Žena v polární noci: Rok na Špicberkách přehled
Christiane Ritter
Arktida je část světa, kde se nebe dotýká země. Ne všichni dokážou snést oslepující světlo, neproniknutelnou tmu a ohromnou samotu. V ledových Špicberkách, mnoho set mil od nejbližší osady a bez technické pomoci, žila malířka Christiane Ritterová se svým manželem - lovcem kožešin. Rok života za nejtěžších životních podmínek, v primitivní chatrči, fascinována krajinou Arktidy. Z každé věty zní velké okouzlení, které taková krajina může v člověku vyvolat. Rozloha, světlo, tma. Blízkost k nepřekonatelné přírodě, která je vržena zpět do sebe.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2022 , TympanumOriginální název:
Eine Frau erlebt die Polarnacht, 1938
Interpreti: Anita Krausová
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Žena v polární noci: Rok na Špicberkách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (87)
Opravdu nádherná a vyjímečná kniha. Parádní čtení o světě, o kterém jsem nic nevěděla, o to lepší, že je podle skutečnosti. Určitě stojí za přečtení.
(SPOILER)
úlovek z knižního festivalu...počkala si, až budu mít čas a prostor na beletrii , a já jsem si ji náležitě vychutnala (a mám pocit, že ne naposled .))
To byla balada ! takové to "pohlazení po duši". Poezie. A vlastně i trochu hororu a thrilleru v jednom :))
Přijeď. By mě piclo. Špicberky ? a ještě v roce 1934 ? jaké vybavení měli tehdejší polárníci a lovci ? A Christiane jede... Poté, co vystoupí do mlhy a zimy na skalnatém pobřeží, neuteče. Nelekne se. Nebrečí.. Nezoufá si. Vidí tam tu krásu... Kniha byla psaná s neskutečnou lehkostí a nadhledem. Běžný život polárníků autorka popisuje tak, jako kdyby se nechumelilo... Pečení chleba ? pro mě výzva i v domácích podmínkách ! natož někde na pecku v plechovce, ze starého sušeného droždí... Představa hygieny v skromných podmínkách je nemyslitelná...Celkově ty popisy - jak mohla mít pokojík 120x180cm (rozměr větší postele :P) a kromě lůžka se tam vlezla ještě lavice, kamínka, šuplíky...to mi hlava nepobrala. Pak další kamínka, kde varná plocha/plotna byla 30cm čtverečních . to jako fakt ? neuteklo jim pár cm ? ..šílené hodnoty teplot pod nulou. A autorka vším propolouvá, jako kdyby se nechumelilo...smekám. Ani už nevím, po kolikáté...
a ta samota...cítila jsem její šílenství na krajíčku, když oba muží vyrazili na lov a ona na 16 dní osaměla. Šílenství dlouhé noci..když nic pořádně nevidíte. Tušíte jen kdesi obrysy svých vlasních běsů.
Hodinové pochody na lyžích (návštěva chaty Svena Ohlssona) bez jídla a hydratace. Smekám. Jiný kořínek. A jiná kondička. Cítím své vlastní strachy. Paniky. Zvládla bych to já ? Autorka se nakonec vhla mojí noční můře- medvědovi.
Co bych bezpečně zvládla taky, je jarní okouzlení. Když Christine popisuje přílet ptáků. Mechy. Rostlinky. Hnízdění. Volné moře bez ledu. A hlavně slunko !!!
Když se okouzlení a sounáležitost s tichem a přírodou překlopí do závislosti, kdy zdravý rozum odmítá návrat do civilizace. (a to ta civilizace byla ještě v plenkách proti dnešnímu digi světu)
Nádherné čtení.
"Jaké ticho tu je ! Sluneční světlo spočívá na mlčenlivé krajině. Kouzelné barvy měkkých stínů jsou žhavě syté. V této přírodě spolu všechno tvoří jednotu, i otisky tlap v hlubokém sněhu, které ukazují, v jakém rozpoložení se medvědi vydali do fjordu. Ze všeho číší stejná zasněnost. Připadám si, jako by vším protékal do sebe uzavřený proud posvátného klidu.
Jsem v těsné blízkosti podstaty veškeré přírody. Vidím cesty, které se proplétají a zároveň míjejí podle věčných zákonů. Tuším tu poslední útočiště, před nímž se veškeré lidské rozumové úvahy rozplynou v nic.
Jestlipak si lidé v EVropě vůbec dokážou představit hluboký klid a krásu této gigantické ledové divočiny ? Když je zalitá sluncem a přehnaly se sněhové bouře ? Jestlipak vědí, co činí, když vyrvou z této ohromné snové krajiny živou bytost a odvlečou ji do velkoměsta ? Uvědomují ci, co dělají, kdyyž uvězní v kleci ledního medvěda, silného dravce, který byl stvořen, aby vzdoroval běsnění žiivlů na plovoucích krách během polární noci ? Zvíře, jehož osudem je putovat bez konce po zamrzlém moři a ledových ostrovech a krajích, neklidně bloudit po nejrozlehlejší a neodlehlejší čísti světa ? "
Doporučuji...všemi deseti...
Související novinky (1)
Knižní novinky (46. týden)
08.11.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Žena v polární noci: Rok na Špicberkách v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 321x |
ve Čtenářské výzvě | 61x |
v Doporučených | 19x |
v Knihotéce | 111x |
v Chystám se číst | 165x |
v Chci si koupit | 30x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
životopisy, biografie humor příroda rakouská literatura cestopisy rozhlasové zpracování polární kraje zvěř kožešinová opuštění civilizace ŠpicberkyAutorovy knížky
2020 | Žena v polární noci: Rok na Špicberkách |
Já se tady neshodnu s většinou. Mne kniha nestrhla. Bylo to milé vyprávění, které mělo velký potenciál. Sama, v neuvěřitelné zimě, krajina bez konce a začátku, ona nevyhnutelnost postavit se sobě samému...to vše tam je a přitom to nějak klouže po povrchu. Oceňuji osobní odvahu autorky, její rozhodnutí jet za manželem na rok na Špicberky považuji za jedno z nejodvážnějších, její život tam za zajímavý, nebezpečný, ale nějak mě neoslovilo zpracování, to co bych chtěla vědět je tam vynechané. Autorka je skvělá dobrodružka, u toho bych asi skončila.