem, nacházení Boha, i když je člověk ateista? Úžasný popis přírody, kterou si málokdo umí představit, či vůbec tušit. Je to inspirativní a motivující. Co vlastně potřebuji k životu? Knížku jsem původně koupila jako dárek, ale pak jsem si jednu pořídila i pro sebe a budu se k ní vracet.

16.12.2020

"Je jen jedna pravda - pravda severu."

Výjimečná kniha o jednom roce na Špicberkách zachycující denní (ne)všední činnosti a zápas s ledem o přežití. Ale především popisy pocitů a stavů duše, okolní pustiny, skal, polární tmy i oslepující bílé záře, ticha i mnohahodinnové hučení sněhové bouře a toho, co se z člověka v opuštěných podmínkách stane a jak začne vnímat život a dění.

"Na obloze neslyšně vlaje polární záře. Neznám krásnější vysvětlení pro původ tohoto tajuplně se vlnícího světla než to, které mu přisoudili Inuité. Věří, že v předivu světla lze spatřit duchy jejich zemřelých. Tato projasněná zář v sobě má cosi, co touží po návratu na zem, cosi, co by nás chtělo obklopit, v její odloučenosti od upachtěného světa je něco útěsného, vědoucího, a přece nepopsatelně němého."

"Škoda, že lidé v Evropě pomýšlejí spíše na hrůzy a útrapy, jež jsou s polární nocí spojené. O krásách arktických končin se sice můžou dočíst v encyklopedii, ale nemají ani tušení, že i lidská duše najde pod zářivou noční oblohou klid, průzračnost a jas."