Ženy a milenky českých králů
Jaroslav Čechura , Milan Hlavačka , Eduard Maur
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387340/mid_zeny-a-milenky-ceskych-kralu-mZB-387340.jpg
4
37
37
Medailonky věnované ženám, které byly po dobu jednoho tisíciletí spojeny s osobnostmi českých panovníků.
Přidat komentář
Trilogii mám doma už dlouho a sem tam se k ní vracím. Jednotlivé kapitoly jsou přehledné, čtivé a rozhodně ne suché, jak by člověk od literatury faktu čekal.
Tzv. královskou trilogii jsem četl vlastně od konce - začal jsem dětmi a levobočky českých králů, pokračoval muži a milenci českých královen a skončil jsem dílem o ženách a milenkách českých králů. Možná i z toho důvodu mi připadá tento díl nejslabší. Některé informace se totiž, celkem logicky, opakovaly. V kombinaci s tím, že jsem trilogii četl během necelých tří týdnů, na mě kniha nepůsobila již tak bombasticky jako dvě předchozí (tj. 2. a 3. díl).
Následující moje hlody berte s rezervou.
Tahle kniha mě prostě zaujala z těch tří asi nejvíc.
Drahomíra použila k vraždě Ludmily dva Vikingy. Ti ji uškrtili šálou, ale já vždycky myslela, že Drahomíra sebrala odvahu a do ruky šálu a šla škrtit sama. Tahle skutečnost též poukazuje na fakt, že buď byla Ludmila fortelní ženská, která nějakou dobu dokázala vzdorovat dokonce dvěma Vikingům, nebo pověstní severští válečníci se staročeské babičky zalekli a museli na ni ve dvou jíti.
Oldřich a Božena byli také dva případy. Když se první jmenovaný projížděl po kraji a zevloval, bůhvíproč neměl co na práci, spatřil u potoka, asi, Boženu. Nad vodou nahnutá ženština zrovna drbala nějaké spodky, nebo svršky, kdo ví. A Oldřichovi se ten pohled natolik zalíbil, že chtěl, aby to samé dělala i u něj doma. Nechal ji proto k sobě povolati, a i když ani jeden nebyl volný (on ženatý, ona vdaná, nebo zaslíbená?), kašlal na to a Boženu prostě za starou vyměnil. To jsou mi věci.
Důkazem toho, že víra je věčná, respektive církev, ať už je to myšleno jakkoli, je svatořečení Anežky, dcery Přemysla Otakara I. Ta nejenže vedla zbožný život, pomáhala chudým a založila řád, tedy až pak, po nabídkách k sňatku, ale dopisovala si třeba se Svatou Klárou (zakladatelkou řádu Klarisek). Zatímco Klářino svatořečení se konalo hnedle dva roky po její smrti. Anežka čekala cca sedm set let. Člověk nikdy neví.
Poslední Přemyslovna Eliška, dcera Václava II se ve válce dvou královen strkala o místo na výsluní s jinou Eliškou, matkou další svaté, známé z historie, Anežky. Já si při školních výkladech o konci Přemyslovců vždycky představovala, jak vlastně ten Eliščin bratr, Václav III, poslední, zemřel. Bodnut byl, to je jasný, ale nikdo neví, kdo to udělal a jestli se fakt držel klepadla kostelních dveří, jak tvrdí jedna píseň. To fakt jitřilo představivost, jak za ruku visí a pak ležeti zůstane.
Pak se několikrát stalo, že ve svatební den nevěsty netušily, koho si vůbec berou. Svatby v zastoupení na denním pořádku. Já bych se urazila a s výhrůžkou „tatínek vám vyhlásí válku,“ bych odešla.
U Habsburků se stávalo dost často, že tatínků, strýčků a bratranců, kteří by mohli vyhlásit válku, bývalo v rodině poněkud víc. Aby ne, když se mnohdy brali mezi sebou. Časem jsem ztratila přehled o příbuznosti strýců a sestřenic, tetiček a synovců. A jo, taky byla valná většina dynastie horkými kandidáty na invalidní důchody z důvodu nejrůznějších duševních chorob. Naštěstí mnohdy je tohle křížení učinilo neplodnými.
Autoři se spletli jen jednou, když tvrdili, že Karel IV byl jediným panovníkem, který měl čtyři manželky. Takoví panovníci byli minimálně tři, ale hledat je fakt nebudu. Jeden z nich před dobou Lucemburků, měl za ženy tři Markéty a ještě jednu jiného jména. A pak minimálně jeden Habsburk.
Četla jsem v rámci "povinné četby literatury faktu" ke zkoušce z historie a líbilo se mi to. Rozhodně zajímavější kniha než některá další literatura tohoto typu, proto jsem váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami. Dala bych 4,5 :-).
Kniha plná medailonků a oněch "femme fatale" je zde opravdu velké množství. O některých jsem ani nevěděl a jiné jsou pro změnu hodně známé, ale i u nich jsem se dozvěděl něco nového. Fakty a informacemi je tato kniha opravdu hodně našlapaná.
tato kniha ukazuje biografii žen, které byli provdány často s politických duvodu malokdy se alespon našel v partnerství soulad.
Trochu jsem se bál, aby se nejednalo o bulvární pojetí historie, ale kupodivu ani ne. Sice se autoři nevyhýbají i kontroverznějším informacím, ale víceméně vše mají historicky podložené. Kde třeba nepanuje jistota, jak to přesně bylo, tak to otevřeně napíší. Informací se čtenář dozví poměrně dost, pro někoho, kdo se zabývá podrobněji tímto obdobím, bude kniha příliš stručná (sleduje historii žen a milenek českých králů, a to od svaté Ludmily až po císařovnu Zitu).